Po týdnu

7. 11. 2007 - Doba čtení: 2 minut

I když se vám nepodařilo rozluštit poslední těžkou Gumídkovou otázku, tipovali jste velmi blízko. Příště bude lehčí, opravdu – jen jí zas nesmíte vyluštit během jednoho odpoledne.

O víkendu se mi zdálo několik snů. Tedy konkrétně dva. Jeden zajímavější než druhý.

V prvním snu jsem se dozvěděl, že šéf má v plánu založit pět firemních poboček v Africe. Pak jsem se objevil v nějaké africké vesnici. Písek, chatrče, místní lidé. Hned mi hlavou proběhla melodie písničky od Mattafix, konkrétně Living Darfur. Stál jsem na nějaké návsi, poměrně dost lidí okolo. V tom začal do davu někdo střílet a vedle mne začali padat lidé k zemi. Dal jsem se na útěk. Brknul jsem. Spadl na zem, někdo o mne zavadil a svalil se také na zem. Hned na to ještě další. Pak už jen tma. Když jsem znovu otevřel oči. Seděl jsem s dalšími v nějakém malém přístřešku, provizorním stanu. Vykoukl jsem ven. Starší zástavba, starší město konce 20. století, prázdná vedlejší křižovatka ulic, vydlážděno kostkami.

Ve druhém snu jsem měl namířeno do školy. Byla ještě tma, nevadilo mi to, šel jsem podél kolejí, kolem zastávky, kde se svítilo na koleje. Někdo mne zdržoval. Podél kolejí jsem došel ke školní budově. Starší, třípatrová budova z 30. let. Vyběhl jsem do druhého patra do své třídy. Pozdě na hodinu.

Také mi bylo sděleno, že mám vrásky.