Nějak se mi urodilo snů. Ze včerejška na dnešek a jeden také tuším z úterý na středu. Na některé už si nevzpomenu. Jen vím, že byly celkem čtyři. Dva z nich ti zkusím vylíčit.

Sen první

Zápletka jednoduchá. Šel jsem s bývalou kolegyní (jak jsem na ní přišel, když jsem jí tak dlouho neviděl?) do školy. Stáli jsme u paneláků (u silnice na Letohrad) a mířili do školy (do horní školy). A jak jinak – na zádech jsme si nesli aktovky. Podle tvaru aktovek a připravenosti do školy, bych tipoval tak třetí třídu. Jenže fyzický věk odpovídal tomu současnému… Měli jsme ale ještě asi patnáct minut čas než zazvoní a tak jsem navrhl, že bychom se mohli cestou stavit na „baráku“. Když jsme tam došli, v chodbě stál táta se „zedníkem“ a něco tam měli na práci okolo podlahy (ačkoliv dlažba už je v současné době dávno položená). Kolegyně mě překvapila tím, že si hned začala se „zedníkem“ tykat. A tím sen končil…

Číst dále

Sen první
Tenhle sen se mi zdál už minulý týden. Večer jsem byl v nějakém velkém obchodním domě, který zavíral v 23 hodin. Stál jsem v jedné úzké uličce mezi vysokými regály se zbožím a koukal se na film, který promítali na zeď. Moc jsem z něj neměl, protože mi ve výhledu bránily ty regály – šířka mnou viděného filmu mohla být tak metr a půl (celková velikost „plátna“ byla asi tak 14 x 7 metrů). Okolo pořád někdo chodil a vyhazoval lidi po zavíračce, aby už šli domů. Má drahá polovička tu taky někde byla, tuším o regál nebo dva vedle. Spolu jsme pak šli k zadnímu východu, kde byla šatna a koupelna pro personál. Nikdo tam nebyl. Položil jsem drahou polovičku v koupelně na bledě-modře vykachlíkovanou podlahu na ručníky, kde jsme se pak milovali.

Sen druhý
Poušť, skály, písek, vojáci. Na sobě jsem měl „pouštní“ světlý maskáč a někoho jsme honili. Utekl před námi do malé dřevěné boudy stojící opodál. Vlezli jsme po žebříku dírou v podlaze do podzemí.Tam jsem se nějakým způsobem ocitl vleže v malé mezeře a kolem mne začali pobíhat takoví mal, asi 15cm, vysocí, človíčkové, kteří se mne snažili zatáhnout dál do té mezery.

Pak střih a viděl jsem to očima těch utíkajících. Když jsme do té dřevěné boudy, zahlédli jsme o kousek níž v poslední zatáčce první průzkumnou hlídku protivníka. „To bylo o fous“, říkal jsem si. Zase žebřík a šup otvorem do podzemí. A tímto způsobem asi tak o pět pater níž.

Sen třetí
Skautské závody a lezení po nějaké nízké budově – bunkru, vodojemu nebo tak něco. Soutěžili dvojice a mým partnerem byla má drahá polovička. Tu trať a stanoviště už jsem absolvoval podruhé a tak jsem nemohl drahé polovičce radit. Dvojic se nás tam sešlo víc a hledali jsme nějakou nástěnku s něčím. Nástěnku jsme „našli“ (já přece věděl kde je), jenže se mi zdála divná. Místo toho, co na ní mělo být (od minula a od přípravy závodů), tam byl jakýsi katalog digitálních fotoaparátů s jejich vyobrazením.

