V poledne jsem to sice nestihl, měl jsem poměrně dost práce s odesíláním grantu na příští rok. No, nakonec se mi je podařilo poslat až o půl čtvrté. Zpátky ke gumídkové otázce. Ta dnešní je jiná než předchozí. Jedná se o malý testík. Tato GO má uzávěrku v neděli 6. 1. 2008 ve 24 hodin. Před odesláním si důkladně zkontroluj své odpovědi (u otázek s více nabízenými odpověďmi je standardně zaškrtnuta ta první). Tak do toho…

Do konce roku se mi ještě zdálo několik snů. Celkem myslím čtyři. Dva jednu noc, dva druhou noc. Moc už si je nepamatuji, spíš jen útržek toho jednoho snu. A malá odbočka – na konci článku čeká další anketka.

Ten jeden sen byl celkem zajímavý – prostředím, lidmi i příběhem. Odehrával se někde na vojně. Seděl jsem na vojenské posteli v malé místnosti. Byl tu i Pirát a já měl radost, že jdu, na rozdíl od něj, za pár dní domů. On měl sloužit ještě rok. Místnost se nějak vyprázdnila a tak i já šel ven. Nakonec to nebyla místnost, ale jen na zemi posazená zelená plechová maringotka. Venku už všichni stáli na nástupu a tak já, jako poslední, jsem se šel omluvit veliteli, ne nepodobně jako na táboře.

Číst dále

Co by to bylo za správné Vánoce bez Gumídkové otázky. Snad pro tebe bude dnešní hádání jednodušší. Jako malou nápovědu prozradím, že tato věc je starší (byla prvně zkonstruována) více jak sto let. Nejedná se tedy o nějakou moderní technickou záležitost.

A samozřejmě, přeju všem šťastné Vánoce atd. atd. bla bla bla… A také Pirátkovi vše nejlepší k narozeninám. 😀

Tak jdeme na to.

  Číst dále

Prostě mi to uteklo. A dostal jsem se k tomu až dnes – po promítání filmů pro vlčata, po speciální vánoční besídce. A také po zařízení špajzu. Konečně jsem špajz domaloval, doklidil, dostěhoval a fochy potáhl novým papírem. Takže je teď krásně modrobílý. 🙂 A úklid se přestěhoval trošku jinam, zpět do pokojíku, kde zbyl trochu nepořádek po věcech dočasně sem uložených ze špajzu.

Ale teď zpátky k tomu hlavnímu. Po dlooouhé době mi do oka padla další Písnička dne. A to konkrétně ve čtvrtek. Na mírný popud jsem jí čirou vygůůgloval. Konec napínání. Je to písnička Youth Of The Nation od skupiny P. O. D. (neuvádím odkaz na stránky skupiny, protože můj plugin pro QuickTime nějak blbne). Celkem smutný text, ale každopádně si užij ty bicí. 😎

Brzy uzavřu anketu o Aničce. I když to nevypadá, že její šarm, který ohodnotili hlasující, jí už nikdo nevezme. Takže pokud jsi nehlasoval(a), máš ještě šanci do pátku do půlnoci.

Nevím, co se to dělo, ale začátek prosince byl celkem hodně štědrý na sny. Zdálo se mi jich mraky a snad jsem si některé zapamatoval.

První, na který si alespoň trochu pamatuji, se odehrával někde v podzemí. Už jednou se mi něco podobného zdálo. Sešel jsem po schodech do velké místnosti, která vypadala jako sklad – sklad jídla. Všude stály palety s jídlem. Prodíral jsem se mezi paletami směrem k východu na druhé straně. K mému překvapení tu byli lidé a to jídlo si rozebírali. Že prý je městské, levné a že se platí u východu. Tak jsem se vrátil pro olivový olej. 😉 Pak najednou střih a ocitl jsem se v malé místnosti. Tam v podlaze zel malý otvor, připomněl mi můj minulý sen, kdy můj pokus o prolezení skončil neúspěšně. Na podlaze byl ještě pořád vidět obrys toho tunelu v podlaze.

Další sen byl krátký, opravdu krátký a byl o Džoukovi.

Číst dále

Uplynulo spoustu času od posledního příspěvku a ještě déle od poslední Gumídkové otázky. Snad to v příštích dnech alespoň trochu napravím. A teď už žádné zdržování a honem k nové GO. Věřím, že je mnohem lehčí než ta poslední. Zase na druhou stranu doufám, že vám vydrží alespoň dva dny. Tak mi tu radost nepokažte.

