15. 10. 2008 Doba čtení: 2 minut

V sobotu odpoledne, po schůzi ohledně setkání vlčat a světlušek a návštěvě hradu Litice, jsme se vydali si na chvíli zalézt na Studenecké skály.  Pro Aničku a Evžu to bylo jedno z prvních lezení. Jako vždy, Blešák se ujal role hlavního jističe a záchranáře. Já jen fotil.

Lezla jen Anička (ta i dolů) a Evža, hned na začátek Jeřabinovou. Ta je myslím IV-. Å lo jim to moc dobře. Aspoň se neodřely jako já onehdá na jedné II. Myslím, že si posunuly hranici svých osobních možností zas o kousek dál… V Galerii brzy přibudou fotky z lezení a asi jako samostatné album.

A protože sobota byla celkem dlouhá a já se dostal do postele až v jednu, tak jsem si chtěl neděli naplánovat jako poklidný a odpočinkový den. Nakonec to možná i tak dopadlo. Protože mé škodovce do týdne končí technická, byli jsme se s tátou podívat v pěti bazarech po něčem „novém“. Nějak se nám to protáhlo a domů jsme se vrátili až po páté.

Celý tento pracovní týden nějak nestíhám. Nejprve se mi nehodila pondělní pracovní schůze s Blešákem, i úterý bylo nějaký hektický, středa plná práce ze které mne bolí nohy a zítra pro změnu zas do Prahy a k tomu ještě nový pokus o pracovní schůzku. Doufám, že se to do víkendu uklidní a zpomalí…

8. 10. 2008 Doba čtení: 2 minut

Na začátek říkám, že i já jsem cyklista a na kole občas brázdím silnice.

Předevčírem, při cestě autem do Žamberka, jsme v koloně dojeli tři „cyklistické pseudozávodníky“. Tyhle typy poznáš snadno – stejně oblečení,  stejná kola a… v drtivé většině případů minimálně dva vedle sebe. Ano, tak přesně tyto jsme dojeli. Tři modré dresy, vzadu s nápisem FORT (fakt výborná reklama). Třem autům se povedlo jednoho a dvojici cyklistů (vedle sebou jedoucích) předjet. Pak se konečně jeden z dvojice cyklistů zařadil a konečně jeli předpisově. Hned na to se ohlédl, viděl ještě jedno auto za sebou a dal se na předjíždění těch dvou cyklistů před sebou.  Po chvíli i mně se podařilo předjet ten slavný peleton…

Druhá cyklistická příhoda se mi stala včera cestou na nákup. V Žamberku, na spojnici poliklinika-Konzum (tam co jsou ty betonové květináče, směrem na parkoviště) si to frčela nějaké mladá slečna na kole směrem ke kruháči. Vůbec jí nevadilo, že jsem z hlavní silnice odbočil k panelákům. Prostě profrčela kolem betonových květináčů a pokračovala přes parkoviště a chodník někam ke kruháči. To, že to bylo asi tři čtyři metry před autem a vůbec se nerozhlédla, jí ani v nejmenším nevadilo. Bez helmy. A ještě bych jí pak musel sbírat. Nasekat na zadek…

25. 08. 2008 Doba čtení: 4 minut

Část první – Pozdě

I když už je opravdu pozdě zmiňovat se teď o 21. srpnu 1968, protože toho byla plná televize, radio i noviny, doplním jen jednu audioukázku. Jedná se o kousek zpráv vysílaných Československým rozhlasem 21. srpna 1968 v 1:55. Byla to první zpráva o tom, co se u nás děje. Když jsem já kus teto zprávy slyšel poprvé, běhal mi po zádech mráz.

Část druhá – Sny

Už je tomu déle, zdál se mi zas jeden zajímavý sen a v noci na dnešek pak druhý, o kterém ti řeknu.

Ocitl jsem se někde na horách, na rovné planině, na jaře. Tráva se začala sem tam zelenat, po krajích ale ještě ležela spousta sněhu. V tom někdo volal o pomoc. Na kraji jednoho velmi hlubokého srázu rostl (nerostl, už jen stál) suchý strom. U paty kmene někdo seděl a volal o pomoc. Dostat se k němu znamenalo slézt přes asi třímetrový sněhový převis. Ocitl jsem se v sedáku někdo mne na laně jistil. Slezl jsem dolu a v tom se ten člověk proměnil v míč. Těžký míč, asi pět kilo. A prý že je to nějaké cvičení. Snažil jsem se ten míč narvat pod tričko, abych měl volnější ruce. A tím sen končil.

