Tak v noci na dnešek si mi zdály dva sny.
První byl celkem zajímavej. Hráli jsme někde na kraji lesa jednu bojovou hru. Les to byl poměrně vzrostlej, smíšenej, spíš borovicovej a celkem řídkej. Svítilo slunce a vypadalo to na prostředek léta. Mezi stromy, na takový plácku, byl kámen, co vypadal jako oltář. Dvakrát metr krát metr. A na něm byla připoutaná řetězama Bachy. Ruce od sebe, nohy od sebe – klasika. No je teda pravda, že toho na sobě moc neměla. :rolleyes: No a princip hry byl následující. Jeden tříčlenný tým bránil oltář a Bachy před… no prostě aby se k ní ostatní nedostali. Já byl v tom obranným týmu. Vždycky to byli tříčlenný týmy. Vzpomínám si jak jsem zaslechnul nějaký šustění z takový velký zakrslý borovice a pak tam odsud vyběhnul borec v modro-bílým pruhovaným tričku. A tak jsem šel po něm. K zneškodnění stačilo dotyčnýho plácnout. Víc si pamatuju. Celý to mohlo reálně trvat tak půl minuty.
Druhej sen byl asi tak stejně dlouhej. Byli jsme na oddílový výpravě, konkrétně u nás za barákem. Výprava už skoro končila. Chtěli jsme pokračovat západně k už skoro rozpadlý bažantnici (asi 40m za domem :yes: ). Nálada byla taková pokleslejší, že prý Koudy a Kvakin nepřipravili dostatečně dobrej program. 😀 A jak jsme chtěli pokračovat dál, zjistili jsme, že to asi nepůjde. V cestě nám stály dvě klícky, co vypadaly jako drátěný odpaďáky asi metr vysoký. V nich byli nějaký zvířátka. Něco mezi surikatou (ale větší) a jezevcem. To, že tam byli, ještě šlo. Jenže oni plivali do dálky nějakej jed či co. Asi tak na vzdálenost dvou metrů. Takže jsme nemohli vůbec projít. No a to je všechno z tohodle snu.