Posledně jsem skončil středou, takže tam taky začnu. V ten slavný den 😆 jsem si pořídil nový foťák. No nebudu tě víc napínat. Jeho fotka je tady vpravo. Jedná se o Canon EOS 350D s kitovým objektivem. Takže mou starou dobrou Konica Minoltu Dimage Z1 pouštím tak trochu k ledu (druhá fotka shora). Její počítadlo se zastavilo na počtu 7907 fotek. To všechno bez jediné poruchy. A co jsem s ní nafotil? To co je tady na Blogu ve fotkách a mnohem víc. Pokud bys měl(a) zájem, Z1 je k mání. Foťák + SD karta 256 MB + obal + kabel za třiapůl tisíce. A možná i s jednou sadou nabíjecích baterek GP 2000. 😉 Zatím se s Canonem učím, někdy příště přinesu další svý zkušenosti a postřehy.

V druhý půlce týdne se mi zdál další sen. 👍 Fakt dobrej. 😀 Tábořili jsme někde v Žamberku u čističky (ano, tam jak jste na Velkým kulovým hledali datum výroby sloupu). Jel jsem se podívat za svou drahou polovičkou. Bylo léto, slunečno, teplo. Potkal jsem jí kousek od kolejí (jako vysokoškolských) jak se šla se spolužačkama proběhnout. Vzal jsem jí do náručí a odnesl ji ke kolejím, kde jsme jeli výtahem do 6. patra. Ve výtahu jsem drahou půli chtěl políbit, když jsem si všimnul, že nám tam dělá křoví Madlson (sorry skorošvagrová). „No nic“, řekl jsem si a dokončil to, co jsem začal. Pak si to moc nepamatuji, ale byli jsme jinde – u babičky v Žamberku. Tak se prostě změnily ty koleje. Odjel jsem (POZOR, TEĎ TO PŘIJDE 🤣 ) tak, jak jsem přijel. To znamená skříňákem avii, modrá kabina, bílá skříň – mnozí znáte. Jenže kabina nebyla kabinou, ale byla tam koloběžka. Koloběžka, jedno kolečko vpředu, jedno vzadu a za ním zbytek avie. Před řidítkama (směrem ke mně) byla řadící páka a tachometr. Před zadním blatníkem pak v podlahy koukaly tři pedály. Rozjel jsem se a po chvíli zjistil, že to nějak nebrzdí. První zatáčku jsem tak tak vybral. Z kopce směrem k nádraží (jel jsem přece zpět do tábora) se mi to trošku rozjelo, na tachometru bylo 90km/h. „Snad mě nezměřej a nepřijdu o body“ jsem si říkal. Zatáčku jsem celkem vybral a dole na rovince u nádraží jsem začal pořádně studovat pedály. Mačkal jsem pořád ten levej 😥 místo prostředního 💡. Osud. 😀 A tak ten sen skončil…

Začalo to snem v noci z pondělí na úterý.
Ocitnul jsem se někde v hradu na nádvoří. Vysoké zdi okolo, uprostřed stála nějaká stavba na čtyřech pilířích (stejně vysoká jako hradby – ty měly tak 35 metrů na výšku). Všude spousta lidí, hlava na hlavě. Hlavně vojáci. Chtěli jsme ten hrad přepadnout a dobít ve stylu alá Trójský kůň či infiltrace. Vylezl jsem na vysoké lešení co stálo u jedné ze zdí. Na něm stál jeden strážný, podařilo se mi ho potichu zabít nožem, jenže jsem ho pak neudržel a spadl mi přes okraj lešení dolů. A byli jsme prozrazeni… Pak najednou tu se mnou byl můj létací kůň, kůň nekůň – nakonec to skončilo jen u nějakýho létajícího pláště. Pode mnou se to začalo rvát. To se do sebe pustili vojáci s našima tajnýma lidma. A že jich nebylo málo. Někdo měl otevřít bránu, aby mohli naši další dovnitř. Nějak se to ale nedařilo. Sletěl jsem dolů, kde se dva naši rvali (točili se dokola s nožema v ruce jak nějací lupiči či co). Chvíli jsem jim tam dole pomáhal. Pak jsem vyletěl nahoru, to když se král rozhodl něco na té stavbě uprostřed zapálit. Už to dole vypadalo, že to prohrajeme, když v tom se někomu podařilo otevřít bránu. Všechno pak začalo hořet a padat.