Dnešní sen se odehrával na železnici. Na jednom vagónku motoráku, konkrétně na střeše, jsme jeli po nějaké vedlejší trati, lesem, někam. V tom nás předjel jiný vlak po koleji asi 50 metrů vpravo a několik metrů níž. Jel tím samým směrem jako my, do stejného cíle. Po projetí levotočivé zatáčky jsme vyjeli z lesa a skončili v nějaké opuštěné vlakové stanici. Motorák se zastavil. Někdo slezl dolů ze střechy, vlezl do kabiny a otočil klíčkem v zapalování a vlak se dal zase do pohybu. My ostatní jsme to pozorovali vleže na střeše přes okraj střechy. Hned za stanicí nás čekalo ohromné převýšení, asi na třech metrech jsme museli překonat výškový rozdíl metru a půl. Už už to náš motorák vyjel, když v tom se před námi v zatáčce objevil jiný vlak jedoucí proti nám (a ještě k tomu jel pozpátku). Takže plný knedlík zpět a protože jsem to už neviděl moc dobře a tušil srážku, skákal jsem z vlaku dolů. A ten druhý vlak profrčel po druhé kojeli kolem nás.

Část třetí – Lednička

Včera mne potkalo odmrazování ledničky. Vytáhnout ze zdi, otevřít, všechny věci z ledničky pryč, z malého mrazáku taky. Chvíli jsem jí jen tak nechal, ale asi po čtyřech hodinách mi to nedalo a šel jí zkontrolovat. Kapalo z ní pěkně. Jen ty třícentimetrové ledy okolo mrazačku tam byly pořád. Vzal jsem kuchyňský nůž a začal ledy kutat ven. Jeden nůž mi přestal stačit a tak jsem si vzal druhý. Pak k nim přibyla i menší vařečka a nakonec i jedna větší vařečka. Asi po hodině bylo hotovo a po ledu v ledničce nebyla ani stopa. Pak už jen vytřít ledničku a setřít tu rozšlapanou vodu po zemi. Teď znovu chladí a mrazí. A věci z mrazáku přečkaly těch šest hodin v osušce a dvou peřinách úplně bez úhony. 🙂

13. 06. 2008 Doba čtení: 2 minut

Rozhodl jsem se s vámi trochu podělit o statistiky, které sbírám o svém blogu. Je toho poměrně dost, co se dá zjistit o každé návštěvě. Mezi obvyklé údaje, které lze běžně posbírat z návštěvy jakéhokoliv webu, patří IP adresa, operační systém, internetový prohlížeč a další. Některé z těch statistických údajů se zobrazují v pravém sloupci (komentátoři, hodnocení, …). Další vybrané (v rozšířeném provedení – více záznamů) jsem dal na jednu stránku. Odkaz na ni najdeš v pravém sloupci pod nadpisem STATISTIKA, tam je menší odkaz (rozšířená statistika). Kousek níž je pak extérní celkové počítadlo přístupů.

A trocha dalších čísel:

Za poslední měsíc tu bylo 954 lidí, kteří si prohlédli 2842 stránek.

Nejúspěšnějším dnem byl 4. duben 2008,
kdy si 45 návštěvníků prohlédlo 546 stránek.

88,1% návštěvníků tu bylo s Windows XP.
1,2% návštěvníků s Linuxem.

Okolo 50% návštěvníků použilo různé verze Firefoxu.
44,5% použilo Internet Explorer.

Nejvíce hledanými výrazy, kvůli kterým sem návštěvníci přišli, jsou:
mates(31x), mozilla(30x), podkomtur(16x), windows(10x), práce, avatary, blogové ankety (vše 7x).

253 lidí přišlo z oddílových stránek, 142 od Džouka
a 80 jich hledalo přesnou adresu blogu na Seznamu.

To by mohlo zatím stačit. Kdyby jste chtěli vědět ještě nějakou statistiku, dejte vědět, zkusím jí někde vyštrachat.

3. 06. 2008 Doba čtení: ~1 minuta

Tak je to tu. Druhá a závěrečná (pokud Dulka nevytvoří další) část komiksu o stužce. Dočtěte a doprohlížejte do konce (safra, tolik do… v jedné větě) a přemlouvejte autorku k pokračování.

