Tak dneska toho bude víc. Začnu trochu o autu a nakonec skončím u jednoho, vlastně dvou snů.
Takže k tomu autu. Dneska takové malé výročí cestou na noční lyžování (viz obrázek). Každý už asi víte, co je to za auto. Kdyby ne, tak se podívejte (odkaz už nefunguje). Ano, je jím Citroen Xsara. Nejpodobnější je si na páté až osmé fotce shora a to včetně barvy.

Dnes v noci se mi zdály dva sny, které na sebe tak nějak plynule navázaly. Začal jsem na nějakém krajském skautském setkání výchovných zpravodajů. Náš tým (já a můj dámský protějšek) musel nejprve na startu vyplnit, jak bude říkat třem barvám, které nám byly ukázány. Číst dále

Dneska to bude snad o všem možném. O mém dalším snu, o plánu, o autu, o filmu, o wishlistu, o další GO,…

Ale postupně.

Jeden ze snů, které se mi dnes v noci zdály, se odehrával v noci v lese. Celkem řídký les, vzrostlé stromy. Bylo nás tu celkem asi šest. Okolo našeho nočního tábora hořelo asi pět ohňů. Jako ochrana před něčím, čeho jsme se báli, že v noci přijde (to asi to Stmívání za to může). Tábořiště leželo na rovině, na kraji kopce – spíš menšího srázu. Číst dále

Nebyl bych to já, kdyby se mi celkem často nezdály sny. Z předevčíra na včerejšek se mi zdály hned dva. Z toho druhého snu si nepamatuji skoro vůbec nic. Spíš jen takový útržek, jak jsem se někde škrábal do nějakého zatravněného svahu nebo náspu. Z prvního snu si pamatuju trochu víc. Připadal jsem si jako když hraju nějakou počítačovou hru a já byl hlavní postavou. Když se mi povedlo splnit zadané úkoly, něco mi nad hlavou začalo harašit. Nade mnou byla natažená plátna, přes sebe. Tak nějak trochu jako nebesa nad postelí. Ohnal jsem se a začal něčím střílet do vzduchu. Po střelbě se ta nebesa roztáhla a tam ve vzduchu visela nějaká postava a řekla mi, že za ty splněné úkoly je mým pomocníkem. Pak jsem si ještě všiml, že to mé střílení trochu odnesla nějaká stará mapa, teď už notně děravá.

Další sen se mi zdál dnes v noci. No ale ten si nepamatuju už vůbec. 🙂

Původně jsem dneska chtěl psát především o pražském víkendu, kde se opět pracovalo na nové stezce pro vlčata a světlušky. Nakonec mi do toho ale přišel jeden dnešní (včerejší) e-mail. Nejdřív zpátky k tomu víkendu.

Od pátku do neděle jsme rokovali atd., atd. Šlo nám to celkem dobře, i když mohlo jít ještě o kousek rychleji. Nebylo to takové klasické setkání, po kterém zůstává plno papírových hodnot a tak. Když to hodnotím zpětně, byl to celkem vydařený víkend, včetně dvou nalezených kešek.

Číst dále

Část první – Pozdě

I když už je opravdu pozdě zmiňovat se teď o 21. srpnu 1968, protože toho byla plná televize, rádio i noviny, doplním jen jednu audioukázku. Jedná se o kousek zpráv vysílaných Československým rozhlasem 21. srpna 1968 v 1:55. Byla to první zpráva o tom, co se u nás děje. Když jsem já kus teto zprávy slyšel poprvé, běhal mi po zádech mráz.

Část druhá – Sny

Už je tomu déle, zdál se mi zas jeden zajímavý sen a v noci na dnešek pak druhý, o kterém ti řeknu.

Číst dále

Rok zas v tahu, 1. srpen opět tu. V pátek večer jsem se vydal na Kralický Sněžník. Letos to nebylo s Blešákem a Mauglím jako loni, ale s Evžou. O půl šesté jsme vyrazili a ve čtvrt na sedm už auto parkovalo v Miedzygórze (Polsko – překvapivě 🙂). Nahoru nám to trvalo hodinu a třičtvrtě, a tak v osm večer ještě než zapadlo slunce, jsme dorazili nahoru a po chvíli zas mazali dolů. Cesta zpět trvala hodinu a čtvrt. Celkem tedy tři hodiny. Můj nový traťový rekord. Ano, opět alpským stylem. Převýšení asi 740 metrů. Nakonec jsme to úspěšně zvládli a o půl jedenácté jsme byli doma.