Další sen byl o mimozemšťanech. Myslím, že byl inspirován Terminátorem 3. Zemi měli přepadnout nějací vetřelci z vesmíru. Věděli jsme přesně kdy přijdou. Byl jsem v Žamberku u babičky, když to přišlo. Byly to stroje. Na pásech, stejně jako ve filmu. Měli bronzovou barvu a hlava měla tvar hlavy psí. Doma jsem jich pár rozsekal, ale když jsem otevřel dveře a podíval se doleva, tak jsem ztratil veškeré iluze, že to dobře dopadne. Byly jich tam stovky, tisíce…

Pak následovalo úterý. Byl jsem na cestách, ráno ještě šlo, odpoledne taky (náhodou jsme jeli cca 300 m od místa vykolejení toho vlaku – zajímavý pohled na vagony na poli), navečer začalo sněžit, po dálnici se dalo jet tak sto deset maximálně, mimo obec tak sedmdesát.

A konečně dnešek. Pro vlčata jsem připravil sladkou schůzku. Namotávali jsme bonbon na niť, trefovali se bonbonem sami době do pusy, jedli bonbony na čas a taky hráli, podle vlčat, nekonečnou hru Doleva, doprava. Nebyla nekonečná – stačilo 10 minut a bylo po ní. No a za všechno byly samozřejmě odměny. Bonbony, čokoládový bonbony a tak. No a nechyběl ani 5-ti minutový fotbálek. Opět o bonbony.

Taky jsem dnes vyfotil (pouze telefonem) zahradnické umění mé drahé půle. Tož, pěkně jí to roste.

Zas další sen dneska. 😴🛌
Mělo to něco společnýho s maturitou. Někde na terase stály po hloučkách tři maturitní třídy. Každá měla nějaký způsob prezentace – takový jako by živý tablo. První třídu si nepamatuju, druhá začala zpívat nějakou písničku od Nedvědů. Ostatní třídy se taky přidaly a i diváci zpívali. Zpěv to nebyl moc k poslouchání. Někdo neznal moc slova, jiní zas zpívali falešně (já možná oboje 😀). Třetí třída měla prezentaci ve formě tance. Začala hrát hudba a všichni jsme se jali tancovat. Prý to měl být quick-step, ale všichni se chytli a tančili jako když trsají tango. A ještě tam někdo do placu prohodil, že se nemáme houpat. Že se má houpat a točit jen štítek. 😵‍💫

Vezmu to trošku pozpátku.
Dneska jsme si s vlčatama měli takovou malou ekologickou schůzku. Z celého Remízku jsme vysbírali odpadky a jiný věci, který tam nepatří. Na začátku jsme rozhrnuli kupy pilin z dalších vyfrézovaných pařezů, dál nás neminulo sbírání kamenů. Celkem jsme posbírali asi půl pytle plastových odpadků, to samé množství ostatního odpadu, poměrně dost kovu a nějaký to rozbitý sklo a keramiku.

Včera, když bylo venku skoro léto, moje kolo nemohlo zahálet a stát jen tak ve sklepě. Vyklubal se z toho malý výlet – 16km – na Žampach a zpět. Ze Žampachu je taky ta fotky kočky. Přidal jsem kočku taky do fotek + do Staveb fotku lávky na zřícenině. Na začátek cyklistický sezóny to myslím stačilo.

Ze včerejška na dnešek se mi zdál další sen. Někde venku jsem byl, ne sám, tři čtyři lidi jsme tam byli. Přišel jsem (asi) z lesa před nějaký dům s tím, že jsem v lese viděl divoký prase a že ho mám vyfocený. Pak se někdo vrátil z doma a říkal, že tam viděl medvěda. Hmm, byl jsem zklamanej 🙁 , že tam našel něco většího než já 😀 . Šli jsme tam. Uvnitř na balkonu seděla jen jedna, tuším celkem pohledná, slečna. Ptali jsme se kde že je ten medvěd a ona na to, že prý to je ona. Že je prý lykantrop. Hůů. Dával jsem si bacha, abych mohl rychle zdrhnout. Zeptal jsem se jí za jak dlouho se promění. Že prý ta proměna trvá tak 3/4 až 3 minuty. Hnedka sem byl klidnější, že budu mít víc času na útěk a preventivně jsem si ode dveří odendal stoličku, aby mi nepřekážela v úprku.

