19. 01. 2010 Doba čtení: 2 minut

Tohle mi tu opravdu chybělo!

I když si pak připadám, jako bych objevil Ameriku (btw – víte co se prý stalo 100 let po objevní Ameriky?). Asi před necelým rokem jsem hledal nástroj, kterým bych nějak na blogu vyjádřil aktuální a ne příliš dlouhé události, poznatky, nálady atp. V dobách velkého rozmachu sociálních sítí jsem odolal a dal se k jedné menší, spíš jen mikro-blogovací službě. a i když od objevu a mé registrace již nějaká doba uběhla a znovu objevení přišlo náhle asi jako zima do Krušnohoří, teď je tu a funguje.

Určitě jste si všimli nového bloku, v pravé části stránky, s názvem „Matesův twitter“. Tam si teď nechávám z Twitteru zobrazovat krátké zprávičky o mém aktuálním dění. Služba mi úplně vyhovuje, i když z ní využívám jen malou část.

Teď ale přijde (proč safra není správně příjde???) ta zapeklitější část věci. Potřebuji z vás dostat dvě informace. Tak za prvé. Všimli jste si vůbec toho nového pole s tweety? A za druhé. Chtěli byste na ně mít možnost reagovat?

21. 12. 2009 Doba čtení: 2 minut

Všechno to možná začalo už včera večer, kdy se mi podařilo se řádně uhodit do hlavy. Jen jsem ještě v pádu stačil koutkem oka zahlédnout roh konferenčního stolku. Následovala rána kousek nad levý spánek a pak už jsem se válel po zemi. Číst dále

13. 10. 2009 Doba čtení: 2 minut

Podařilo se mi skloubit všechny tři věci, o kterých to dnes bude, do jednoho nadpisu. To už se mi dlouho nepovedlo. A i když to bude o každém tom slově jen několik vět, přesto jsem se rozhodl o nich napsat, aby pro mne neupadly v zapomnění.

Nejdřív se vypořádám  s prvním slovem – výroční. Prostě a jednoduše, dnes je to přesně rok, co mám své auto. Rok od koupě. Za tu dobu se mnou najelo asi sedm tisíc kilometrů (při průměrné spotřebě 7,44 l/100km) a jedinou opravou byla výměna oleje a filtrů. Zatím jsem se svou Xsarou velmi spokojen a doufám, že tomu tak bude i při další spoustě kilometrů. Jako velké plus hodnotím výkon motoru (100kW při 2 l benzínu), protože když je potřeba, tak auto jede. A poměrně rychle se také zvyká na ovládání rádia na volantu – úžasná věc. Snad jedinou nevýhodou, kterou jsem pocítil, je neklidné chování auta při brždění a současném zatáčení ve vyšších rychlostech. Díky konstrukci zadní nápravy se při popsané situaci vnitřní zadní kolo jakoby nadzvedne (odlehčí). Kdo to nezná, měl by pocit jako by se s ním auto mělo každou chvíli překlopit. Ale zase jsem někde četl, že se tím zatíží vnější kolo, takže vlastně výhoda.  😀 Jo a taky nejezdím podle palivoměru, ale podle ujetých kilometrů (klasická chyba Xsar).

Teď je na řadě bruslení. Včera jsem byl opět po mnoha letech bruslit na ledě. Sranda to byla veliká. Snad jsem se mnoha lidem nemotal a moje nohy se z toho otlačení rychle vzpamatují (hlavně ty nárty). A z těch asi padesáti lidí, co na zimáku bruslili, uměli hůř bruslit už jen dva – jednomu byly tři a druhému čtyři roky. 

A poslední bod – lisabonské. Teď je toho všude spoustu – nějaká ta lisabonská smlouva. Nechci jí teď rozebírat podrobněji (asi až příště), jen by mne zajímalo, jak byste hlasovali, pokud by o ní rozhodoval lid (samozřejmně mohou hlasovat i ti, kterým nebylo 18 let). Toť vše – nic víc.

[poll id=“6″]

1. 10. 2009 Doba čtení: 2 minut

Původně měl být článek o testování stezek vlčat a světlušek, ale nakonec bude i spoustě dalších věcí. A to všechno protože… safra, asi jsem utrhnul sluchátko. No nic. Prostě proto, že se mi článek povedlo dopsat až teď.

