Ještě před koncem roku

30. 12. 2007 - Doba čtení: 2 minut

Do konce roku se mi ještě zdálo několik snů. Celkem myslím čtyři. Dva jednu noc, dva druhou noc. Moc už si je nepamatuji, spíš jen útržek toho jednoho snu. A malá odbočka – na konci článku čeká další anketka.

Ten jeden sen byl celkem zajímavý – prostředím, lidmi i příběhem. Odehrával se někde na vojně. Seděl jsem na vojenské posteli v malé místnosti. Byl tu i Pirát a já měl radost, že jdu, na rozdíl od něj, za pár dní domů. On měl sloužit ještě rok. Místnost se nějak vyprázdnila a tak i já šel ven. Nakonec to nebyla místnost, ale jen na zemi posazená zelená plechová maringotka. Venku už všichni stáli na nástupu a tak já, jako poslední, jsem se šel omluvit veliteli, ne nepodobně jako na táboře.

Å li jsme si zaběhat (to se mi na vojně stalo jen dvakrát). Asi 30 nás vyběhlo nějakou polní cestou mírně do kopce – někam. Držel jsem se v zadní části skupinky. Potom najednou vedle mne někdo zkolaboval. Zůstalo nás s ním asi pět. Ostatní běžěli dál. Opatrně jsme ho zvedli a položili kousek stranou. Zkontrolovali jsme mu životní funkce. Dýchal pomalu a lehce. Někdo zavolal záchranku. Pak jsme se najednou všichni objevili v autě (tuším že to byl nějaký starý bílý golf) někde ve vesnici. Ten, který zkolaboval, už seděl v autě a odpočíval. Z dálky jsme slyšeli zvuk houkačky jak se záchranka blížila. Vydal jsem se jí naproti. Nejistě projela křižovatkou (mě v maskáči nevěnovala žádnou pozornost) a pak zastavila. Otevřely se dveře u řidiče a vyklonil se z nich… ano správně, řidič 😀 . Zamával jsem na něj.

To je celé. Dál si tento sen nepamatuji nebo prostě takto skončil.

A teď ta slíbená anketka. Jak jistě víš, Madla má celkem nově přítele. Ale jak vlastně vypadá?

[poll id=“3″]