V úterý jsem se byl se svou drahou polovičkou podívat ve vojenském prostoru Libava. V ten den byl prostor otevřen i pro veřejnost. Úterý jsme nezačali zrovna nejlíp. Nějaká svině rozházela po cyklotrase z Olomouce do Velké Bystřice připíňáky. Pravidelně každé tři metry, vždy otočený špičkou nahoru. Já píchnul přední kolo, drahá půle zadní. Celkem bych tipoval, podle slov projíždějících cyklistů a toho, co jsem viděl, že píchlo asi deset patnáct lidí. Opravili jsme a jeli dál. V Mrsklesech proběhla registrace (podobná třeba Třem hradům) a frčelo se dál. Podle registračního čísla si myslím, že do devíti hodin ráno mohlo byt zaregistrováno cca 1600 lidí. Kopec, kopec a kopec. Tak to tam vypadalo. Prostě Oderské vrchy. A spousta lidí. Hodně foukalo a byla celkem zima, proto jsme se rozhodli naší trať trochu zkrátit a střihli jsme to okolo pramene Odry a Daskabatů zpátky do Olomouce. Já ten den najel 65 km včetně cesty od vlaku domů.

Z kraje týdne jsem také přidával naše skautské stránky, svůj blog a tátovy stránky do dalších vyhledávačů. Tátovy stránky přijali všude. Na jednom nejmenovaném serveru mi odmítli zaregistrovat všechny skautské stránky kromě střediskového rozcestníku. 😡 . Nějak to nechápu. A včera v noci dorazil ještě email o stránce mého blogu, prý „obsahuje minimum informací, a proto byla žádost o její zatřídění do katalogu … zamítnuta“. Člověk se prostě přestěhuje a začíná znova. 🙁

Za chvíli odjíždím na ObRok. Na kole. Čeká mne 170km napříč republikou. Mám z toho trochu strach, na druhou stranu je to velká výzva. Mám sbaleno, jen brašny hodit na kolo a jet. A přijedu z ObRoku až příští týden. Cyklistice zdar a mému kolu dvakrát.

Po deváté ráno jsem se vydal z domova směr ŽBK. Odtud pak má trasa vedla přes Kunvald – Bartošovice – Neratov – Černou Vodu – až na Mezivrší. Tam jsem si dal lehký oběd a pokračoval jsem dál k Anenskému vrchu a na naše tábořiště na Václavově seči. Kuchyň stojí (i když je nějaká oloupaná 👿 ), vodopád pořád vodopáduje. Taky tady jsem posvačil. No a pak už jen sjet do Rokytnice a přes Kunvald a Žamberk domů.

Podle tachometru jsem najel 74,52km průměrnou rychlostí 17,48km/h a to všechno za cca 6 hodin hrubého času.

• nejhorší úsek: no asi Zmrzlík (překvapivě ne stoupání z Černé Vody na Mezivrší)
• nejlepší úsek: Anenský vrch – Kunvald – takřka bez šlapaní
• frajer dne: jeden pán, co si to šlapal z Rokytnice na parkoviště pod Haničku na horském kole – se špuntem v sedačce před sebou i za sebou

Provoz na silnicích nebyl výrazný, spíš byl skoro žádný. Cyklistů jsem také mnoho nepotkával. Jen na Mezivrší stálo asi šest aut. Lidé spíš lítali po zahrádkách.
Nohy mne opět bolí, jako vždy. V úterý si zase neodpočnou, čeká je prý Libavá. Ve středu si odpočnou, ale pak opět ve čtvrtek a v pátek dostanou zabrat. 😕

Vezmu to trošku pozpátku.
Dneska jsme si s vlčatama měli takovou malou ekologickou schůzku. Z celého Remízku jsme vysbírali odpadky a jiný věci, který tam nepatří. Na začátku jsme rozhrnuli kupy pilin z dalších vyfrézovaných pařezů, dál nás neminulo sbírání kamenů. Celkem jsme posbírali asi půl pytle plastových odpadků, to samé množství ostatního odpadu, poměrně dost kovu a nějaký to rozbitý sklo a keramiku.

Včera, když bylo venku skoro léto, moje kolo nemohlo zahálet a stát jen tak ve sklepě. Vyklubal se z toho malý výlet – 16km – na Žampach a zpět. Ze Žampachu je taky ta fotky kočky. Přidal jsem kočku taky do fotek + do Staveb fotku lávky na zřícenině. Na začátek cyklistický sezóny to myslím stačilo.