Dva víkendy v září jsem se účastnil setkání, kde bylo hlavním úkolem sebrat připomínky k Experimentální stezce vlčat a světlušek. Byly to víkendy plné patnáctihodinových šichet, neustálého povídání, psaní, lepení všeho možného, hlídání vlčat a světlušek (Na trampolínu po jednom! Nekřičte tolik! Nehoupej ho tolik, ať neskončí v krbu! Kdo udělal ten nepořádek v herně?). Tak doufám, že se nám povedlo sebrat všechny důležité připomínky a nápady a že nová stezka se bude líbit.

Ve vlaku, cestou zpět z druhého setkání, si k nám do kupé přisedla slečna. Po chvíli vytáhla nějaký šminky a začala se omalovávat (nebo tak něco). Jak jsem to sledoval, změna to byla celkem velká a myslím, že k lepšímu. Jen… jen s tím leskem na rty to přehnala. A pak v Chocni vystoupila.

Minulý týden se mi také zdál jeden zajímavý sen. Ocitl jsem se na střeše nějakého velkého hotelu. Byl večer nebo brzská noc. Procházel jsem kolem stráže (nebo možná svého učitele) s tím, že umím novou malou proměnu (velká proměna – kterou už umím – byla třeba proměna v medvěda, malá pak třeba v psa). Získal jsem tedy novou dovednost – proměnit se v psa. Na střeše se pak ještě nacházel bazén a další lidé. A běhal tam jednorožec. Jo to se tak někdo má, když se jako malou proměnu naučí jednorožce…

Ale teď už jen krátce a stručně:

• Toulavá bota proběhla za pěkného počasí, na dobrém místě a za většího výdělku a ještě menší organizace než posledně (alespoň na našem oddělení),
• dneska jsem poprvé zkusil grepfruitovo-pomerančový sprcháč – úžasně krásně voní,
• mlátím hlavou do zdi ze situace okolo podzimního VZ.

24. 03. 2009 Doba čtení: ~1 minuta

No tak to zas byla noc! Chvíli mi byla zima, pak se mi zdálo spoustu kratičkých snů.  Vypadá to, že to dnes nebude nijak dlouhé, tak si to pořádně užij.

Nejdřív příhoda se zimou. Probudil jsem se a byla mi tak nějak zima, přitáhnu si peřinu výš a je mi zima na nohy. Popotáhnu peřinu k nohám je mi zase zima nahoře. Říkám si: „Nová delší peřina to jistí.“ A ráno se probudím s peřinou přehnutou a tím pádem zkrácenou asi o 30 centimetrů. 🙂 Asi to také bylo způsobeno tím, že se ložnice stále nevyhřála po neděli, kdy se mi opět povedlo větrat, větrat a větrat… od půl sedmé ráno do půl sedmé večer. To nic. Mám tu skvělé hlídače oken, kdyby něco. Díky moc, opravdu.

A teď k těm snům. Bylo jich několik. Samé kraťoučké útržky. Pamatuji si jeden. Všude okolo bílo a v tom mě políbila… Anička.

4. 03. 2009 Doba čtení: 3 minut

Tak dneska toho bude víc. Začnu trochu o autu a nakonec skončím u jednoho, vlastně dvou snů.
Takže k tomu autu. Dneska takové malé výročí cestou na noční lyžování (viz obrázek). Každý už asi víte, co je to za auto. Kdyby ne, tak se podívejte (odkaz už nefunguje). Ano, je jím Citroen Xsara. Nejpodobnější je si na páté až osmé fotce shora a to včetně barvy.

Dnes v noci se mi zdály dva sny, které na sebe tak nějak plynule navázaly. Začal jsem na nějakém krajském skautském setkání výchovných zpravodajů. Náš tým (já a můj dámský protějšek) musel nejprve na startu vyplnit, jak bude říkat třem barvám, které nám byly ukázány. Jedné většina říkala tuším olivová (ano, hlavně ženy rády používají tato jména – meruňková,…) a druhé nevím. Následoval nástup. Chtěl jsem nechat stát kolegyni v čele, ale nechtěla. Asi proto, že je o dvě hlavy menší.

