10. 06. 2016 Doba čtení: ~1 minuta

Někteří z Vás pojedou na skautský tábor poprvé. Co vzít s sebou? Chápu, není to jednoduché.

Proto Vám třeba pomůže vtipný návod slovenské skautky. 🙂

PS: Pro mladší generace – rozumíte jí ještě? 😀

16. 05. 2016 Doba čtení: 2 minut

Mám pro Vás soutěž. Zahrajeme si, např. o slavné bludišťáky. Nedávno proběhl v Josefově Intercamp a tak se nám všem naskytla velká vizuální podívaná na kroje všech účastníků. Na Instagramu jsem pod #intercamp našel mimo jiné dnešní soutěžní fotky.

Nejprve tedy soutěž o jednoho bludišťáka: Na fotce najděte dva vandráky a hastrmany, ehm vlastně české skauty.

https://www.instagram.com/p/BFYRbVXFid9/

Našli jste? No, myslím, že určitě ano (pro Ty, kteří stále hledají, malá nápověda – ve skupině vlevo vynechte všechny s podkolenkami a ty stejně ustrojené, ostatní jsou čeští skauti).

Teď už to bude těžší. Že jste to Vy, milí čtenáři, bude to za sto bludišťáků, byť zadání bude stejné: Na následující fotce najděte opět vand… české skauty.

https://www.instagram.com/p/BFYFDvopPPE

Ruku nahoru, kdo našel!

No jo. Ale jak to, že to jde, aby byli všichni stejně ustrojeni? A to včetně sukní, kraťas… (na obou fotkách polští Harceři – po česku skauti)

Pro skauty:

• Fakt Vám nevadí, že většinou, když si na sebe vezmete kroj, vypadáte (vlastní vinou) jako hastrmani a vandráci?
• Opravdu Vám nevadí, že si na Vás veřejnost za zády ukazuje a udivuje se, kam až ta naše ústroj mohla klesnout?

Pro ostatní veřejnost:

• Až je někde uvidíte takhle s vykajdanou košilí atp., prostě to prosím řekněte jejich vedoucímu. Potřebují zpětnou vazbu, když nemají vlastní soudnost.
• Nebojte se, i mezi skauty je spousta lidí, kterým tohle vadí. Bohužel něco změnit v padesátitisícové byrokratičtěji založené organizaci není úplně jednoduché a chvíli nám to potrvá. Dejte nám prosím ještě šanci. Děkuji.

[views][ratings]

22. 01. 2016 Doba čtení: 4 minut

(aktualizováno 25. 1. 2016 – doplněn bod 5 a 6)

Možná bych mohl začít citátem Evy Holubové z Pelíšků: „Rozmohl se nám tady takový nešvar.“ V dnešní internetové době jsou populární sdílené dokumenty všeho typu, např. Google Docs. Je to nádherný příklad dobrého sluhy a špatného pána. A nemoci sdílených dokumentů (NSD).

Stačí skupina pěti lidí plánující akci, kteří používají Google Docs jako prvňáci a průser je na světě:

1. každý si založí svůj dokument a pošle mailem odkaz ostatním,
2. na malou a jednoduchou akci je deset vytvořených dokumentů; na každý prd je nutné založit sdílený dokument,
3. dokumenty nemají jednoznačný název; těžko se hledá, kde je co uložené,
4. lidi nevědí, co kam mají psát,
5. vlastníkem dokumentů jsou různí lidé (viz. 1),
6. vše se řeší pouze online – před i po akci, nejlépe v kombinaci s bodem 1 a 5.

A jak to dopadne?

1. neustále probírám maily a hledám ten správný odkaz (ok, můžu je uložit na jedno místo),
2. každý prd je v jednom dokumentu (jeden dokument účast účastníci, druhý pak účast vedení akce,…),
3. víte, co psát do dokumentu s názvem Konabýčle? (skutečný příklad)
4. souvisí také s bodem č. 3; snad ty lidi nejsou tak pitomí a nebudou to psát jinam! jsou a když budou mít možnost to nějak zvorat, tak je tu šance, že to někdo zvorá,
5. ten, kdo dokument vlastní, se naštve a dokument přestane sdílet, dokument smaže = nemám dokument,
6. hacknutí Googlu účtu, problémy na straně poskytovatele + bod 5 = nemám dokument.

