Mládí v tahu

11. 08. 2007 - Doba čtení: 3 minut

Tak dneska jsem se opět přesvědčil o tom, že už nejsem nejmladší. Humor lidí o pět šest let mladších mi nic neříká, nevím, čemu bych se měl smát (což mě velmi překvapilo). a jak jsme již říkali onehdá na Lesní škole – nemám potřebu každý týden lézt na Pamír. Doba dokazování si něčeho a posouvání svých možností je v tahu.

Aniž bych to tušil, začal jsem pomalu měnit priority v tomhle oboru. Žádný brutální závod lesem a bahnem do roztrhání těla. Nic takového. Jak říkal pan Homolka v jednom z dílů Básníků, začínám „mít rád svý jistý“. Změna od JÁ k MY.

Hlídat a mít pod kontrolou to všechno okolo i za ostatní. Když někdo organizuje nějakou akci a zdá se mi, že by tam mohlo být tohle, že se ještě neví tohle, tak poslední dobou jsem radši ticho. I já nemám rád když mi někdo do mých věcí pořád kecá a opravuje mne. To asi někdo. Radši budu ticho, abych pak nenásledoval některé důchodce, kteří nás uvádějí do rozpaků svými stále stejnými radami o životě a o tom, že tehdá „deset deka salámu bylo nějakýho salámu“.

Osobně si myslím, že bude lepší nechat mládež ať se vychovává sama, protože v tomhle stadiu je už poměrně těžké je trochu vychovat. Několikrát jsem to zkoušel a snažil se dobře míněnými radami pomoci, ale nevedlo to nikam. Dopadlo to pak stejně – stejně jako bych nic neříkal.

Život nám staví do naší cesty spoustu překážek, stejně tak jako na obrázku nahoře, vždycky se najde jedna cesta. Někdy kratší, někdy delší, jindy lehčí, pak zas těžší. Když jsem se narodil, nikdo mi neříkal, že život bude procházka růžovým sadem. Hned na začátku mne plácli přes zadek a já začal řvát jako o život. A to byla první lekce od Života.

A ještě jedna změna od JÁ k MY. Od JÁ k RODINĚ. K mé vlastní rodině. Jenže tohle téma je zatím tak čisté jako právě koupený sešit. A jak čas běží, zdá se mi, že i ten čistý, nepopsaný sešit se začíná tenčit a až nadejde čas, mám strach, že v něm bude tak málo místa na psaní…