18. 01. 2008 Doba čtení: 4 minut

Po delší době jsem zase zpátky. Dneska to bude opravdová směs všeho možného. Samé malé střípky snad úplně všeho.

Delší dobu zpět se mi zdál jeden krátký sen. Odněkud jsem se vracel domů autem. Zastavil jsem a vylezl z auta ven. Po louce tam chodil tyranosaurus. Jeden – velký dospělý jedinec. Chodil sem a tam, a pomalu se blížil ke mně. Dal jsem se na útěk do blízkého lesa, bylo to trošku do kopce. Vydal se pomalu za mnou, proplétal se mezi stromy. Schoval jsem se za jedním větším stromem a čekal. Když už byl moc blízko, rozhodl jsem se utéct kousek dál. Zahlédl mne a vydal se zase rychle za mnou. Už jsem nevěděl co mám dělat dál, kam utíkat, když v tom se vedle mne objevila hromada starých pneumatik. Tak jsem je začal postupně pouštět z kopce dolů. Naletěl na to a vydal se za pneumatikami.

Nějaký ten den na to jsem se zapletl do jednoho nedorozumění okolo tiskárny a barevných náplní. Snad už jsme si to vysvětlili.

Po dlouhé době má opět svého Parkera. Toho prvního jsem neprozřetelně půjčil vlčeti a za měsíc a půl se náhodu našel před klubovnou. V listí. Bez víčka. Mám teď toho samého – roller Parker Vektor Blue. Píše se s ním nádherně. Jen ho nikde neztratit.

Další sen, který se mi zdál, byl trochu akčnější. Střílelo se tam. Jako člen nějaké vojenské jednotky jsem scházel po klikaté cestě lesem do blízkého městečka. Po nedávné přestřelce mi došly náboje, ani žádný kvér mi nezůstal, jen polovina funkčního granátu. Zeptal jsem se ostatních jestli nemají nějaké střelivo. Jeden spolubojovník mi podal hrst hřebíků. Kvalitní střelivo. Pak jsem s jednou spolubojovnicí procházel městem a měl se dostat k jedné autobusové zastávce. Cestou míjíme několik starších lidí posedávajících po lavičkách a smějí se nám, jak jsme mladí. U zastávky pak strháváme z krku a odhazujeme žluté plastové trojhrany.

A ještě předposlední střípek. Včera při návratu domů, kousek před cedulí označující obec, jsem dojel bílého favorita s krásným koncovým číslem 00. a co se nestalo. Projedeme okolo cedule a favorit nasadil čtyřicítku 👿 . Čtyřicet!!! Rovný, přehledný úsek, pět hodin večer a mě chybí už jen pět set metrů domů. Začal jsem zuřivě mlátit do volantu. „Vážení řidiči, vážené řidičky, předjíždění patří k jednomu z nejnebezpečnějších manévrů na silnici. Svou příliš pomalou jízdou dáváte jedoucím za Vámi důvod Vás předjet. Ano, co kdyby někde stála policie a měřila? Lepší jet čtyřicet. Co kdyby špatně ukazoval tachometr?“ Nevšiml jsem si plata vajíček a klobouku za zamlženým sklem.

Jdeme do finále. Jedna klasická fyzikální otázka a další anketa (safra, nějak jsem si je oblíbil). Doporučuji si přečíst anketu, vyzkoušet a pak odpovědět. 😉 [poll id=“4″]

30. 12. 2007 Doba čtení: 2 minut

Do konce roku se mi ještě zdálo několik snů. Celkem myslím čtyři. Dva jednu noc, dva druhou noc. Moc už si je nepamatuji, spíš jen útržek toho jednoho snu. A malá odbočka – na konci článku čeká další anketka.

Ten jeden sen byl celkem zajímavý – prostředím, lidmi i příběhem. Odehrával se někde na vojně. Seděl jsem na vojenské posteli v malé místnosti. Byl tu i Pirát a já měl radost, že jdu, na rozdíl od něj, za pár dní domů. On měl sloužit ještě rok. Místnost se nějak vyprázdnila a tak i já šel ven. Nakonec to nebyla místnost, ale jen na zemi posazená zelená plechová maringotka. Venku už všichni stáli na nástupu a tak já, jako poslední, jsem se šel omluvit veliteli, ne nepodobně jako na táboře.

