Co má společného web Skautská křižovatka a moje služební Škoda Fabia? Oboje bych nejradši vyměnil, protože to stojí za prd.

Začnu služebním autem. Je to ono výše zmiňované auto, r. v. 2006, s motorem 1,2 HTP (40kW), provedení hatchback, výbava nějaká normální, najeto cca 50 tisíc kilometrů. Jízda po suché silnici – dobré. Jízda po mokré silnici – jde to. Jízda v zimě po sněhu nebo rozbředlém sněhu – nejde to. V zimě mi to auto připomíná mou starou Škodu 105L. Předek si jede kam chce. Pro stopětku s motorem vzadu normální, pro fábii s lehkým motorem vpředu taky normální. Tenhle motor, kterému chybí jeden válec ze standardních čtyř, je prostě lehký. Auto nedrží v zimě stopu, adheze skoro žádná, takže jediný rozdíl oproti stopětce je, že stopětka kopec vyjela popředu, kdežto fábie pozadu a ještě to není jisté. Takže moje resume – na zimu tohle auto nee.

A teď ona Skautská křižovatka. Číst dále

Když jsem se naučil svázaný a slepý užívat si svou velkou lásku, jak jen nejlíp jsem uměl, dali mi na nohu olověnou kouli a řekli:

„Leť!“

Nemohl jsem, chtěl jsem.
Chtěl jsem moc, tak jsem se naučil létat i s tou koulí.

Když jsem se naučil létat i s koulí na noze, zavřeli mne do klece.

A jak to bude dál?

Svázali mne, dali mi šátek přes oči. Takhle mne tam postavili a řekli:

„Užij si svou lásku“

A já jim na to řekl:

„Dobře, co jiného mám dělat“

A svázaný a slepý jsem si šel užívat svou velkou lásku, jak jen nejlíp jsem uměl.

Tenhle příběh mi přišel mailem. Samozřejmě spam. Příběh odvyprávěný myslím celkem špatně. Ale závěr týkající se čtyř věcí dobrý.

Slečna čekala na nástup do letadla na jednom velkém letišti. Protože bylo ještě třeba čekat déle, rozhodla se, že si koupí nějakou knihu. Zároveň si koupila i balíček sušenek. Pohodlně se usadila a začala číst, rozhodnutá zkrátit čas a trochu si přitom odpočinout.

Na vedlejším sedadle, vedle balíčku se sušenkami, si jeden muž otevřel časopis a začal ho číst. Když si ona vzala první sušenku, muž si také vzal jednu. Číst dále

Asi ano. Asi se zbláznil. V Řecku zastřelili kluka, když házel kamení po policistech. Je to normální? Je normální házet po policistech kamení? Je normální někoho zastřelit?

No a teď ještě k tomu obrázku. Nedávno jsem byl s kolegou v hospodě na obědě. V půli čekání na objednané jídlo nám servírka přinesla účtenku.  Byla dlouhá chvíle, tak jsme jí studovali (účtenku, néé servírku).  Datum špatně, čas špatně a chyběly tam dvě kofoly, které jsme už měli před sebou (na ty ale servírka při účtování nezapomněla).

Nedávno také proběhly dvě brigády na klubovně.  Zase jsme o dost pokročili a teď už budeme budovat v teple a za světla (i přírodního).  Moc díky Aničce za pomoc (i když si to pak zpátky vzala úklidem dívčí klubovny) a Evže za výborné rizoto pro deset lidí, které jsem zkoušeli sníst v pěti.

Nejdřív úplně odbočím. již delší dobu sleduji, jaká je sledovanost článků tady na blogu. A dneska tu máme jedno výročí. V době psaní tohoto příspěvku má na kontě GO2/4 přesně 1000 shlédnutí. Publikován byl 25. 8. 2007. To jen tak na okraj.

Písnička dne. Další. Tentokrát jsem na ní přišel náhodou minulou středu večer. Jako obvykle (bohužel dnes ne) jsem si pustil STV1 a od osmi večer koukal na House. Dávali díl s názvem Control (díl 114), kde zazněla písnička The Who (1971) od skupiny Baba O´Riley. Přidávám ti sem odkaz na ukázku z onoho dílu, Číst dále

Část první – Pozdě

I když už je opravdu pozdě zmiňovat se teď o 21. srpnu 1968, protože toho byla plná televize, rádio i noviny, doplním jen jednu audioukázku. Jedná se o kousek zpráv vysílaných Československým rozhlasem 21. srpna 1968 v 1:55. Byla to první zpráva o tom, co se u nás děje. Když jsem já kus teto zprávy slyšel poprvé, běhal mi po zádech mráz.

Část druhá – Sny

Už je tomu déle, zdál se mi zas jeden zajímavý sen a v noci na dnešek pak druhý, o kterém ti řeknu.

Číst dále

Ani to tak člověku nepřijde, jak si to všechno umí příroda srovnat do latě. Srovnat tak, jak se ti to jen málokdy povede i na těch nejlepších váhách.

Když je někde na Zemi sucho, jinde zase právě probíhají záplavy, když některé místo spaluje slunce a tráva ani nevyroste a hned se mění v seno, je někde místo s pěti metry sněhu a dalším půlmetrem každou hodinu. Rovnováha… Stejně tak je to s lidmi. Na straně jedné luxus a neutratitelné bohatství, na straně druhé každodenní boj už jen o svůj holý život, o jídlo, o vodu. Rovnováha… Někdo se za svůj lidský život nezraní, žádný šití, žádná zlomenina, žádná chřipka. Ale musí to být v rovnováze, to je jasné. Pro někoho může být na desetkrát zlomená holenní kost jako pro druhého odřené koleno. Rovnováha… Když se někdo raduje z výhry, ze svého úspěchu, každodenních maličkostí, musí být zákonitě někdo, kdo prohrál, kdo neuspěl a kdo se neraduje z těch maličkosti. Rovnováha…

Snaž se alespoň ty stát na té správné straně.

Už tomu bude týden od poslední brigády v remízku, kdy nám v polovině brigády vypnuli proud. No, ne že by to udělali naschvál. Jak jsme se pak dozvěděli, vlastně za to nemohli. 🙂 I když to tak na brigádě nevypadalo, cestou domů jsem mohl na vlastní oči vidět, co bouřka způsobila.Tady chybí 50 x 100 metrů lesa, tady další, a další. Jen jsem čekal, kolik stromů najdu na své garáži. Už z dálky bylo vidět, že to garáž přežila. Letmo jsem zjistil, že v okolí padaly a lámaly se stromy jako sirky. Po obhlídce škod okolo domu to nakonec skončilo u pěti spadlých stromů, kompletně zničeného sušáku na prádlo a fasády omlácené od větví. 

Číst dále

Těžko se začíná a ještě hůř končí. Góór dneska. Kdyby všude vládla úplná pohoda, hned by to všechno bylo klidnější. Bohužel ale každá mince má dvě strany, každá. Jenže to je krásná teorie, praxe je jiná. Teorie a praxe má společné snad jen to E na konci. Stalo se to v neděli, takovým zvláštním způsobem a za chvíli bylo po všem.

Číst dále