Číst dále

Máme za sebou myslím poměrně zdařilý volejbal s křesťanskou mládeží a ještě k tomu se nám podařilo vyhrát. Jsem zvědav, kdy uspořádáme další. Tam se mi podařilo vyfotit Aničku (fotka vpravo), jak sedí na pódiu. Trochu se mi rozmázla, protože se právě hnula. Líbí se ti Anička? Hlasuj na konci článku.

Dvě hodiny na zápas byly akorát, pak hurá domů.

Gumídková otázka. Dneska se jí nedočkáš. Myslím, že v polovině týdne by mohla dopadnou již šestá GO2. Snad jednodušší.

Také tu na blogu mám plugin WassUp, který se stará o záznam návštěv. Zajímavé je také sledovat, odkud sem návštěvníci přicházejí.

Číst dále

Když jsem ještě nosil plínky, tak mou jedinou povinností bylo do nich prdět, každých několik hodin se křikem dožadovat jídla a při jídle toho co nejvíc okolo zamatlat. A pak se trochu prospat.

Jak mi roky přibývaly, rostl i můj obzor a s ním i moje nároky na svět. A taky nároky světa na mne. Ve školce nás nutili se otužovat ve studené sprše, všechno jídlo pečlivě dojídat (ano, děkuji vám, drahé učitelky – stále ještě po rajčatovém salátu zvracím) a po obědě se pokoušeli nás uspávat (což bych zas, na druhou stranu, dnes uvítal). Vrcholem všeho bylo si doma po sobě uklízet hračky a chodit ráno s Luborem kolem skladováku do školky.

Pak to začalo. První stupeň základní školy. Mraky nových povinností, přátel a zas o spoustu větší svět se mi zdál. Jak to tak bývá, člověk se snaží z hlavy vytěsnit špatné vzpomínky, což se mu pak někdy stává osudným. A proto si vzpomínám na poznámku v Žákovské knížce za lezení po radiátoru na záchodech, za házení přezůvek do záchodu a podobně. Také si vzpomínám, jak jsme házeli „Gagariny“ – kousky modelíny na strop, krásně tam držely.

A pak to pokračovalo. Druhý stupeň základní školy. Další noví kamarádi, delší dojíždění autobusem, začátek skautování. Větší a další povinnosti s domácími úkoly, prácemi v domácnosti atp. I tady je na co vzpomínat. Není nad to vzít spolužáka za límec a zkusit ho prohodit drátosklem, zkusit přeskočit spolužačku sedící na židli nebo vyzkoušet, jak skáče hopík po učitelském schodišti.

Číst dále

Připravil jsem tři malinkaté změny na blogu.

1. Přidal jsem tzv. favicon – malinkatý obrázek, který se zobrazuje vedle adresy blogu. Znáš z roverských nebo oddílových stránek.

2. Změnil jsem kategorie na tzv. tag cloud, který lépe znázorňuje počet příspěvků v dané „kategorii“.

3. Přidal jsem kategorii WordPress, kam přesunu všechny články týkající se blogu a Wordpresu.

I když se vám nepodařilo rozluštit poslední těžkou Gumídkovou otázku, tipovali jste velmi blízko. Příště bude lehčí, opravdu – jen jí zas nesmíte vyluštit během jednoho odpoledne.

O víkendu se mi zdálo několik snů. Tedy konkrétně dva. Jeden zajímavější než druhý.

V prvním snu jsem se dozvěděl, že šéf má v plánu založit pět firemních poboček v Africe. Pak jsem se objevil v nějaké africké vesnici. Písek, chatrče, místní lidé. Hned mi hlavou proběhla melodie písničky od Mattafix, konkrétně Living Darfur. Stál jsem na nějaké návsi, poměrně dost lidí okolo. V tom začal do davu někdo střílet a vedle mne začali padat lidé k zemi. Dal jsem se na útěk. Brknul jsem. Spadl na zem, někdo o mne zavadil a svalil se také na zem. Hned na to ještě další. Pak už jen tma. Když jsem znovu otevřel oči. Seděl jsem s dalšími v nějakém malém přístřešku, provizorním stanu. Vykoukl jsem ven. Starší zástavba, starší město konce 20. století, prázdná vedlejší křižovatka ulic, vydlážděno kostkami.

Ve druhém snu jsem měl namířeno do školy. Byla ještě tma, nevadilo mi to, šel jsem podél kolejí, kolem zastávky, kde se svítilo na koleje. Někdo mne zdržoval. Podél kolejí jsem došel ke školní budově. Starší, třípatrová budova z 30. let. Vyběhl jsem do druhého patra do své třídy. Pozdě na hodinu.

Také mi bylo sděleno, že mám vrásky.