Pak sen nějak plynule přešel od nějakých skal, přes kameny do staré budovy, nějakého vězení nebo výchovného ústavu. Ocitl jsem se na pokoji, bylo nás tu asi patnáct. Venku čekal vysoký plot zakončený ostnatým drátem. Bylo tu spoustu známých lidí, spolužáků, exskautů a tak. Nálada byla taková chaotivní a plná plánů na útěk. Přes plot to nepůjde. Å el jsem na chodbu. Celkem dost lidí a takový chaos – něco se stalo, něco se změnilo. Na jedné nástěnce jsem objevil článek o sobě a o tom, jak jsem již dvakrát utekl, visel zde nějaký klíček a možná nějaké diplomy z oblasti sportu. Otočil jsem se a vešel do dveří, v domnění, že je to záchod. Vykachlíkováno bylo, ale místnost byla na záchod ohromná. A navíc, k mému překvapení, tam cvičilo jógu nebo tak něco asi čtyřicet úplně nahých dívek a žen. Vrátil jsem se zpět na chodbu a pokračoval směrem ke svému pokoji a také k hlavním vchodovým dveřím. U nich stála jedna moje spolužačka ze základní školy a říkala, že odchází. Myslel jsem si, že jí to neprojde, že vstupní brána a branka budou zamčené. Řekla mi, že je odemčeno. Políbil jsem jí na rozloučenou (byla o kousek vyšší než já – a to se mi nelíbilo), otevřela dveře a odešla. Seběhla po cestičce okolo schodů (byly rozbité), vzala za kliku od branky a odešla. Přicházela ke mně další spolužačka v delší bundě s kapucou a že také odchází. Přišlo mi divné, že by to odejdutí bylo tak jednoduché. Řekl jsem si, že jestli se povede odejít i jí, odejdu také.

23. 02. 2009 Doba čtení: 4 minut

Co má společného web Skautská křižovatka a moje služební Å koda Fabia? Oboje bych nejradši vyměnil, protože to stojí za prd.

Začnu služebním autem. Je to ono výše zmiňované auto, r. v. 2006, s motorem 1,2 HTP (40kW), provedení hatchback, výbava nějaká normální, najeto cca 50 tisíc kilometrů. Jízda po suché silnici – dobré. Jízda po mokré silnici – jde to. Jízda v zimě po sněhu nebo rozbředlém sněhu – nejde to. V zimě mi to auto připomíná mou starou Å kodu 105L.  Předek si jede kam chce. Pro stopětku s motorem vzadu normální, pro fábii s lehkým motorem vpředu taky normální. Tenhle motor, kterému chybí jeden válec ze standardních čtyř je prostě lehký. Auto nedrží v zimě stopu, adheze skoro žádná, takže jediný rozdíl oproti stopětce je, že stopětka kopec vyjela popředu, kdežto fábie pozadu a ještě to není jisté. Takže moje resume – na zimu tohle auto nee.

A teď ona Skautská křižovatka. Funguje celkem dlouho a myslím, že se na ní nic nezměnilo. Na uživatele vykoukne celkem zajímavá stránka s posledními články. Tím pro mne pozitiva asi končí. Najít něco na křižovatce je celkem porod (asi by víc věděl Džouk nebo vy, které jste rodily). Najít třeba informace týkající se registrace na letošní rok není taky zrovna jen tak.

Ale zkusím to, z nabízených odkazů v horní liště se mé požadované informaci blíží ORGANIZACE. Fajn, další nabídka je: Aktuality, Dokumenty, Kancelář ústředí Junáka, Ústřední orgány Junáka, Odbory a komise, Hospodaření a účetnictví, Vzdělávání, Zvláštní organizační jednotky, Mezinárodní skauting, Důležité informace, Skautská nadace JF. Tak nevím. Jestli nenajdu tu informaci v Aktualitách nebo v Důležitých informacích, tak už nikde. Zkusím to. Ou jé!!! Úspěch! Pátá novinka je o registraci. Až to bude dvacátá novinka nebo bude dávno po registraci, tak už pomůže snad jen ono spásné políčko Hledej vpravo nahoře, které momentálně na dotaz „registrace“ najde 145 výsledků. Příjde mi, že někdy je celkem těžké najít, co zde hledám a potřeba je notná dávka intuice a štěstí.