Za ten týden a kousek se zas událo poměrně dost. Minulou středu jsme byli s vlčaty si trochu zalézt (a já si blbec na II odřel koleno), pak se mi v sobotu povedlo se trochu připálit při práci v lese, a tak dál, a tak dál.

A ještě trocha kultury. Písničkou dne je dnes Black Or White od Michaela Jacksona. Celkem stará věc (1991). Užij si originální dlouhou verzi, kde vlastní zpěv začíná asi po třech minutách. 🙂

Konečně komiks.

22. 05. 2008 Doba čtení: ~1 minuta

Při úklidu pokoje jsem našel spoustu zajímavých věcí. Část jsem bez milosti vyhodil, s částí se rozloučil 🙂 a ten malý zbyteček jsem schoval na další úklid. Mezi tím vším ležel také dvoudílný komiks od Aničky. Dostal jsem od ní svolení ho zde publikovat, takže dávám v šanc první díl a časem i další.

31. 03. 2008 Doba čtení: ~1 minuta

Aktualizoval jsem trochu stránku O Matesovi (počítač a poslední čtená kniha) a GO2 – rozcestník (řešitelé a správné odpovědi). Doplnění se také dočkala Galerie, kde přibyly dvě fotografie jedné kočky (Fauna), Flora se pak rozrostla o jaterník podléšku + jednu další květinu u které není napsán název. S tím názvem mi doufám pomůžete (žádní gumídci za to nebudou!!!). 🙂

25. 03. 2008 Doba čtení: 3 minut

Za tu dobu se mi zdálo zase několik snů. Po tak dlouhé době si už je moc nepamatuji, spíš jen takové střípky. Na dva sny si vzpomínám trochu víc.

Ten první byl ze skautského prostředí. Nějaký větší letní tábor. Nějaká velká skleněná kopule, snad obrovská botanická zahrada – skoro prales, neudržované, ale se svým osobitým kouzlem. Vstoupil jsem do ní společně s dalšími lidmi. Na druhé straně té kopule, asi 50 metrů daleko, na nás čekaly dveře, do tří čtvrtin zazděné. Hledali jsme tu nějakého drobného tvora, velikostí někde mezi křečkem a fretkou. Vyskytoval se právě jen u těch dveří. Hopsal tam po těch červených cihlách a po větvích okolo. Viděli jsme ho a to nám stačilo, šli jsme zase zpět. Venku jsem cestou do naší části tábora míjel nějaký táborový kruh. Jedna ze skautek sedících ke mně zády byla tuším Wiky.

Druhý sen byl kratší, o to však akčnější. Ocitl jsem se někde na poušti, všude byl rudě červený písek a v něm samé krátery – asi metr hluboké a tři metry v průměru. Nebe bylo azurově modré, sluníčko svítilo a na horizontu se majestátně tyčila obrovská duna. Byl tu se mnou také Koudy a Anička. Někdo po nás začal střílet bílé rakety, velkými oblouky. Zatím dopadaly daleko za před nás, ale přesnost se stále zlepšovala. Dali jsme se na útěk od toho zdroje raket. První běžel Koudy. Anička se zastavila a otočila se směrem odkud létaly rakety. Popadl jsem jí za ruku a všichni tři jsme utíkali pryč, kličkujíc mezi krátery.

Konec snů, zpátky do reality. Nedávno jsem si poprvé v životě vyzkoušel, jaké to je volat na tísňovou linku 155. Po asi druhém zazvonění to na druhé straně zvedla operátorka. Měla příjemný hlas. Nejdřív jsem vlastně nevěděl, jak jí mám říct, co potřebuji. Ale nakonec se mi to povedlo. Operátorka se mne ještě zeptala na nějaké podrobnosti a podruhé si ověřila důležité údaje. Nakonec se zeptala na cestu, přesné místo. Telefonát pak ukončila slovy, že jsou na cestě. A teď několik mých postřehů a poznámek. Můj hovor trval minutu a dvacetjedna vteřin. Záchranka přijela za dvanáct minut od začátku hovoru. Je vhodné znát přesnou adresu místa, kde se nacházíš (číslo popisné). A ještě maličkost. Je dobré vědět odkud k tobě vlastně záchranka pojede. Z jedné strany je to odbočka vlevo, z druhé strany odbočka vpravo…