Rekonstrukce skončila. Zatím jsem ponechal původní vzhled. Během těch několika dní jsem zkoušel odladit CSS pro blog. Skončil jsem někde za půlkou a pak mě to možná už přestalo bavit. Řekl bych, že to není efektivní přestavba. A mně současný vzhled celkem vyhovuje. Takový hokus pokus to byl.

Jo a zdály se mi další sny. V tom jednom mě zastavila naše drahá policie a že prý jsem jel rychle – 64km/h v obci. Tuším, že to bylo někde v Potštejně. Pak jsem se ocitl v nějaký budově, kde to policajti vyřizovali. Byli jsme tam dva, který jeli stejně rychle, tuším nějak za sebou. Prostě se tam udělovali jak na běžícím páse. Tenhle sen se mi zdál z pondělí na úterý. V úterý jsem pak absolvoval jednu delší štreku (cca 150km) a tak jsem si dával na tyhle věci pozor. 🙂

Druhej sen se mi zdál ze včerejška na dnešek. Byl jsem ještě s několika dalšíma lidma na nějakým malým, rychlým člunu. Já řídil. Přidal jsem a někdo se na mě skácel, jak se neudržel na nohou. Pak jsme se někde u břehu vyklopili a já se začal topit. Když se mi podařilo se dostat na břeh, dolezl jsem na pláž po čtyřech. Když jsem vzhlédnul, stál tam táta v plavkách.

Taky jsem se si dal předsevzetí, že tady budu používat jen moje fotky a obrázky. Ano, přiznávám se, ne všechny jsou moje. 🙁 Tohle je můj další příspěvek k ochraně autorského práva.

V neděli se zrodila „konkurence“. Džouk si založila v dalekém Skotsku svůj blog (aktualizováno v 2015 – už je nedostupný). Dlouhé dny a klidné noci Tvému blogu…

Začátek nového týdne. Konec něčeho jiného.

Přijde mi takové fádní a ohrané povětšinou tady psát to, co se mi zdálo. Nevím čím to je, ale sny, které jsem schopen si zapamatovat, se mi zdají poměrně často. Většinou si pamatuju detaily. Oblečení, počasí, náladu a jiný emoce. Nejvíc mi pomáhá si hnedka po probuzení nahlas říct o čem sen byl. Pak už ho nezapomenu.

V noci na dnešek se mi zas zdály sny. Jeden veselejší (to když si mne chtěla má drahá půle vzít 💓 ) a druhej míň veselej o utíkání, schodech a boji na meče.

Jestli tady budu zaznamenávat všechny svý sny, tak to tu bude jen o snech.

Jo a ta fotka je ze srubu R-S-76 Lom. Zkus spočítat všechny ty schody. Ano, správně. Je jich 126.

Je sobota večer, sedím u počítače, poslouchám Nedvědy a jsem opět zpět. Od úterka jsem se nedostal k dalšímu příspěvku. Prostě jsem dělal spoustu jinejch činností. Ve středu, ačkoliv nebyla vlčata (prázdniny), jsem doma moc nepobyl. Ve čtvrtek odpoledne jsem se opět zúčastnil ORJ v Ústí. Přijel jsem po radě domů, bafnul jsem noťas a hurá za drahou polovičkou…

