Nechal jsem se ukecat

8. 06. 2007 - Doba čtení: 2 minut

Ve středu večer mi přišel email. Zvláštní na něm bylo, že mi ho poslal Džouk (teda ne jako že je přímo od Džouka, ale spíš to, co v něm bylo). Dostal jsem pozvání se zúčastnit internetové hry Travian. Delší chvilku jsem váhal a vymlouval se na nedostatek času, spoustu jiné práce atd. Nakonec mne však přesvědčila a já se zájmem (a po zkušenostech s Red Dragonem 1 – nyní už Red Dragon 2) vyplnil registrační údaje a dal se do toho.

Registrace proběhla v klidu a velmi snadno. Po přihlášení jsem nevěděl, co mám dělat a podle toho to také dopadlo. Bezhlavé stavění a budování. Pak jsem se uklidnil, přečetl si manuál (hledám v něm i teď a ještě dlouho budu). Základním principem je postavit dobře fungující infrastrukturu (obilí, dřevo, hlína, železo), protože suroviny v závorce jsou potřeba ke všemu – stavba dolů, budov, budování armády. No a pak se válčí. Zatím nevím jak, protože nemám ani jednoho vojáka. To však přijde.

Na tom, jak jsem začal hrát, mně mrzí dvě věci. První věcí je moje přehnané a neuvážené stavění na začátku. S tím se snad poperu a nebude to mít větší vliv na moji vesnici do budoucna. Druhou mrzutou věcí je fakt, že jsem se nepřihlásil přes Džoukův odkaz (plynuly by z toho pro Džouka jisté výhody) i když hrajeme každý v jiném světě…

„Signa inferre! Praege! Concursu! Ad gladios! Infestis pilis!“

„Do útoku! Vpřed! Na zteč! Taste meče! Vztyčte kopí! „