2. 09. 2018 Doba čtení: 7 minut

Tento díl navazuje na první, a jak jsem již psal, druhý díl je spíš vsuvkou doplňující spíš historická fakta (je to nutná spojka – nepodceňovat). Dneska opravdu nečekejte nic o obsahu, protože ať bych napsal skoro cokoliv, prozradím některou z důležitých zápletek v jednom ze sil.

Hugh Howey: Prach (zdroj: Martinus.cz)

Číst dále

12. 03. 2018 Doba čtení: 7 minut

Abych netrhal niť, přidávám svůj pohled na druhý díl trilogie Silo – a to hned (skoro) po recenzi prvního dílu.

Když jsem Turnus dočetl, říkal jsem si, že to byla vlastně nuda, protože děj se nikam neposunul. Ten nedoběhne (chronologicky) ani do konce prvního dílu. Zjednodušeně – celý druhý díl děj nikam neposouvá, jen doplňuje informace z pozadí a z doby před silem.

Hugh Howey: Turnus (Martinus.cz)

Číst dále

6. 03. 2018 Doba čtení: ~1 minuta

Před rokem jsem sepsal svoje pluginy, které používám na tomhle blogu. Bylo to v době, kdy jsem v nich dělal čistku a z více jak 30 jich nakonec zůstalo 22.

A protože jsem byl nucen přeinstalovat kompletně celý blog, vracel jsem postupně i pluginy a díval jsem se i po nových alternativách. Navíc od té doby umí WordPress některé nové věci bez nutnosti pro ně mít plugin – například vložit příspěvek z Instagramu nebo písničku ze Soundcloudu.

Po novu je to jinak

V součtu tedy z původních (loňských) 22 pluginů je jich nyní 16, tj. o 27 % méně. A jak jsem psal již posledně, asi se rozloučím i s dalšími.

Do původního článku jsem dopsal aktuální sestavu, ale i ty vyřazené a to včetně důvodu vyřazení konkrétního pluginu.

9. 01. 2018 Doba čtení: 6 minut

Pokud se Vám líbilo Metro 2033, budete Silo milovat. A to je vlastně celá pravda a recenze téhle první knihy z trilogie.

Jak už to v postapo knížkách bývá, lidstvo si nedalo pokoj a zničilo se samo. To je základ snad každé knihy tohoto žánru (např. Metro 2033). A protože venek je zamořený, žijí lidé v silu pod zemí – 150 pater x 3 metry na patro dává pěknou výšku (nebo spíš hloubku).

Hugh Howey: Silo (Martinus.cz)

Silo si žije svým životem. Je tu nějaké vedení, IT úsek, farmy, mechanici, školy, nemocnice. Jako ve městě.

Číst dále

20. 11. 2017 Doba čtení: 2 minut

Skryté okno je druhý z Kingových povídek v češtině vydané spolu s Časožrouty. A na rovinu, dle mého, je také podstatně horší. Kdo jste četl např. Nespavost, tak si představte, že by končila někde na straně 250.

Oficiálně na obálce stojí:

…vtrhne do života osamělého spisovatele zvláštní cizinec, který úspěšného autora obviní z podvodu. Má rozzlobený muž pravdu, nebo jsou jeho výčitky jen výplodem choré mysli?

Skryté okno do skryté zahrady (Martinus.cz)

Prostě toho autora, Mortona Raineyho, jeden týpek se slamákem obviní, že mu ukradl (opsal) povídku. O choré mysli toho v knížce moc není. Děj se celkem vleče – stránky do konce knihy neúprosně ubývají a Vy si stále říkáte „tak kdy už to jako přijde?“. Nepřijde nic. To nejdůležitější, ta pointa celého příběhu je na posledních dvou stranách. Zbytek knihy osciluje mezi událostmi, o nichž Mort přemýšlí jako „to se mi nejspíš jen zdálo“ nebo „to se mi určitě nezdálo“.