Å li jsme si zaběhat (to se mi na vojně stalo jen dvakrát). Asi 30 nás vyběhlo nějakou polní cestou mírně do kopce – někam. Držel jsem se v zadní části skupinky. Potom najednou vedle mne někdo zkolaboval. Zůstalo nás s ním asi pět. Ostatní běžěli dál. Opatrně jsme ho zvedli a položili kousek stranou. Zkontrolovali jsme mu životní funkce. Dýchal pomalu a lehce. Někdo zavolal záchranku. Pak jsme se najednou všichni objevili v autě (tuším že to byl nějaký starý bílý golf) někde ve vesnici. Ten, který zkolaboval, už seděl v autě a odpočíval. Z dálky jsme slyšeli zvuk houkačky jak se záchranka blížila. Vydal jsem se jí naproti. Nejistě projela křižovatkou (mě v maskáči nevěnovala žádnou pozornost) a pak zastavila. Otevřely se dveře u řidiče a vyklonil se z nich… ano správně, řidič 😀 . Zamával jsem na něj.

To je celé. Dál si tento sen nepamatuji nebo prostě takto skončil.

A teď ta slíbená anketka. Jak jistě víš, Madla má celkem nově přítele. Ale jak vlastně vypadá?

[poll id=“3″]

17. 08. 2007 Doba čtení: 2 minut

Před pěti dny jsem publikoval druhou GO2, od té doby nic (další GO2 plánuju na zítra večer). I přes týden dovolené jsem si moc neoddychl, tak tajně doufám, že se mi to povede přes víkend. Je tu totiž v plném proudu stěhování a je potřeba tohle sbalit, tohle zas přemístit atd. Myslím, že jsme asi tak v polovině. Pak to nebude o mnoho lepší. Spousta malování, pokládání koberců, rekonstrukce koupelny. Program do konce září. Minimálně. Číst dále

7. 08. 2007 Doba čtení: 2 minut

Dnešní písnička jen tak ve zkratce. Je jí Severní vítr od dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák. Písnička pochází z filmu Vrchní, prchni (1980).

Myslel jsem si, že mé informace o příbuzných jsou celkem aktuální a přesné. Včera jsem se čirou náhodou dozvěděl, že můj bratranec (24) se bude ženit. Pro mne to byla rána z čistého nebe, mám ho ve vzpomínkách jako malého špunta se kterým jsme prováděli spoustu skopičin. A on se nám prý bude na podzim ženit. To to letí… 🙄

Další novinkou, opět z příbuzenských vztahů, je narození mé další sestřenice. Tentokrát té, která nese stejné příjmení jako já. To mi takhle nedávno, o půl dvanácté v noci, přišla smska, kde stálo, že mne zdraví, že má 49cm a že jí chybí kousek do čtyř kil. 🙂

Jedna svobodná příbuzná se narodí a o jeden příbuzný se mi ožení.

A kdy dojde i na mne?

16. 07. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Cca posledních 24 hodin nefungovalo přidávání komentářů. Na vině bylo jedno z rozšíření se kterým jsem se již rozloučil. Díky Pirátovi za info o nefunkčnosti.

14. 06. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Ještě jeden odkaz dávám do placu. Nedávno mi přišel od Piráta a opravdu stojí za to. Na serveru https://www.youtube.com/watch?v=gjyWP2LfbyQ je umístěna reklama na automobil s podtitulem „Není dabing jako dabing“. Doporučuji klikat jen případě, že máte zapnutý zvuk.

13. 06. 2007 Doba čtení: 2 minut

Vezmu to hezky popořadě a pomalu. Nových informací tu pro tebe bude nejspíš hodně. Nejprve pár zajímavých odkazů, které mě v poslední době zaujali.

