V neděli jsme se vrátili z krátké dovolené, kterou jsme si užívali na Pálavě. Jo, uznávám – počasí mohlo být trochu lepší. A mohlo být teda taky mnohem horší. Cesta tam byla dlouhá a plná změn – v Ústí jsme zjistili, že nám do rychlíku nevezmou kola – moje chyba (víš, že rychlíky na trase do Brna a zpět neberou kola? :irked: ). Dojeli jsme dobře, vystoupili o dvě zastávky dřív (to jako úmyslně) a na kolech dojeli do Pavlova. Jo, jižní Morava. Prej rovina. Houby. Kopce jako tady, akorát položený o 200 metrů níž.
Druhý den jsme se chystali objet celou přehradu. Vzali jsme to po směru hodinových ručiček. Jenže naše plány nám překazilo počasí. Tak jsme se v jedné hospůdce v Strachotíně naobědvali :happy: , ale pršet zatím nepřestalo. Tak jsem to vzali nejkratší cestou domů. Jako vždy – opět do kopce. :bomb: .
Třetí den se počasí trošku umoudřilo. Vydali jsme se pěšky na Děvín a pak po červené turistické do Mikulova. Jelikož bylo po dešti a jelikož jsem se obětoval a šel první, přišel jsem do Mikulova s celejma kalhotama úplně durch od trávy (jak jsem probíjel cestu) :down: . Po čase uschly. Oběd jsme si dali v hospodě U Lišáka – taková, podle vstupu, malá hospůdka u parku. Busem jsme pak dojeli zpátky do Pavlova. Nešlo to jinak a museli jsme si po tak náročný tůře odpočnout. Na chvíli (asi tak na dvě hodiny) jsme to zalomili. Po probuzení ještě zbyla chvílle do setmění a tak jsme dokončili, co jsme včera nestihli (objet přehradu). I tak to bylo 23 kilometrů (neprali jsme se s tím jako se svejma prvníma láskama – to zas ne 😀 ) a cesta ubíhala.
Čtvrtý den opět velká cyklo tůra. Z Pavlova do Lednice. Zámek teda nic moc. Čekal jsem víc než jen oprejskanou fasádu. Je pravda, že vevnitř jsme nebyli – na to moc nejsme. To, co pokazil zámek, napravovala zámecká zahrada. Všude spousta kytek a stromů, které jsem neznal nebo ještě neviděl naživo (fotky ve Fotkách –> Flora). Pak jsme pokračovali po různých památkách Lednicko-valtického areálu doputovali až do Valtic. Tady byl zámek opravenější, zas o to míň se mi líbila zahrada. Z Valtic jsme vydupli na Kolonádu (Rajsnu), viz. prostřední foto, sqělej výhled. A ještě jsme to měli se slevou, protože jsme paní, co prodávala vstupenky, zavřeli na vrchu tý stavby poklop. Po dalším kusu kultury jsme si to už frčeli zpátky do Pavlova. Za zmínku snad ještě stojí, že to frčení bylo taky asi třicet metrů od hraničního přechodu s Rakouskem. 🙂 A snad za ještě jednu zmínku stojí, že kousek před cílem začalo solidně pršet. Ani pláštěky to nepobírali. Večer na nás čekal pstruh, bramborák a nějaký to víno. :drunk: – no ale jen trošku. :whistle:
Pátý a taky závěrečný den. Dobalili jsme a odjeli do Popic na vlak. Jak jinak na osobák. Do Brna. Měli jsme chvilku času a tak jsme si ještě trošku projeli Brno na kole. Na konci začlo trošku pršet – takový malý mrak – a kanály na nástupišti šly vrchem. Domů jsme se dostali jak jinak osobákem (ať žijí ČD a přeprava kol :headbang: ) a pak ještě kousek autmo.
A proč píšu tenhle článek v množném čísle? Protože se mnou tam taky byla moje drahá polovička. :heart:
A proč MegaHard? Hmm… To je na dlouho. Radši nic. 😀