Další mou zkušeností na křižovatce je registrovaný člen a ten jejich obchod. To je takový dlouhý a starý příběh. V září jsem si chtěl objednat nějaké publikace a tak jsem zabrousil do obchodu, vybral si knížky a chtěl je objednat. Vykoukl na mne seznam knih, celková cena atd. Zkontroluju, vše je ok, dám Odeslat objednávku. Chybová hláška: Nebyly zadané všechny vyžadované údaje. Doplňte chybějící hodnoty zvýrazněných polí. No jo, ale kde jsou ty pole neorané? Si říkam: Safra, jsem se nepřihlásil do systému na křižovatce, to bude tím. Po přihlášení to samé. Pak mi došlo, že nemám vyplněnou adresu v profilu, doplním – a výsledek stejný. Tak jsem kontaktoval křižovatku, popsal problém a za chvíli přišel email, že zprávu předávají. Ok, fajn. Čekám týden, dva týdny. Pořád nic. Žádná náprava ani zpráva. Po skoro půl roce jsem potřeboval objednat nové vlčácké stezky. Raději jsem si založil nový účet na křižovatce a hned vyplnil adresu a chtěl doplnit i fakturační – na středisko. No a myslíš, že se jim tam vešlo: Junák – svaz skautů a skautek ČR, středisko Žamberk? No nevešlo. 🙂 Vysvětluj to pak revizní komisi, že se to tam prostě nevešlo. Tak jsem znova napsal dotaz na křižovatku a po dvanácti dnech stále mrtvo. Stejně tak po balíčku s knížkami a tak čekám dál.

A jako obvykle, podobně jako v každé bondovce, všechny články tady vyjadřují jen můj osobní názor. 🙂

18. 01. 2009 Doba čtení: ~1 minuta

Původně to měl být článek o něčem jiném. Ale včera mi Tygr hrdě poslal link na jedno video (Výsadkári) na Youtubu. Tak jsem mu za to slíbil, že mu ho pomůžu trochu víc proslavit.

https://www.youtube.com/watch?v=3I_RdmhnZ0Y

25. 12. 2008 Doba čtení: ~1 minuta

Přejídání, tloustnutí a pokračuje. Napětí opadlo, teď už jen návštěvy a to jídlo. A v tuto dobu vyhlašuji soutěž o nejkrásnější stromeček. Vyfoť svůj vánoční stromeček, pošli mi fotku pomocí formuláře o kousek níž a vyhraj… gumídky! 🙂
Hodnocen bude vánoční stromeček, nikoliv fotografie (kompozice, expozice,…), avšak i ten nejkrásnější stromek na rozmazané fotografii nebude vypadat moc pěkně.
Abych vám dodal odvahu, vyfotil jsem jednu z ozdob na tom mém stromku. 🙂
Končíme 6. 1. 2009.

A ještě drobnost. Odstranil jsem několik nepotřebných pluginů, které jen zabíraly místo, nefungovaly správně nebo nebyly potřeba (hodnocení komentářů, tagcloud ve flashi, který nezobrazoval české znaky,…). Bohužel za své vzalo i sněžení, které neuměrně zatěžovalo prohlížeče, na což jsem přišel až nyní (zatížení mého procerosu – IE7 50%, FF3 99%, Opera9 50%).

26. 11. 2008 Doba čtení: 2 minut

Ano, ráno jsme se málem potkali. Já a avie a to čelně. Ráno, jako obvykle, si to jedu do práce. Vyjedu z vesnice směrem na Ústí. Po pravotočivé zatáčce hned za cedulí označující konec obce (pravý horní roh mapy) následuje rovinka, kde vpravo nedávno vyrostl nový rodinný dům. Opouštím obec a vjíždím na rovinku (rovinka to zas tak není – je tam taková drobná vlnka). V zatáčce ještě vidím kolonu aut v protisměru. Asi tři nákladní a dvě osobní auta. Zdálo se mi, že vidím, jak jedno nákladní auto předjíždí ostatní. Protože jsem dál pokračoval v jízdě, neměl jsem už takový rozhled, nevšímal jsem si toho. Jen jsem se podíval asi 50 metrů před sebe, abych případně věděl, kam můžu uhnout, kdybych ho náhodou potkal – výjezd k novostavbě. Jedu dál, rychlostí asi 50km/h, na silnici rozjetá vrstva sněhu (ano, máme tu asi 15cm sněhu, ale taje).

A v tom malém esíčku na mne vykoukne avie. Asi 15metrů přede mnou. V mém pruhu. Brzda (není nad to, když tě  ABS krásně kope do pedálu), spojka, volantem prudce doprava. Před sebou výjezd k domku, výjezd míjím, přede mnou dvoumetrová laťka označující krajnici, za ní půlmetrový příkop, za příkopem břeh. Avie se rychle klidí do svého pruhu, takže změna. Volantem prudce doleva, stále na brzdě. Potkávám avii, míjíme se tak o 40 centimetrů, kontroluji pravé zrcátko, to prosviští asi 10 centimetrů okolo tyčky.

Ještě odpoledne, když jsem jel domů, byla na krajnici v nahrnutém sněhu vidět moje stopa po výletu mimo obvyklou dráhu.

[views][ratings]