10. 05. 2017 Doba čtení: 3 minut

Po dlouhé době to bude o dvou snech, které sem chci/můžu napsat.

Sen první o potopení loďky s knihovnou

S několika kamarády jsme sháněli převoz přes jezero. Podařilo se nám přemluvit jednoho majitele starší podlouhlé loďky (snad jak z nějakého fantasy filmu). Když jsme nastupovali, na břehu stálo několik lidí. V jednu chvíli mě přepadl takový ten pocit z katastrofických filmů – že se na nás vrhnou, protože se na druhý břeh také chtějí dostat. No… nakonec nevrhli.

Zvláštní na té loďce bylo, že na celou její délku (tak čtyři metry) zde byla police na knihy, která měla na výšku asi metr dvacet. A byla plná knih.

Když jsme odráželi od břehu, stál jsem na zádi. Loďka byla celkem zatížená a z davu na břehu nějaký muž křičel, že na druhou stranu určitě nedojedeme a potopíme se.

Cestou jsme s každým zhoupnutím začali nabírat vodu. V polovině jezera naše potápění začalo nabírat na rychlosti. Skočil jsem tedy do vody a rozhlédl se, jak jsou na tom ostatní. Nějaké naše věci plavaly po hladině a jeden z kamarádů vytahoval z vody něco bílého a velkého. Nakonec to otočil, obrátil na hladinu a byla to bílá labuť z kolotoče – a už seděl uvnitř. Připlaval jsem k němu a té labuti, chytil se za okraj a ptal se, kde mám svůj batoh. Odpověděl mi, že v druhé loďce, a ukázal za mě. Když jsem se otočil, v další bílé labuti už tam seděl další z kamarádů a měl můj batoh.

Jak zkazit prohlídku zámku

Klasická prohlídka zámku. Je nás tam asi třicet, někteří jsou skauti. Přicházíme do jedné z místností, kde jsou uprostřed na zemi takové… jakoby talířky s kopečkem uprostřed (jako když rozfiknete UFO vejpůl). V tom Bondy říká, že je to nějaká past, a Blešák s potutelným úsměvem otáčí prstenem na ruce a mizí. Bondy do jedné z těch věcí žďuchá hůlkou. Hnedka z ní směrem vzhůru vytryskne plamen a ten kulatý kryt se zapíchne do stropu. Bondy hbitě tasí malou kuši, vystřelí ke stropu šíp na lanku a strhne hořící věc zpět na zem.

Jenže strop není strop, ale jen podhled z kazet na roštu, takže na zem padá i dalších asi pět kazet a několik dílů konstrukce podhledu. Na zem padá ještě pár dalších kazet a dílů podhledu. S Bondym se dáváme opatrně do opravy a všichni ostatní návštěvníci (asi tak 30 lidí) na nás koukají. Po delším čase (evidentně po zavíračce) se ve dveřích objeví správce s dotazem, zda to už budeme mít opravené.

[views][ratings]

19. 09. 2016 Doba čtení: ~1 minuta

Znáte to – kdejakou volovinu si pamatujete a na důležité věci Vám v hlavě místo nezbude. No a podobně je na tom tenhle sen. Krátká a namíchaná blbost. Ale protože je to tu o snech, tak ho sem také píši.

Ocitl jsem se v Bruselu, v sídle EU. Byla to pěti patrová budova – bílá, hranatá, ničím nezajímavá. Snad jen napojením na okolní budovy, které zajišťovala ocelová konstrukce obloukové střechy. Takové spojení 90. let a moderny. V posledním patře, kam jsme přišli (čtyři lidé, z toho jedna šéfka – menší paní přes padesátku), se nacházela zastřešená terasa – tak 20 x 80 metrů.

Tam jsem měl v budoucnu pracovat a nyní se jednalo o stavebních úpravách, aby tam mohly vzniknout kanceláře. Na zemi byla venkovní dlažba, sloupy držící střechu byly hladce omítnuty, jinak prázdno. Ona šéfka prohlásila, že to nebude náročné – mezi sloupy se vsadí okna, vymění se dlažba, střecha je v pohodě. Pak už stačí natahat elektřinu, umístit nábytek.

A protože nevím, jaké bývá v Bruselu v létě teplo, zeptal jsem se, jestli bu budeme mít klimatizaci, když má EU tolik peněz.

Celý sen trval v tom snovém čase tak půl minuty. Jo, já v Bruselu a ještě k tomu na střeše sídla EU…

[views][ratings]

5. 05. 2016 Doba čtení: 2 minut

Obyčejně dámská trička nereklamuji, vlastně ani nekupuji a už vůbec ne růžové. Co nadělám, v tomhle snu se mi to prostě stalo.