Za mě – klidně tuhle povídku přeskočte, o nic nepřijdete. Ne, vlastně ji určitě přeskočte. Nekažte si celkový dojem ze Stephena Kinga jako autora. Jediné, co tuhle knihu alespoň trochu zachraňuje, je Kingův styl psaní, který tentokrát nevybočuje z normálu. Jinak nic… nic… nic.

[wp-review]

[views][ratings]

14. 11. 2017 Doba čtení: 6 minut

Na internetu koluje mnoho zaručených návodů, jak odstranit vosk z nábytku a koberce. A protože se mi takhle „nehoda“ také stala, začal jsem googlit. Většina návodů klasicky doporučuje buď fén nebo žehličku a savý papír. Tato řešení pro mě ale nebyla moc použitelná, protože:

• savý papír (piják – jak ho známe ze sešitů) se už standardně nevyrábí,
• nikde není řečeno na jakou teplotu pustit fén nebo žehličku (všude píšou „hlavně opatrně, nespálit atp.“).

A tenhle návod dejte přečíst mně, techničtěji založenému člověku… Musela tedy nastoupit ta nejlepší (ale nejriskantnější) cesta, jak to zjistit – vlastní zkušenost.

Fáze 1 – hrubé odstranění přebytečného vosku

Používal jsem příborový kuchyňský nůž – jak na nábytek, tak na koberec. Na nábytek ale buďte fakt opatrní – hrozí  poškrábání laku. Jak vypadal koberec na konci fáze 1 je vidět na fotce. Místy je stále i tři milimetry vosku.

Koberec od vosku po fázi 1

Fáze 2 – hlavní čištění

Nábytek

Používal jsem fén, který jel naplno. Nad místy s voskem jsem přejížděl sem a tam, po změknutí šel vosk celkem snadno setřít kuchyňkou papírovou utěrkou.

Koberec

Pustil jsem žehličku a teplotu nastavil na dvě tečky (nemám u toho na žehličce žádný popisek – prostě dvě tečky), Místo savého papíru jsem použil kuchyňské papírové utěrky – tři čtverce na sobě (zkoušel jsem i dva a čtyři, ale tři mi přišlo jako nejlepší).

Papírové utěrky jsem položil na vosk a žehličkou po utěrkách přejížděl, jako když žehlím. První žehlení trvalo trochu déle – než změkla celá vrstva vosku. Že to děláš dobře, poznáš podle pomalu tmavnoucích fleků na utěrkách, stejně jako na další fotce.

Vosk už se vpíjí do utěrek

Když se objeví takhle tmavý flek/fleky, doporučuji utěrky vyměnit (já na to odstranění zlikvidoval asi půl role utěrek). Flek na další fotce už je moc tmavý a lesklý – vosku je v utěrce moc a mohl by zašpinit žehličku.

Vosku už je v utěrce hodně

Celý postup opakuj tak dlouho, dokud se na utěrkách neobjeví téměř žádné fleky. Jak jsem již psal o kousek výš, já na čištění koberce spotřeboval půl role utěrek.

Asi tak po osmi žehleních a výměnách utěrek vypadal koberec takto:

Koberec po hrubém vyčištění

Fáze 3 – dočištění

Nábytek i koberec jsem pak otřel/umyl jarovou vodou. Spíš kvůli mastnotě. Koberec má i přesto nepatrný barevný nádech po vosku. Každopádně, když srovnám první a poslední fotku, rozdíl je vidět.

Shrnu-li to:

• pozor na poškrábání nábytku,
• fén nechat běžet klidně naplno,
• teplotu na žehličce nastavit na dvě tečky,
• vrstva tří papírových utěrek se zdá být optimální,
• pozor na zašpinění žehličky od vosku,
• chce to trpělivost a vyměňovat papírové utěrky; chvíli to potrvá,
• na závěr nábytek i koberec vzít jarovou vodou.