Pak se mi také od posledka zdálo několikero snů. Asi pět jich bylo. Jeden si pamatuju úplně celý. Vím, že jeden z těch nezapamatovaných byl o nějaké lékařské preventivní prohlídce, ve druhém pak vystupoval táta. A teď ten celý:

Číst dále

Dnes to bude celkem asi o třech věcech. O snu, objektivu a nové galerii. Vezmu to odzadu. První (vlastně třetí) velkou změnou je komplet nová Galerie. Věřím, že se Ti bude líbit alespoň tak jako ta minulá. Nahoře v menu už jsem změnil odkaz na novou. Hlavních novinek je hned několik:

• počet shlédnutí každé fotografie,
• možnost hodnotit fotky,
• možnost připsat k fotografii komentář,
• statistiky – obrázky, alba, hodnocení.

Takže hurá do prohlížení a pak dočíst článek.

Číst dále

Za tu dobu se mi zdálo zase několik snů. Po tak dlouhé době si už je moc nepamatuji, spíš jen takové střípky. Na dva sny si vzpomínám trochu víc.

Ten první byl ze skautského prostředí. Nějaký větší letní tábor. Nějaká velká skleněná kopule, snad obrovská botanická zahrada – skoro prales, neudržované, ale se svým osobitým kouzlem. Vstoupil jsem do ní společně s dalšími lidmi. Na druhé straně té kopule, asi 50 metrů daleko, na nás čekaly dveře, do tří čtvrtin zazděné. Hledali jsme tu nějakého drobného tvora, velikostí někde mezi křečkem a fretkou. Vyskytoval se právě jen u těch dveří. Hopsal tam po těch červených cihlách a po větvích okolo. Viděli jsme ho a to nám stačilo, šli jsme zase zpět. Venku jsem cestou do naší části tábora míjel nějaký táborový kruh. Jedna ze skautek sedících ke mně zády byla tuším Wiky.

Druhý sen byl kratší, o to však akčnější. Ocitl jsem se někde na poušti, všude byl rudě červený písek a v něm samé krátery – asi metr hluboké a tři metry v průměru. Nebe bylo azurově modré, sluníčko svítilo a na horizontu se majestátně tyčila obrovská duna. Byl tu se mnou také Koudy a Anička. Někdo po nás začal střílet bílé rakety, velkými oblouky. Zatím dopadaly daleko za před nás, ale přesnost se stále zlepšovala. Dali jsme se na útěk od toho zdroje raket. První běžel Koudy. Anička se zastavila a otočila se směrem odkud létaly rakety. Popadl jsem jí za ruku a všichni tři jsme utíkali pryč, kličkujíc mezi krátery.

Číst dále

V noci na dnešek se mi opět zdálo několik snů. Moc jsem takový nával nečekal – vzhledem k situaci a mé spací pozici. Z těch několika snů si pamatuji hlavně jeden, ten nejdelší a poslední.

V jednom z těch předchozích snů z této noci jsem nemohl moc chodit – vypadalo to jako bych chodil po ledě a ještě šel v silném protivětru. Víc si z tohoto snu nepamatuji, jen takový malý střípek.

A teď ten druhý sen – nejdelší a poslední tu noc. Odehrával se někdy ve středověku, v celkem hornaté krajině. Byl jsem samotář, možná až odpadlík, žijící sám (skoro sám) u malého, ale vysokého, vodopádu. Ve skále, možná v jeskyni. Ne sám, protože hned vedle vodopádu, hned vedle padající vody bylo hnízdo nějakého velkého opeřence. S mládětem, které v hnízdě vyrůstalo, jsem byl kamarád, s jeho rodičem (který někde momentálně létal) jsme se respektovali.

Číst dále

Dlouho tomu je, co jsem přidal poslední článek. A když už mi to nedalo a chtěl jsem to napravit, tak pro změnu nejel blog (a nejen ten).

Vezmu to od začátku. Skončil jsem anketou o vírech a o směru jejich točení. V současné době jsou v anketě tři hlasy u odpovědi „Po směru hodinových ručiček“ a jeden hlas u odpovědi „Proti směru hodinových ručiček“. Hodně tuhle otázku otáčení víru zpopularizoval například seriál Akta X nebo Simpsonovi (kde Bart v Austrálii používal záchod, který otáčel směr víru). Takže jak se to s těmi víry má? Anketa by možná dopadla stejně, kdybych se ptal, na kterou stranu se otvírají Tvoje dveře do koupelny – jestli doleva nebo doprava. Na otáčení víru nemá vliv Coriolisova síla a tedy ani to, na které polokouli se nacházíme. Vědci prý museli čekat týden než se voda v nádobě ustálila a zbavila se všech sil, které v ní vznikly při napouštění. Směr otáčení víru závisí tedy třeba na napouštění vody, na způsobu vylézání z vany a podobně. Tohle všechno jsem nevěděl a tak mi s tím pomohl Gůůůgl a Wikipedie.

Číst dále