Bylo to na nějaké skautské/roverské akci. Překvapivě ale v nějakém obchodáku. Káťa si tam koupila tričko. Velikost L a barva… růžová – sytě, krásně růžová. Nepamatuji si to přesně, ale myslím, že jí to seklo. 🙂

A protože bohužel netrefila velikost, požádala mě, abych ho šel reklamovat a vyměnit za menší. Dala mi dokonce vyplněný reklamační protokol, kde bylo na jedné straně v rámečku napsané velké L, pak šipka doprava, a tam zase v rámečku velké S (Káti, fakt S?).

U prodejního pultu na mě čekala postarší, korpulentní paní prodavačka. Naše komunikace probíhala v angličtině, posunky a zvednutým obočím asi následovně.

Já: „Přišel jsem vrátit triko, potřeboval bych eSko místo eLka.“ (pokládám na pult vyplněný protokol)

Prodavačka: „A kde máte to tričko?“

Já: „No, na sobě.“ (svlékám ze sebe to tričko, jsem do půl těla svlečený)

Prodavačka si přebírá tričko. S údivem: „To běžně nosíte dámská růžová trika?“

Já: „Ne běžně. Občas.“

 [views][ratings]

11. 08. 2015 Doba čtení: 2 minut

Nedávno se mi zdál sen o mé spolužačce ze základní školy.

Dozvěděl jsem se, že se jí přihodil úraz – něco si píchla do oka. Snad nějakou velkou třísku nebo tak něco. To oko jí operovali a nyní byla na rehabilitaci někde kousek od Pardubic. A protože jsem měl cestu okolo, domluvil jsem se s rodiči oné spolužačky, že se za ní na chvíli stavím.

Vyjel jsem celkem časně ráno, abych se moc nezdržel. Budova té rehabilitace stále hned u silnice, dělila je jen malá zahrádka a starý kovový plot. Vypadalo to spíš jako stará škola z první poloviny 20. století.

U budovy, pod oknem, někdo klečel a koukal dovnitř. Zeptal jsem se ho, co tam dělá. „Čekám na budíček“ povídá. Podíval jsem se také oknem dovnitř. V celé velké místnosti stály postele a nich spali lidé. Pak začali pomalu vstávat. Všichni měli stejný spací úbor – dlouhou bílou noční košili. Pak mi došlo, že na těch všech oknech jsou mříže.

Po chvíli hledání jsem uviděl i moji spolužačku. Tu dlouhou třísku měla stále v oku.

[views][ratings]

25. 02. 2015 Doba čtení: ~1 minuta

Nedávno se mi zdál sen. Hlavní roli hrála moje přeplněná postel. Byť nepatří svými rozměry 180 cm x 210 cm k nejmenším, bylo toho i na ni dost.

Chtěli v ní spát moji rodiče, další tři RS a RG a pak ještě já.

No, rodiče ani nikoho jiného jsem vyhodit z postele nechtěl. Vzal jsem si tedy deku, polštář a odešel si lehnout do obýváku… 🙂

[views][ratings]

11. 02. 2014 Doba čtení: 2 minut

V prvním snu jsem se ocitl na nějakém chatkovém tábořišti u rybníka. V údolí, ze dvou stran do kopce smrkový les, ze třetí strany louka do kopce a z té poslední také louka, kterou odtékal potok z rybníka. Byli tu povětšinou skauti, hlavně roveři a rangers – vzpomínám si třeba na Koudyho, Piráta, Káťu…

Å el jsem s někým kolem rybníka do jedné z chatek. Uprostřed tam stála malá televize a ostatní se na ní koukali. Ani nevím co dávali. Jen si vzpomínám, že mezi diváky byl i můj strejda (ten fotograf).

Druhý sen se odehrával u mě doma. Kátě jsem vypravoval o mém prvním!!! snu. Pak že prý už musí jet do Brna, tak jsem řekl, že se s ní busem svezu do Ústí (jel jsem na nějakou výpravu nebo víkend). Ale nebyl jsem sbalený, tak šla napřed. Přinesl jsem si batoh a při jeho balení na mě vykouknul igeliťák s neumytým ešusem z poslední akce. Byl v igeliťáku, ale i tak ten guláš nebo fazole nebo co to bylo, stálo za to. 🙂 Nestíhačka autobusu způsobila, že jsem si řekl, že pojedu autem. Přeci jen zabalit si náhradní tričko a ponožky není jen tak.

Po probuzení jsem byl trochu rozhozený, co se mi to vlastně zdálo – vyprávět někomu ve snu svůj sen, který se mi zdál chvíli předtím. Hned jsem si vzpomněl na film Počátek (ČSFD 89%, Kfilmu.net 87%)…

1. 02. 2014 Doba čtení: 2 minut

Další sen byl tak na půl pracovní.

Přijeli jsme z nějaké výpravy a v kanceláři vybalovali batohy. Vyndával jsem ešus a myslím ještě pončo. Šéfová někam odjela a já šel s kolegyní na oběd. Ulice a město bylo neznámé. Bylo po dešti. Šli jsme po levé straně silnice, po chodníku, kde jsme předešli dva lidi. Chodník se pak stáčel vlevo na lávku a za vodní náhon.

