14. 10. 2013 Doba čtení: 2 minut

Tenhle e-mail mi přišel před deseti lety od jednoho z Vás.

Tehdy byl součástí všech možných kolujících emailů, kterých v době internetového skoropravěku chodilo mraky. Ale asi se mi líbil natolik, že jsem si ho schoval a dneska ho čirou náhodou znovu objevil. Je o dvou přátelích.

Dva kamarádi se vydali přes poušť. Předtím se ale pohádali a jeden z nich dostal facku od toho druhého. Dotyčný, aniž by cokoli řekl, se sehnul a napsal prstem do písku: „Dnes mi můj nejlepší přítel dal facku.“

Putovali dál. Došli ke krásné oáze s jezírkem a rozhodli se, že se vykoupou. Ten, co dostal facku se začal topit, ale ten druhý ho zachránil a vytáhl z vody.

Když se probral, vytesal do kamene: „Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život.“ Kamarád se jej optal: „Když jsem Ti dal facku, napsal jsi to jen do písku a tentokrát jsi to vytesal do kamene. Proč?“

Druhý mu odpověděl: „Víš, když mi někdo ublíží, píši to jen do písku, aby vítr tyto řádky odfoukl na znamení odpuštění. Ale když mi někdo pomůže, vytesám to do kamene, aby to tam zůstalo navěky.“

I tak to někdy může vypadat…

16. 08. 2013 Doba čtení: 4 minut

Česká pošta od začátku srpna zdražila své služby. Svým zákazníkům, kteří budou mít její kartu, poskytne slevu. Řekl jsem si, že to také zkusím a požádal o ní na webu www.zakaznicka-karta.cz.

Když o tom zpětně přemýšlím, všechno proběhlo relativně v pohodě. Vyplnit povinná pole, odeslat, v mailu zkontrolovat údaje a pak už jen čekat, kdy karta přijde.

Přišla celkem rychle, do týdne tuším. Vlastně dvě byly, dle objednávky. Číst dále

5. 08. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Dlouho jsem neviděl tak zajímavý film.

Až vyjde měsíc (v originále Moonrise Kingdom) popisuje příběh dvanáctiletého kluka a holky, jejich lásky a společného velkého útěku.

Pro mne doposud neznámý film.

A přitom to obsazení – mimo jiné Bruce Willis, Edward Norton, Bill Murray. Sem tam nějaká nominace a cena – Oscar 2012 – nominace: původní scénář, Zlaté glóby – nominace: film (muzikál/komedie), BAFTA – nominace: původní scénář, FF Cannes – Zlatá palma (v soutěži).

Hodnocení na ČSFD 74%, na Kfilmu.net 78,6%.

Možná po filmu budete chtít, stejně jak já, prožít to samé, co hlavní hrdinové…

10. 06. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Představ si, že jsi majitelem závodu, který vyrábí cihly. Firma ale, podle Tvého, mohla fungovat lépe, efektivněji a mohla být větší. Jakým způsobem bys v následujících dvou letech s firmou pracoval?  Jak to obecně provedeš?

1) řeknu si, že do dvou let chci o 50% zvýšit obrat firmy, pozvu si výrobního ředitele, obchodního ředitele a telefonického ředitele, těm to povím a budu od nich požadovat, co proto udělají, abychom těch 50% dali, nebo

2) si zavolám ty tři ředitele a nechám si od nich předložit zprávu o tom, co jsou slabá místa jejich oddělení a budu zlepšovat ona místa každého oddělení, nebo

3) úplně něco jiného?

5. 11. 2012 Doba čtení: ~1 minuta

„Přátelství je jako ženská ňadra.

Někdy padají, někdy jsou skvělá a někdy falešná.“

11. 03. 2012 Doba čtení: ~1 minuta

Dneska mne pobavil článek na IDnesu (https://zpravy.idnes.cz/neberete-leky-koncim-lekari-budou-moci-odmitnout-neposlusne-pacienty-1ep-/domaci.aspx?c=A120302_132657_domaci_abr), který pojednává o tom, že pokud pacient odmítne dodržovat léčbu, lékař ho může odmítnout dále léčit.

Úplně stejný postup jsem bohužel/bohudík již několikrát praktikoval i ve své práci. Když jsem klientům dával za příklad právě lékařství a výše zmiňovaný příklad s pacientem, nic neříkali. A ani se pak již neozvali. Je to na nich. Asi si doma také sami operují slepák…

24. 01. 2011 Doba čtení: 3 minut

Když jsem přemýšlel o tom, že ztratím jisté „hodně“, abych našel nejisté „ještě víc“, navštívil mě anděl. Přišel, sedl si na kraj postele. Na anděla vypadal zvláštně.