8. 03. 2008 Doba čtení: 2 minut

Už tomu bude týden od poslední brigády v remízku, kdy nám v polovině brigády vypnuli proud. No, ne že by to udělali naschvál. Jak jsme se pak dozvěděli, vlastně za to nemohli. 🙂 I když to tak na brigádě nevypadalo, cestou domů jsem mohl na vlastní oči vidět, co bouřka způsobila. Tady chybí 50 x 100 metrů lesa, tady další, a další. Jen jsem čekal, kolik stromů najdu na své garáži. Už z dálky bylo vidět, že to garáž přežila. Letmo jsem zjistil, že v okolí padaly a lámaly se stromy jako sirky. Po obhlídce škod okolo domu to nakonec skončilo u pěti spadlých stromů, kompletně zničeného sušáku na prádlo a fasády omlácené od větví. Až později odpoledne jsem také zjistil, že mi Emma poodnesla o třicet centimetrů také garáž (jak je vidět na druhé fotce). Ještě zítra odpoledne jdu likvidovat následky toho větru, řezat, sekat, možná pálit. Vem buřty a stav se. 😉

Potkala ho v autobusu, červeném, SPZ UOH 67-89. Černovlasý. Zelené oči. Dvacet sedm let. Stosedmdesátpět centimetrů vysoký. Měl na sobě džíny a tričko ČSAD. Filip. Telefonní číslo na něj nemá, ani nechce. Protože by se potom musela rozhodovat, jestli mu napsat nebo ne. Poprvé ho viděla ráno, cestou do školy. Usmál se na ní, ona na něj také. Chtěla by ho poznat blíž. Pojede opět tou linkou, aby ho znovu viděla. Znovu se na něj usměje.

Tento příběh mi vyprávěla jedna z vás.

PS: Hlídejte si své zadky, někdy je i štípnutí do zadku projevem zvýšených sympatií.

10. 02. 2008 Doba čtení: 3 minut

Dlouho tomu je, co jsem přidal poslední článek. A když už mi to nedalo a chtěl jsem to napravit, tak pro změnu nejel blog (a nejen ten).

Vezmu to od začátku. Skončil jsem anketou o vírech a o směru jejich točení. V současné době jsou v anketě tři hlasy u odpovědi „Po směru hodinových ručiček“ a jeden hlas u odpovědi „Proti směru hodinových ručiček“. Hodně tuhle otázku otáčení víru zpopularizoval například seriál Akta X nebo Simpsonovi (kde Bart v Austrálii používal záchod, který otáčel směr víru). Takže jak se to s těmi víry má? Anketa by možná dopadla stejně, kdybych se ptal, na kterou stranu se otvírají Tvoje dveře do koupelny – jestli doleva nebo doprava. Na otáčení víru nemá vliv Coriolisova síla a tedy ani to, na které polokouli se nacházíme. Vědci prý museli čekat týden než se voda v nádobě ustálila a zbavila se všech sil, které v ní vznikly při napouštění. Směr otáčení víru závisí tedy třeba na napouštění vody, na způsobu vylézání z vany a podobně. Tohle všechno jsem nevěděl a tak mi s tím pomohl Gůůůgl a Wikipedie.

Včera také proběhla další brigáda na klubovně v Remízku. Podařilo se nám konečně trochu popojet a tak už máme podlahu položenou. Teď už jen zbývá docpat mezi krokve izolaci, pobít stěny a štíty, osadit poklop (už jsme víceméně vymysleli jak) a nakonec tam napasovat schody.

Také se mi zdálo za tu dobu několik snů. V některých se střílelo, jiné byly příjemnější. V noci na dnešek se mi konkrétně zdálo o nějakém městě, které jsem navštívil. S doprovodem jsme scházeli do města – lesem, z kopce nad městem, přes hradby, jednou z několika bran. Zaujali mne hlavně schody s vysokými stupni po kterých jsme šli. A druhý sen byl o prvním stupni základní školy, kterou jsem navštěvoval. Celkem čtyři jsme se tam byli podívat. Přivítala nás tam paní ředitelka a uvedla nás dál. Mne samozřejmě zajímalo, jak to tam vypadá. Učebny vypadaly trochu jinak, šatna také. Hledal jsem piáno, na které nám paní ředitelka při hodinách hudební výchovy hrála. Našel jsem ho také v jedné z učeben. Vypadalo to tam pěkně. Ještě že tak, protože tam moje přítelkyně v devátém měsíci těhotenství měla porodit.