Tahle jsem tedy úspěšně vyčistil od vosku nábytek a koberec já…

[views][ratings]

8. 10. 2017 Doba čtení: 3 minut

Časožrouti jsou první ze čtyř Kingových povídek, které v originále vyšly v dohromady. V češtině jsou dvě knihy. Na zadní straně knihy se pak píše:

V Časožroutech zmizí při záhadném letu většina cestujících a zbylá hrstka pasažérů bude muset projevit nebývalou odvahu.

Časožrouti (Martinus.cz)

Sám King o výše zmiňovaných povídkách píše, že jsou většinou jiné než to, co doposud napsal. Já s ním souhlasím tak napůl.

Co je stejné?

• Autorův styl psaní – a to je moc dobře.
• Neočekávanost – taky moc dobře.
• Nadpřirozeno – ano, je to klasický King.

Co je jiné?

• King to všechno vybalí moc rychle.

Protože je to kratší povídka, děj se nedá moc stupňovat (zapomeňte na napětí jako třeba v Osvícení). Na můj vkus to tedy autor na čtenáře vybalí celkem brzy.

Ale ano, dá se to velmi dobře číst. Děj utíká velmi rychle, závěr je taky překvapující. Jen… trochu jsem měl pocit, že už jsem někde viděl podobné béčkové sci-fi. Ke konci knihy se k tomu pocitu přidal i další – taková zvláštní tuctovost. Kdyby tomu tak nebylo, určitě bych dal vyšší hodnocení. Na druhou stranu se třeba i zasmějete – takové spojení „nejrychlejší žid od Mississippi“ nevymyslí nikdo jiný než King.

Podle této povídky byl také v roce 1995 natočen televizní film, ve kterém si drobnou roli zahrál i Stephen King. Na ČSFD má 59 %, na IMDB.com pak 6,1 z 10.

[wp-review]

[views][ratings]

11. 09. 2017 Doba čtení: 4 minut

Mám teď pocit, že vlastně ani nestíhám psát o všech knihách, které jsem přečetl (mám za sebou ještě Dlouhý pochod a Časožrouty, aktuálně čtu Skryté okno do skryté zahrady), a o snech ani nemluvě (naposledy to byl sen o hře s občanskými průkazy).

Konec hlídky (Martinus.cz)

Proto dnes dovrším psaní o posledním dílu z trilogie Billa Hodgese. O knížce píší: „Pachatel hrůzných činů leží v nemocnici a jeho uzdravení je nejisté, přesto má neuvěřitelnou moc páchat to nejhorší myslitelné zlo. Pokud ho vyšetřovatel Bill Hodges s Holly Gibneyovou brzy nezastaví, stanou se jeho oběťmi i oni!“.

Třetí díl začíná pohledem záchranářů na události u Městského centra. Pokračuje nemocnicí, kde leží s poškozeným mozkem Brady, který dostal na konci prvního dílu od Holly pleskačem po hlavě. No, nejen leží…

Protože druhý díl byl jen vsuvka, Konec hlídky v porovnání s ním celkem frčí a posouvá děj příběhu. Zvraty ale nečekejte. Nemůžu si pomoct – Kingovi tyhle detektivky zasazené do přítomnosti a skutečnosti moc nejdou. Jasně, v knížce má své velké místo nadpřirozeno, počítače, IT atp. je na tom snad ještě lépe. Uchvaťte čtenáře, který očekává něco tajemného (viz Osvícení, Mlha, Zelená míle atp.), povídáním o počítačích a herních konzolích.

Celé je to takové… nemastné a neslané. Možná proto, že mám myslím jeho knížky celkem načteny, očekával jsem víc. Tohle „načtení“ mi dávalo celkem přesnou možnost vědět po přečtení třetiny knížky, jak to bude vypadat v třetině další, a po té druhé třetině, jak to bude vypadat na konci.

Konec hlídky není špatná kniha, je spíš průměrná. Pro velké Kingovi fanoušky to bude zklamání, pro ostatní pravděpodobně lepší detektivka. I proto relativně vysokých 69 %.