Na stránkách https://www.zamzar.com najdeš online převodník souborů. Ve čtyřech jednoduchých krocích lze mezi sebou převést 42 druhů souborů (dokumenty, obrázky, audio, video) – samozřejmě vždy jen video na video, dokument na dokument, atd. Převedený soubor si necháš zaslat emailem nebo si ho můžeš vyzvednout přímo na serveru odkazem, který dorazí emailem. Převáděl jsem M4V na AVI a výsledné video se trhalo, při převodu na MPG všechno proběhlo na jedničku. Až narazíš na neznámý typ souboru, doporučuji zkusit převést pomocí https://www.zamzar.com.

Druhým zajímavým webem je server Heavens above (Nebe nahoře), kde se dá vyhledat poloha, viditelnost a čas průletu pomalu všeho, co pluje po obloze. Planety sluneční soustavy, stanice ISS, Genesis-1, celá souhvězdí a spoustu dalšího… Na úvodní stránce serveru Heavens above je vpravo pod nadpisem Anonymous User odkaz Poloha, zadáš místo pozorování a dál už můžeš zkoumat kdy jaký objekt bude vidět.

V pondělí vyhrála písnička Zachraňte koně z roku 1990 od skupiny Kamelot.

Zahrádka pořád roste.

4. 06. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Od čtvrtka nám doma nejde internet. Něco kuchali na sloupu odkud chytám signál, prý stačí restartovat router. No jo, jenže my žádný nemáme. To nic. Dnes by mělo být snad všechno OK.

Ano, je to tak. Anička se nám rozstonala. Chytla někde nějakou kykyritýdu (ekolog veliký – zase někde olizovala čolky v parku). V sobotu dopoledne jsme jí byli s drahou polovičkou navštívit v Albertinu. Nemocně moc nevypadala, kromě teploty a kašle. To ale k vážné nemoci stačí. Určitě se nám brzy uzdraví, bude zas běhat s lakroskou, rozdávat úsměvy, pojede na tábor,…

Aktualizováno 2007_06_04_10:35:

Aničce je líp, momentálně čeká na vizitu, tak se dozví víc. A máte se stavit – má to tam dlouhý…

17. 05. 2007 Doba čtení: 2 minut

Velryby jsou jedním z nejstarších (asi 50 milionů let) a největších (přes 30 metrů délky) živočichů na Zemi. Stejně stará je i jejich řeč. I ona se postupem evolučního vývoje (řekli byste, že mají velryby společné předky se sudokopytníky, např. daňkem? ) měnila. Prvopočátky velrybštiny se bohužel nedochovaly. A tak celkem hodně nedávno, vzhledem k těm 50 milionům let, se velrybština „ustálila“ a my máme velkou šanci se z ní zlomek třeba i naučit.

V roce 1959 australan F. G. Francis publikoval první vydání své knihy Pravidla spisovné velrybštiny. Francis v ní zúročil své dvacetileté zkušenosti s pozorováním kytovců. Například na straně 49 popisuje akcent a výslovnost. Zjistil třeba, že délka „výslovnosti“ je nedříve nejdelší, pak krátká a nakonec prostřední. Slovo velryba by tak správně znělo veeeelryybaaa. Pokud je slovo delší, toto se opakuje. Existují však také vyjímky. A také dialekty a drobné odlišnosti vzniklé rozprostřením po celé Zemi. Stejně tak třeba u nás na jednom konci republiky nevědí, co je to krýgl, na druhém zas neznají tůčko. To samé má i velrybština.

Až pokročím v čtení knihy dále, dám vědět. Velrybština je krásná řeč.

Inspirováno Aničkou aka Doris…

25. 04. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Z kraje týdne se mi moc nedaří:

1. Zjištění v úterý večer – nějak jsem se osypal. Část tváří a čelo je samá krupice. Podezírám Blešákovu niveu (promiň Blešáku – už to slyším – já vím, nemusel jsem si jí půjčovat 😉 ) a nebo jsem se špatně opotil či co. Uvidíme jestli to zmizí.

2. Dnes jsem zkoušel přidat další pluginy na blog. Ani jeden jsem nerozchodil, takže přijdeš o náhledy odkazů a o smajlíky v komentářích. (fungují, ale musí se skládat – například „:“, pomlčka a závorka „)“ = 🙂 , středník a závorka dají 😉 a tak dále). Snad časem se mi to povede rozchodit.