18. 02. 2009 Doba čtení: ~1 minuta

Když jsem se naučil svázaný a slepý užívat si svou velkou lásku jak jen nejlíp jsem uměl, dali mi na nohu olověnou kouli a řekli:

„Leť!“

Nemohl jsem, chtěl jsem.
Chtěl jsem moc, tak jsem se naučil létat i s tou koulí.

Když jsem se naučil létat i s koulí na noze, zavřeli mne do klece.

A jak to bude dál?

14. 02. 2009 Doba čtení: ~1 minuta

Svázali mne, dali mi šátek přes oči. Takhle mne tam postavili a řekli:

„Užij si svou lásku“

A já jim na to řekl:

„Dobře, co jiného mám dělat“

A svázaný a slepý jsem si šel užívat svou velkou lásku jak jen nejlíp jsem uměl.

9. 01. 2009 Doba čtení: 3 minut

Tenhle příběh mi přišel mailem. Samozřejmě spam. Příběh odvyprávěný myslím celkem špatně. Ale závěr týkající se čtyř věcí dobrý.

Slečna čekala na nástup do letadla na jednom velkém letišti. Protože bylo ještě třeba čekat déle, rozhodla se, že si koupí nějakou knihu. Zároveň si koupila i balíček sušenek. Pohodlně se usadila a začala číst, rozhodnutá zkrátit čas a trochu si přitom odpočinout.

Na vedlejším sedadle, vedle balíčku se sušenkami, si jeden muž otevřel časopis a začal ho číst. Když si ona vzala první sušenku, muž si také vzal jednu. Cítila se pobouřená tímto chováním, ale neřekla nic, myslíc si: €œTo je ale drzoun!€. Pokaždé, když si ona vzala sušenku, muž udělal totéž. Å tvalo jí to čím dál víc, ale nechtěla vyvolat scénu. Když už zůstávala poslední sušenka, pomyslela si: €œA co udělá ten moula teď?€. Muž vzal poslední sušenku, rozlomil ji napůl a dal jednu půlku jí. Teda, to už bylo příliš…

Byla ohromně rozčílená! V tom momentě potlačila zlost, chytla svou knihu a svoje věci a naštvaná odešla do nástupní haly.

Když se usadila na svoje sedadlo v letadle, otevřela svou tašku a… s obrovským překvapením objevila svůj balíček sušenek uzavřený a nedotknutý!!! Udělalo se jí špatně. Nechápala, jak se mohla tak zmýlit….

Zapomněla, že si svůj balíček se sušenkami nechala v tašce. Muž se s ní podělil o své sušenky bez problémů, bez námitek, bez jakéhokoliv vysvětlování a přitom ona se stále v duchu rozčilovala, myslíc si, že jí drze bere sušenky. A teď už neměla žádnou možnost, aby mu to vysvětlila, a nebo se mu omluvila…

Jsou čtyři věci, které se nedají nikdy vrátit:

• Kámen, když jste ho už hodili…
• Slovo, když jste ho už vyslovili…
• Příležitost, když jste ji už propásli…
• A čas, když už uplynul…

17. 06. 2008 Doba čtení: 2 minut

Ani to tak člověku nepřijde, jak si to všechno umí příroda srovnat do latě. Srovnat tak, jak se ti to jen málokdy povede i na těch nejlepších váhách.
Když je někde na Zemi sucho, jinde zase právě probíhají záplavy, když některé místo spaluje slunce a tráva ani nevyroste a hned se mění v seno, je někde místo s pěti metry sněhu a dalším půlmetrem každou hodinu. Rovnováha… Stejně tak je to s lidmi. Na straně jedné luxus a neutratitelné bohatství, na straně druhé každodenní boj už jen o svůj holý život, o jídlo, o vodu. Rovnováha… Někdo se za svůj lidský život nezraní, žádný šití, žádná zlomenina, žádná chřipka. Ale musí to být v rovnováze, to je jasné. Pro někoho může být na desetkrát zlomená holenní kost jako pro druhého odřené koleno. Rovnováha… Když se někdo raduje z výhry, ze svého úspěchu, každodenních maličkostí, musí být zákonitě někdo, kdo prohrál, kdo neuspěl a kdo se neraduje z těch maličkosti. Rovnováha…

Snaž se alespoň ty stát na té správné straně.

8. 09. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude.
Lucius Annaeus Seneca

1. 09. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Dneska jsem myslím někomu řekl něco, co jsem říkat neměl. Byla to sice pravda, ale tak hole podaná bohužel asi zněla trochu víc drsně než bych si teď přál.

Omlouvám se.

6. 06. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Je spoustu věcí, které nemám r…

Změna… O tomle dneska psát nebudu. Začal jsem uklízet ve svém „prvním“ šuplíku. Třídím potřebné věci od nepotřebných, staré výpisy z banky, od telefonu, různá blahopřání, dopisy a podobně… A narazil jsem i na několik unikátních věcí. Moje modré lenonky, které se mnou byly ve Francii. Poslední dopis od své první lásky. Bylo to poměrně odvážné číst ho po tolika letech. Upřímně – celkem mne dojal. Našel jsem spoustu dopisů z táborů (viď, Zlato) a z vojny… A taky vstupenku ze Všeobecné Československé výstavy konané v Praze v roce 1991 (výstava se koná jednou za 100 let!!!). Povolávací rozkaz. Dvě kopějky. A taky jedno krásné paličkované srdce…

27. 05. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

You with the sad eyes
Don’t be discouraged
Oh I realize
It’s hard to take courage
In a world full of people
You can lose sight of it all
And the darkness, inside you
Can make you feel so small

But I see your true colors
Shining through
I see your true colors
And that’s why I love you
So don’t be afraid to let them show
Your true colors
True colors are beautiful,
Like a rainbow

…

(Phil Collins – True Colors, 1998)

14. 05. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Nedávno jsem četl článek o tom, jak se herec Jaromír Hanzlík rozešel s Danou Silvínovou a o několik dní dříve mne upoutal další článek, kde se Honza Kalousek chlubil, že nedlouho žije se novou přítelkyní. To je nějaký módní trend, takhle to střídat? Mezi hvězdami, natož pak mezi námi, obyčejnými smrtelníky. Co se to děje? Nic. Doba. Společnost. A vězte: „Bude hůř.“

19. 04. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Dneska speciálně pro Tebe. Každý den se člověk dozvídá spoustu nových informací (prý se každý rok na světě množství informací zdvojnásobí) o uhánění a dobývání. Až jsem se divil a pomalu nestačil lapat po dechu. Ale co Tě nezabije, to Tě posílí. Dech jsem zas pomalu nabral.

Tenhle příspěvek věnuju všem Vám, kteří jste se nebáli ztratit hodně, abyste našli nejisté ještě víc a všem Vám, kteří jste nevlastní vinou ztratili málo a nenašli nic.

A i když to vypadá na konec, tak jak říká Wiky Wiková: „Vždyť i zítra vyjde slunce“.