[wp-review]

[views][ratings]

29. 08. 2017 Doba čtení: 4 minut

Dobře, na začátek kousek oficiální textu:

„John Rothstein je věhlasný spisovatel, avšak léta už nic nepublikoval, a navíc se začal věnovat reklamě. A jeho věrný čtenář Morris Bellamy zuří. Spisovatele nakonec zabije a vyloupí mu sejf s rukopisy nevydaných knih. Kořist si ukryje, ale pak se ocitne ve vězení kvůli jinému zločinu. Po několika desítkách let najde schovaný lup malý chlapec, ale Morris Bellamy se pokladu za žádnou cenu nechce vzdát!“

A teď rovnou na to. Druhý ze tří dílů série Pan Mercedes mě celkem zklamal. V jedné recenzi jsem četl, že se děj táhne jako karamel. A mně nezbývá než souhlasit na 100 %.

Právo nálezce (Martinus.cz)

Ale teď to lepší. Kniha vypráví úvodní scénu (náraz auta do fronty lidí) z pohledu jednoho člověka čekajícího na práci. A snad můžu prozradit, že třetí díl v tomhle jde ještě kousek dál a vypráví to samé z pohledu záchranářů, kteří přijedou na místo události jako první.

Dalším zajímavým znakem knihy je vlastně její název – Právo nálezce. Odkazuje se na morální dilema malého chlapce, který najde onen lup. Má nález odevzdat (a dostat třeba jen 10 % hodnoty) nebo si ho ponechat a využít jej k šlechetnému účelu? Druhý odkaz názvu je prozaičtější a souvisí přímo s Billem Hodgesem. [POZOR SPOILER] Jmenuje se tak jeho firma. [KONEC SPOILERU]

To je vše ke kladům knihy. Protože jestli se podařilo Nikolaji Arcelovi smrsknout osm dílů Temné věže do hodiny a půl, tak z téhle knihy by měl tak půl minutovou ukázku. Prostě… nic se tam neděje. Vážně. Prostě nic. Celé by se to dalo shrnout na 100 stranách. Všechno se to strašně vleče a táhne.

Celá kniha nikam neposouvá děj série, je to jen taková vata okolo. A právě proto, že jsem od Kinga zvyklý větší spád děje, tak mi tohle přišlo jako strašná nuda… a to nejslabší, co jsem od něj četl.

Mám za sebou i třetí díl. S opravdu jen o málo klidnějším srdcem můžu říct, že ten je zase trochu lepší a svižnější.

[wp-review]

[views][ratings]

17. 08. 2017 Doba čtení: 3 minut

Jiskra v popelu (Martinus.cz)

Tak jo, pod dlooouhé (dočteno 30. 10. 2016) době konečně moje recenze Jiskry v popelu. Takže to asi bude kratší než obvykle a postavené na dojmu, který to ve mně zanechalo.

Tahle kniha se mi dostala do rukou spíš náhodou, protože mě zaujala obálka. Záložka mluvila tuším o spojení kouzlení a krutého Říma. Tak jsem se těšil, jaká bude.

V knize se dostanete do výcvikového tábora zabijáků a agentů, kteří se schovávají za maskami tak, aby nebyly poznat jejich emoce. Romantická zápletka samozřejmě nechybí. Sem tam nějaké to kouzlo a bezcitné zabíjení. Hmm… a to je vše.

Shrnu-li to:

• příběh celkem jel, všechno rychle plynulo,
• kniha (spíš autorka) byla místy celkem krutá,

ale

• když jsou tak dobří a umí kouzlit (přemisťovat se,…), tak proč nezvládnou některé jednodušší věci (hlídání osob a věcí)?

Závěr tahle kniha moc nemá, protože na podzim 2017 má vyjít druhý díl – Plamen v temnotě.

A celkem? Mládež si knihu asi ráda přečte, já už jsem na tento žánr nejspíš moc starý. Klidně bych knihu mohl vynechat, nic by se nestalo.

[wp-review]

[views][ratings]