Ze včerejška na dnešek se mi zdál další sen. Někde venku jsem byl, ne sám, tři čtyři lidi jsme tam byli. Přišel jsem (asi) z lesa před nějaký dům s tím, že jsem v lese viděl divoký prase a že ho mám vyfocený. Pak se někdo vrátil z doma a říkal, že tam viděl medvěda. Hmm, byl jsem zklamanej 🙁 , že tam našel něco většího než já 😀 . Šli jsme tam. Uvnitř na balkonu seděla jen jedna, tuším celkem pohledná, slečna. Ptali jsme se kde že je ten medvěd a ona na to, že prý to je ona. Že je prý lykantrop. Hůů. Dával jsem si bacha, abych mohl rychle zdrhnout. Zeptal jsem se jí za jak dlouho se promění. Že prý ta proměna trvá tak 3/4 až 3 minuty. Hnedka sem byl klidnější, že budu mít víc času na útěk a preventivně jsem si ode dveří odendal stoličku, aby mi nepřekážela v úprku.

Tak to dneska začalo. Zahrádka. Má drahá půle začla se zahrádkou. Na voraništi udělala tři záhonky a začala sejt. Hlavně mrkev, cibuli, pórek, ředkvičky a hrášek. Já jsem mezitím po zimě vytáhnul kolo, otřel ho od prachu (i přesto, že bylo přikryto starou igelitovou plachtou). Taky jsem si vyfotil první jarní včelu na sedmikrásce. Včelku najdeš ve Fauně. Pak jsem ještě kolo dofouknul a zkušebně přidělal nový brašny. Na konec následoval takový malý piknik v trávě… No, čajíček a buchta. Po dnešku je oseto 1 a 3/4 záhonku ze tří (z pěti – na dvou zimovaly jahody). A až bude úplně oseto, prý se drahá půle vrhne na skalku. 👍

V neděli jsme se vrátili z krátké dovolené, kterou jsme si užívali na Pálavě. Jo, uznávám – počasí mohlo být trochu lepší. A mohlo být teda taky mnohem horší. Cesta tam byla dlouhá a plná změn – v Ústí jsme zjistili, že nám do rychlíku nevezmou kola – moje chyba (víš, že rychlíky na trase do Brna a zpět neberou kola?). Dojeli jsme dobře, vystoupili o dvě zastávky dřív (to jako úmyslně) a na kolech dojeli do Pavlova. Jo, jižní Morava. Prej rovina. Houby. Kopce jako tady, akorát položený o 200 metrů níž.

Druhý den jsme se chystali objet celou přehradu. Vzali jsme to po směru hodinových ručiček. Jenže naše plány nám překazilo počasí. Číst dále

Následující řádky jsem psal včera, ale v průběhu psaní přestal jít internet. Proto se na publikaci dostalo až dnes.

Před prázdninový shon začal. Už v pondělí.

To jsem doplňoval táborovou lékárnu. Celou jsem ji vykydal ven a přebral dle expirace. A protože byla špinavá tak jsem jí celou utřel a vytřel. Pak jsem všechno naskládal dovnitř. Při tom jsem použil tzv. "pytlíčkovou metodu" – všechno podobný do jednoho igeliťáku. Obinadla do jednoho. Obvazy a náplasti do druhýho. Sterilní věci do třetího. Každej igeliťák popsanej. A když už jsem to měl všechno venku, udělal jsem soupis.
Dneska jsem ještě doplnil půl litru peroxidu a nějaký ty sterilní čtverečky.

Taky jsme dneska s Pirátem sekali trávu okolo klubovny. Jo, tu, kterou neposekali traktorem, protože se do spousty míst nedostali kvůli bezům, viď Madlsone. 😈 A jinejm slabším dřevinám.

Zítra mě ještě čeká vyměnit duši u kola…

Zas bylo celý den teplo. Opravoval jsem v práci větrák, vrtuli u stropu. Při otáčení vydávala divný zvuky jak drhnul kryt o podhled. Řešením bylo dotáhnout kryt (chybné řešení – vrtělo se celé sádrokartonové pole) nebo kryt povolit a posunout ho níž (správné řešení).

Taky se nám opět někdo dostal do klubovny, vymlátil dvě pole v okenicích, rozbil dvě skla a bylo to.

Na duši se dneska nedostalo, nebyl čas. Musím to udělat zítra, aby bylo kolo na víkend fit. I když nevím jak to zvládnu – v takovém vedru, na mém kole a s mejma silama…