Postarší tmavý muž s delšími vlasy a strhaným výrazem ve tváři. Strhaným, ale přátelským a příjemným.

Prý mi za mou odvahu splní jedno přání, musí z něj mít ale užitek hlavně někdo jiný, ne já. Tak jsem mu řekl, aby mi Tě dnes v noci pohlídal.

Aby se Ti nic nestalo, dobře ses vyspala a špatné sny se Ti velkým obloukem vyhnuly. Řekl, že jsem si vybral dobře. Že mi Tě ohlídá.

Ale jen na tuhle jednu noc. Zeptal jsem se ho proč jen tuhle jednu noc? Proč ne víc, proč mi Tě neohlídá pořád? Řekl mi, že zas tak odvážný nejsem. „Zatím jsi o tom jen přemýšlel“, řekl. Zvedl se z kraje postele. A jak přišel, tak i odešel.

Už jsem skoro usínal s prsty na klávesnici. Zase přišel a sedl si na kraj postele. Na stejné místo jako posledně. Otočil hlavu a podíval se na mě.

Měl ve svých zelených očích smutnější výraz. Smutnější než když odcházel. Zeptal jsem se ho, z čeho je tak smutný. Otočil hlavu zpět. Položil si ruce do klína a pomalu, tím svým hlasem, řekl:

„Anděl nemůže hlídat anděla.“

.

.

Omlouvám se. Dal jsem anketu pryč. Anděl nebude mít pokračování.

26. 08. 2010 Doba čtení: 2 minut

… jak byla jednou jedna princezna, co čekala na prince, který pořád nejel… myslela, že se stačí podívat z okna a on tam bude, na tom krásným bílým koni… jenže pak přijel jeden na černým a další na hnědým, ale vůbec nebyli krásní ani chytří… byli docela obyčejní a hloupí. Takového nechtěla a tak si vymyslela, že každému, kdo bude chtít získat její ruku, nachystá tři úkoly…

…pokud je splní, může si ji vzít… úkoly byly těžké, přetěžké a žádný nápadník je nesplnil, princezna se začala bát, že zůstane na ocet jenom pro to, že si nechtěla vzít prvního hňupa, který ji přišel do cesty…

…a tak sedávala sama v zahradě a čekala… princové přijížděli a odjížděli a ona pořád seděla a počítala okvětní plátky sedmikrásek…

….až jednou přijel někdo, kdo se jí líbil na první pohled… ne zbrojí nebo krásným koněm, ale něčím, co měl hluboko uvnitř… moc si přála, aby úkoly splnil, ale věděla, že je nesmí zrušit, to jí nedovolovala modrá krev a vlastní hrdost. Tiše tedy čekala a trpěla, zda je její vyvolený zvládne…

…splnění úkolů se nějak protahovalo a princezna byla čím dál tím víc nervózní, plátky sedmikrásek vztekle ukusovala a nedočkavě vyhlížela prince… až v okamžiku, kdy pro něj uronila první slzu se objevil v bráně paláce a s omluvným úsměvem jí podal kytici kopretin – prý se zdržel, když je trhal. Vrhla se mu do náruče a kopretiny si nechala jako svatební kytici…. a do života si pamatovala, že se občas vyplatí počkat…

17. 11. 2009 Doba čtení: ~1 minuta

Konečně, dvacet let poté, se koná u nás v republice pořádná párty na počest toho, co se tehdy stalo. Osobně si ty dny moc nepamatuju, přeci jen jsem byl ještě špunt a mým hlavním zájmem bylo si koupit rohlík za deset haléřů, lézt na záchodě po radiátoru a nebo na tom samém záchodě strkat spolužákům přezůvky do mísy.

Našel jsem z té doby doma nějaké noviny, den po dni. Zajímavé čtení. Ostatní dění okolo si moc nepamatuji, ani z tehdejší televize nebo rádia. Myslím, že to, že se něco děje, jsem si začal uvědomovat možná až tak někdy při dělení ČSFR. Číst dále

29. 03. 2009 Doba čtení: ~1 minuta

Snad nejtěžší u tohoto článku, bylo vybrat ten obrázek k němu. Nadpis jednoduchý, stručný a jasný. A dnešní cíl? Přece jasný už z nadpisu. Životní úspěch – pro někoho koupě auta, narození potomka, zvládnuté studium, pro jiného třeba výprava na Everest.

A jaký je tvůj životní úspěch? Prostě mysli jen na sebe a na to, co je pro tebe tvým největším životním úspěchem.

Jaký je tvůj největší životní úspěch?