Někdy ve středu nebo ve čtvrtek se mi taky zdál jeden zvláštní sen. Se skupinou asi 20 lidí jsme někam šli, asi jsme se ztratili. Nějakým zvláštním způsobem jsme se ocitli v areálu místností, které byly celé bíle vykachličkované. Podlaha, stěny, strop – prostě všechno. Sedli jsme si do jedný místnosti a odpočívali. Někteří z nás se vydali na průzkum. Zahlídli jsme jednu paní (asi 40let, rovný, hnědý delší vlasy) v bílém plášti. Schovali jsme se, aby nás neviděla. Pozdě. Přišla k nám. Přivítala nás, že nám dá najíst atd. Pak najednou střih. Sedíme venku na lavicích a jíme. Někdo vzal nějakýho mrtvýho zajíčka a dal ho do jedný mísy s ledovou omáčkou. Prej až mu zčervená čumák (stejně tak jako těm třem, co už v tý omačce byli), tak se dá jíst. Jinak není moc dobrej…🧑‍🍳

Jiný téma. Včera odpoledne jsme frčeli do Červené Vody na už 9. Skautskej ples. Letos nás jelo rekodně deset. Ples byl opět velmi pohodovou a chvílema i odpočinkovou akcí. Tanec, bar, tombola etc. Překvapila mne naše omladina, co s náma jela, jak jí jde tanec. Za všechny třeba Madlson – myslím, že tančí dobře (drahá, neboj – ty tančíš ještě líp ♥️♥️♥️). Trénovat a trénovat…

Chvilku po desátý dneska dopoledne jsem se dostal do (sakryš, skoro všechny slova začínaj na D 😆) Žamberka, převlíknul jsem se do pracovního a dali jsme se s tátou do rovnání stropu. No a pracovní kombinézu jsem sundal až těsně před sedmou. 😩

No, dopíšu a jdu spát. Drahá půle možná ještě někde bendí, takže si dobrou noc popřeju sám. Dobrou noc, Matýsku… 😀

PS: Právě dohráli Nedvědi a začala Čeřovská a její Malý vůz. 🎶

Tak v noci na dnešek si mi zdály dva sny.

První byl celkem zajímavej. Hráli jsme někde na kraji lesa jednu bojovou hru. Les to byl poměrně vzrostlej, smíšenej, spíš borovicovej a celkem řídkej. Svítilo slunce a vypadalo to na prostředek léta. Mezi stromy, na takový plácku, byl kámen, co vypadal jako oltář. Dvakrát metr krát metr. A na něm byla připoutaná řetězama Bachy. Ruce od sebe, nohy od sebe – klasika. No, je teda pravda, že toho na sobě moc neměla. 🫣 No a princip hry byl následující. Jeden tříčlenný tým bránil oltář a Bachy před… no prostě aby se k ní ostatní nedostali. Já byl v tom obranným týmu. Vždycky to byli tříčlenný týmy. Vzpomínám si, jak jsem zaslechnul nějaký šustění z takový velký zakrslý borovice a pak tam odsud vyběhnul borec v modro-bílým pruhovaným tričku. A tak jsem šel po něm. K zneškodnění stačilo dotyčnýho plácnout. Víc si pamatuju. Celý to mohlo reálně trvat tak půl minuty.

Druhej sen byl asi tak stejně dlouhej. Byli jsme na oddílový výpravě, konkrétně u nás za barákem. Výprava už skoro končila. Chtěli jsme pokračovat západně k už skoro rozpadlý bažantnici (asi 40m za domem 👍). Nálada byla taková pokleslejší, že prý Koudy a Kvakin nepřipravili dostatečně dobrej program. 😀 A jak jsme chtěli pokračovat dál, zjistili jsme, že to asi nepůjde. V cestě nám stály dvě klícky, co vypadaly jako drátěný odpaďáky asi metr vysoký. V nich byly nějaký zvířátka. Něco mezi surikatou (ale větší) a jezevcem. To, že tam byly, ještě šlo. Jenže oni plivaly do dálky nějakej jed či co. Asi tak na vzdálenost dvou metrů. Takže jsme nemohli vůbec projít. No, a to je všechno z tohodle snu.