Na lávce kolegyně šla dál, na trám, který ležel přes celou šířku náhonu, na kraji malého jezu. Najednou se s ní trám zvrtnul. A ona zaplula jak hřebík do vody.

Několik málo vteřin jsem čekal jestli se vynoří. Nestalo se tak. Začal jsem volat o pomoc (dva lidé, které jsme předcházeli).

Kleknul jsem si na kraj náhonu a lovil rukou ve vodě. Nikde jsem jí nenahmatal. Stále jsem křičel o pomoc.

Lehl jsem si na kraj náhonu a celou půlkou těla se ponořil do vody a stále hmatal ve vodě. Nahmatal jsem ruku. Stiskla mě. Vytáhl jsem kolegyni na břeh, kraj náhonu. Byla v pořádku. Jen celá mokrá a prochladlá.

4. 01. 2014 Doba čtení: ~1 minuta

Dneska se mi po dlouhé době zase zdál sen, který si pamatuji.

Šel jsem, ještě s jedním malým vlčetem (cca 9 let), poděkovat do žamberského muzea za uspořádání akce Svět v pohybu. Byla to taková zahradní párty pro děti se spoustou her atd.

Zaklepali jsme na dveře muzea a zazvonili.

Přišla nám otevřít nějaká paní a pustila nás dovnitř. Začal jsem jí děkovat, ale ona mne zastavila, že prý bych to měl děkovat řediteli muzea. A dovedla nás k němu – také v přízemí, trochu vzadu seděl za stolem.

Když nás uviděl, tak vstal a šel nám naproti. Poděkoval jsem mu za uspořádání té akce atd. Pak se zeptal toho vlčete, jak se mu to líbilo. Vlče odpovědělo, že akce se mu líbila, jen to pivo bylo hnusný…

10. 01. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Ač možná nadpis vypadá jako že budu psát o svém velkém výletu do Prahy, skutečnost je trochu jednodušší. 🙂

Nebyl to reálný výlet ale můj sen v noci na dnešek…

Začalo to tuším někde v Žamberku, kde jsme spolu s Pirátem a Evžou spali všichni na jedné posteli. Ráno jsme se vydali do autem do Prahy, já tuším řídil.

Ocitli jsme se někde asi na Smíchově, možná někde u Anděla (proč asi 🙂 ).

Evža lítala někde po obchodech – v JUNu a tak…

Pirát se šel projít na nedaleký kopec a potom přišel zpět k autu a vzal to tuším podchodem pod čtyřproudovou silnicí.

2. 03. 2012 Doba čtení: 3 minut

Sen první

Díval jsem se, jak nějací muži v pracovním oblečení lezou po lanech spletených do sítě . Ve velké výšce. Pak jsem začal lézt na suchý strom opodál. Byl to platan, javor nebo možná kaštan. Lezl jsem stále výš a výš. Pomalu ve spirále. Nějaká mladá žena lezla za mnou. Když už nebylo nahoře kam lézt, začal se strom pod mojí tíhou kývat. Čím dál víc. Zavřel jsem oči, ale strom se kýval stále…

Sen druhý

Když jsem oči otevřel, s několika lidmi jsem šel po polní cestě. Někdo nás v dálce pronásledoval. Odbočili jsme z cesty přes louku k lesu a utíkali lesem. Byli blízko a doháněli nás. Pak jsem se ocitl v malé koupelně se záchodem. Schovával jsem se za dveřmi v malém výklenku, aby mne nenašli. Po delší době mi situace přišla neřešitelná a bylo by jen otázkou času, kdy mne najdou. Tak jsem raději odešel do kanceláře, sedl si na pohovku a na konferenčním stolku si pustil notebook. Pak si pro mne přišel chlap v uniformě. Řekl jsem, že jdu. Napadlo mne se odhlásit z operačního systému a notebook vypnout. Vlastně bych tam mohl zmizet z místnosti… A povedlo se.

Sen třetí

Byl jsem kapitánem na staré plachetnici a opět nás někdo honil. Jenže to nebyla obyčejná plachetnice. Na každém boku byl velký parní kotel, který spolu s plachtami dodával lodi ještě větší rychlost. Pomáhal jsem posádce přikládat do kotlů menší buková polínka. A také rozvinout plachty. Byl to úžasný pocit podílet se na práci na té staré lodi při západu slunce.

Sen čtvrtý

Velká stíhačka. Na malém obdélníkovém ostrůvku velkém jako stíhačka. Byl jsem uvnitř a měl v ruce ovladač na start a vzlet. Hrál jsem si s ovladačem a celá stíhačka se hýbala. Měl jsem problémy jí udržet na tom malém ostrůvku. Celé letadlo se kývalo…