Další bláznivé sny
4. 03. 2009 - Doba čtení: 3 minut
Tak dneska toho bude víc. Začnu trochu o autu a nakonec skončím u jednoho, vlastně dvou snů.
Takže k tomu autu. Dneska takové malé výročí cestou na noční lyžování (viz obrázek). Každý už asi víte, co je to za auto. Kdyby ne, tak se podívejte (odkaz už nefunguje). Ano, je jím Citroen Xsara. Nejpodobnější je si na páté až osmé fotce shora a to včetně barvy.
Dnes v noci se mi zdály dva sny, které na sebe tak nějak plynule navázaly. Začal jsem na nějakém krajském skautském setkání výchovných zpravodajů. Náš tým (já a můj dámský protějšek) musel nejprve na startu vyplnit, jak bude říkat třem barvám, které nám byly ukázány. Jedné většina říkala tuším olivová (ano, hlavně ženy rády používají tato jména – meruňková,…) a druhé nevím. Následoval nástup. Chtěl jsem nechat stát kolegyni v čele, ale nechtěla. Asi proto, že je o dvě hlavy menší.
Pak sen nějak plynule přešel od nějakých skal, přes kameny do staré budovy, nějakého vězení nebo výchovného ústavu. Ocitl jsem se na pokoji, bylo nás tu asi patnáct. Venku čekal vysoký plot zakončený ostnatým drátem. Bylo tu spoustu známých lidí, spolužáků, exskautů a tak. Nálada byla taková chaotivní a plná plánů na útěk. Přes plot to nepůjde. Å el jsem na chodbu. Celkem dost lidí a takový chaos – něco se stalo, něco se změnilo. Na jedné nástěnce jsem objevil článek o sobě a o tom, jak jsem již dvakrát utekl, visel zde nějaký klíček a možná nějaké diplomy z oblasti sportu. Otočil jsem se a vešel do dveří, v domnění, že je to záchod. Vykachlíkováno bylo, ale místnost byla na záchod ohromná. A navíc, k mému překvapení, tam cvičilo jógu nebo tak něco asi čtyřicet úplně nahých dívek a žen. Vrátil jsem se zpět na chodbu a pokračoval směrem ke svému pokoji a také k hlavním vchodovým dveřím. U nich stála jedna moje spolužačka ze základní školy a říkala, že odchází. Myslel jsem si, že jí to neprojde, že vstupní brána a branka budou zamčené. Řekla mi, že je odemčeno. Políbil jsem jí na rozloučenou (byla o kousek vyšší než já – a to se mi nelíbilo), otevřela dveře a odešla. Seběhla po cestičce okolo schodů (byly rozbité), vzala za kliku od branky a odešla. Přicházela ke mně další spolužačka v delší bundě s kapucou a že také odchází. Přišlo mi divné, že by to odejdutí bylo tak jednoduché. Řekl jsem si, že jestli se povede odejít i jí, odejdu také.