16. 05. 2016 Doba čtení: 3 minut

Mám pro Vás soutěž. Zahrajeme si, např. o slavné bludišťáky. Nedávno proběhl v Josefově Intercamp a tak se nám všem naskytla velká vizuální podívaná na kroje všech účastníků. Na Instagramu jsem pod #intercamp našel mimo jiné dnešní soutěžní fotky.

Nejprve tedy soutěž o jednoho bludišťáka: Na fotce najděte dva vandráky a hastrmany, ehm vlastně české skauty.

Post na instagramu: https://www.instagram.com/p/BFYRbVXFid9/

Našli jste? No, myslím, že určitě ano (pro Ty, kteří stále hledají, malá nápověda – ve skupině vlevo vynechte všechny s podkolenkami a ty stejně ustrojené, ostatní jsou čeští skauti). Číst dále

27. 03. 2016 Doba čtení: ~1 minuta

Myslím, že Češi jsou takový krásný pomlouvačný národ. Když se jim něco nelíbí, tak to všude všechno pomluví, zanadávají si a mají na chvíli klid. Nejlépe v internetových diskuzích, a ještě lépe několikrát.

Zcela zde samozřejmě platí klasické pravidlo, že jednu špatnou referenci je potřeba vyvážit alespoň deseti kladnými.

Přemýšlel jsem, proč člověk obvykle na internetu nalezne hlavně záporné reference. Je to asi hlavně kvůli tomu, že tihle lidé si potřebují tu svoji frustraci z toho, že něco nebylo podle jejich představ (nezáleží na viníkovi), někde vybít. A internetové diskuze, povětšinou anonymní nebo zobrazující křestní jméno, jsou to pravé.

No a teď to jádro věci. Co v tu samou chvíli dělají lidé spokojení s nějakou službou nebo výrobkem? No… jsou si zaběhat, koukají na televizi, jsou s rodinou… Prostě cokoliv jiného.

A právě navzdor těm nespokojencům jsem se rozhodl si tu zařídit stránku s názvem Reference (v horním menu), kde si budu psát všechny ty své dobré zkušenosti s výrobky a službami.

22. 01. 2016 Doba čtení: 4 minut

(aktualizováno 25. 1. 2016 – doplněn bod 5 a 6)

Možná bych mohl začít citátem Evy Holubové z Pelíšků: „Rozmohl se nám tady takový nešvar.“ V dnešní internetové době jsou populární sdílené dokumenty všeho typu, např. Google Docs. Je to nádherný příklad dobrého sluhy a špatného pána. A nemoci sdílených dokumentů (NSD).

Stačí skupina pěti lidí plánující akci, kteří používají Google Docs jako prvňáci a průser je na světě:

1. každý si založí svůj dokument a pošle mailem odkaz ostatním,
2. na malou a jednoduchou akci je deset vytvořených dokumentů; na každý prd je nutné založit sdílený dokument,
3. dokumenty nemají jednoznačný název; těžko se hledá, kde je co uložené,
4. lidi nevědí, co kam mají psát,
5. vlastníkem dokumentů jsou různí lidé (viz. 1),
6. vše se řeší pouze online – před i po akci, nejlépe v kombinaci s bodem 1 a 5.

A jak to dopadne? Číst dále

19. 12. 2015 Doba čtení: ~1 minuta

Paul Edgecomb (Tom Hanks):
„Až budu stát před Bohem, při Posledním soudu, a on se zeptá, proč jsem zabil jeden z jeho zázraků, co já mu tam řeknu? Je to má práce? Nebo co?“

John Coffey (Michael Clarke Duncan):
„Řekněte Bohu Otci, byla to laskavost. Jste nešťastnej, trápíte se, já to cejtím, ale tím se netrapte, já už to všechno mít za sebou, chci… Jsem ztahanej, už nechci bejt pořad sám jako vrabec v dešti. Unavuje mě nemít nikoho k sobě, kdo by mi řekl kam jdeme, odkud a proč.“

…

Paul Edgecomb (Tom Hanks):
„Můj osud mi určil, že Vás přežiju. To je mé vykoupení. To je můj trest, že jsem nechal Johna popravit. Že jsem zabil boží zázrak. … Nedělám si iluze o nesmrtelnosti. Ale než mě smrt najde, dávno si ji budu přát. Už teď si ji moc přeju.“

6. 07. 2014 Doba čtení: ~1 minuta

… proč žít a umřít. Každý… 

24. 06. 2014 Doba čtení: ~1 minuta

If this is to end in fire
Then we shall all burn together
Watch the flames climb high
Into the night

…

Raise a glass of wine
For the last time

(Ed Sheeran – I see fire)

14. 10. 2013 Doba čtení: 2 minut

Tenhle e-mail mi přišel před deseti lety od jednoho z Vás.

Tehdy byl součástí všech možných kolujících emailů, kterých v době internetového skoropravěku chodilo mraky. Ale asi se mi líbil natolik, že jsem si ho schoval a dneska ho čirou náhodou znovu objevil. Je o dvou přátelích.

Dva kamarádi se vydali přes poušť. Předtím se ale pohádali a jeden z nich dostal facku od toho druhého. Dotyčný, aniž by cokoli řekl, se sehnul a napsal prstem do písku: „Dnes mi můj nejlepší přítel dal facku.“

Putovali dál. Došli ke krásné oáze s jezírkem a rozhodli se, že se vykoupou. Ten, co dostal facku se začal topit, ale ten druhý ho zachránil a vytáhl z vody.

Když se probral, vytesal do kamene: „Dnes mi můj nejlepší přítel zachránil život.“ Kamarád se jej optal: „Když jsem Ti dal facku, napsal jsi to jen do písku a tentokrát jsi to vytesal do kamene. Proč?“

Druhý mu odpověděl: „Víš, když mi někdo ublíží, píši to jen do písku, aby vítr tyto řádky odfoukl na znamení odpuštění. Ale když mi někdo pomůže, vytesám to do kamene, aby to tam zůstalo navěky.“

I tak to někdy může vypadat…

26. 09. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Po těch posledních událostech ve středisku bych všem zúčastněným doporučil se podívat na film Kdo seje vítr z roku 1960.

ČSFD – 86%, K filmu.net – 83%. Stojí tedy za shlédnutí?

Dnes by se to dalo nazvat právnickým dramatem. Fanatismus na straně jedné. Racionalita a pokrok na straně druhé. Typická ukázka toho, kam to až může doběhnout, když je někdo zaslepen svým názorem a nechce nic jiného slyšet…

10. 06. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Představ si, že jsi majitelem závodu, který vyrábí cihly. Firma ale, podle Tvého, mohla fungovat lépe, efektivněji a mohla být větší. Jakým způsobem bys v následujících dvou letech s firmou pracoval?  Jak to obecně provedeš?

1) řeknu si, že do dvou let chci o 50% zvýšit obrat firmy, pozvu si výrobního ředitele, obchodního ředitele a telefonického ředitele, těm to povím a budu od nich požadovat, co proto udělají, abychom těch 50% dali, nebo

2) si zavolám ty tři ředitele a nechám si od nich předložit zprávu o tom, co jsou slabá místa jejich oddělení a budu zlepšovat ona místa každého oddělení, nebo

3) úplně něco jiného?

5. 11. 2012 Doba čtení: ~1 minuta

„Přátelství je jako ženská ňadra.

Někdy padají, někdy jsou skvělá a někdy falešná.“