Jak jsme se málem potkali

26. 11. 2008 - Doba čtení: 2 minut

Ano, ráno jsme se málem potkali. Já a avie a to čelně. Ráno, jako obvykle, si to jedu do práce. Vyjedu z vesnice směrem na Ústí. Po pravotočivé zatáčce hned za cedulí označující konec obce (pravý horní roh mapy) následuje rovinka, kde vpravo nedávno vyrostl nový rodinný dům. Opouštím obec a vjíždím na rovinku (rovinka to zas tak není – je tam taková drobná vlnka). V zatáčce ještě vidím kolonu aut v protisměru. Asi tři nákladní a dvě osobní auta. Zdálo se mi, že vidím, jak jedno nákladní auto předjíždí ostatní. Protože jsem dál pokračoval v jízdě, neměl jsem už takový rozhled, nevšímal jsem si toho. Jen jsem se podíval asi 50 metrů před sebe, abych případně věděl, kam můžu uhnout, kdybych ho náhodou potkal – výjezd k novostavbě. Jedu dál, rychlostí asi 50km/h, na silnici rozjetá vrstva sněhu (ano, máme tu asi 15cm sněhu, ale taje).

A v tom malém esíčku na mne vykoukne avie. Asi 15metrů přede mnou. V mém pruhu. Brzda (není nad to, když tě  ABS krásně kope do pedálu), spojka, volantem prudce doprava. Před sebou výjezd k domku, výjezd míjím, přede mnou dvoumetrová laťka označující krajnici, za ní půlmetrový příkop, za příkopem břeh. Avie se rychle klidí do svého pruhu, takže změna. Volantem prudce doleva, stále na brzdě. Potkávám avii, míjíme se tak o 40 centimetrů, kontroluji pravé zrcátko, to prosviští asi 10 centimetrů okolo tyčky.

Ještě odpoledne, když jsem jel domů, byla na krajnici v nahrnutém sněhu vidět moje stopa po výletu mimo obvyklou dráhu.

[views][ratings]