Jak to udělat lépe?

1. založit jednu složku, kde budou všechny dokumenty; sdílet celou složku = jeden odkaz,
2. naučit se lépe používat Google Docs
   • víte, že soubor s tabulkami může mít více listů?
   • víte, že lze udělat odkaz do jiného dokumentu?
   • víte, že GDocs umí poslat mail, když je nějaký úkol z obyčejné tabulky po termínu?
   • v klidu, GDocs zvládají i Ganttův diagram,
3. Konabýčle = KOntakty NA BÝvalé ČLEny, WTF!
4. co takhle vytvořit obsah nebo rozcestník?
5. změnit vlastníka dokumentů nejlépe na zastřešující organizaci (organizaci, která akci pořádá),
6. archivace (neplést se zálohou), elektronická a klidně i částečně papírová.

Jestli jste se našli v té první části, tak trpíte nemocí sdílených dokumentů.

Dobrá zpráva je, že se to dá léčit. Ta špatná, že Vám na to musí stačit Vaše odhodlání a Vaše ego tu změnu musí dovolit.

Někdy příště třeba napíšu o tom, co si myslím o efektivitě plánování, a co je to Rikův syndrom.

[views][ratings]

28. 09. 2015 Doba čtení: ~1 minuta

Protože bydlím na vesnici, máme tu trochu zvláštní časy, kdy svítí a nesvítí pouliční osvětlení. Prvně, nesvítí celou
noc.

Pouliční osvětlení zhasne okolo půl jedenácté. Číst dále

11. 12. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Tý jo… ostuda… 6 z 10.

Rychlé šípy slaví. Himbajs! Zkuste si kvíz, jak dobře je znáte

Zdroj: https://www.idnes.cz/xman/styl/rychle-sipy.A131210_185241_xman-styl_fro

26. 09. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Po těch posledních událostech ve středisku bych všem zúčastněným doporučil se podívat na film Kdo seje vítr z roku 1960.

ČSFD – 86%, K filmu.net – 83%. Stojí tedy za shlédnutí?

Dnes by se to dalo nazvat právnickým dramatem. Fanatismus na straně jedné. Racionalita a pokrok na straně druhé. Typická ukázka toho, kam to až může doběhnout, když je někdo zaslepen svým názorem a nechce nic jiného slyšet…

9. 04. 2012 Doba čtení: 2 minut

Někteří jste tam byli, někteří jste ne. Někteří jste mi pomáhali jako organizátoři.

A jak středisková schůzka věnovaná 100 letům českého skautingu probíhala? No, chvíli před šestou to vypadalo na ostudu a deset lidí. Zjistil jsem ale, že většina čekala ve foyer (rozuměj na chodbě) a snad opravdu čekali na druhý gong. 🙂

Vzali jsme to nakonec tak nějak celkem rychle. Vznik skautingu v ČSR jsme vzali hodně rychle, zastavili jsme se až u 40. let. Následovala 60. a 70. léta. Tady se, stejně jako u 40. let, rozproudila diskuze o fotkách a zážitcích, za což jsem byl velmi rád. Po pauze a výborném občerstvení celá akce pokračovala.

Teď nás čekal jen „zbytek“ – skauting od roku 1990 do dneška. Tam měla své místo i Å árka a oddíl skautek, a také Verča a poslední jamboree.

I když jsem plánoval, že středisková schůzka bude trvat dvě hodiny, protáhla se na dvě a půl a myslím, že spousta lidí by ještě povídala dál a dál. Ale domů jsme také museli. 🙂

Myslím, že se akce povedla. Někteří se dozvěděli nové informace o středisku, jiní si je zopakovali. A měl jsem pocit, že někteří by raději místo toho spali. 🙂

Chtěl bych také poděkovat Vám všem, kteří jste pomohli tuto akci zrealizovat – Ros, Marky, Verča, Robin, Å árka, Káťa, Tarzan… Díky.

17. 11. 2011 Doba čtení: 2 minut

Trochu jsem po loňském neúspěchu pokročil v GALERII (více o GALERII).

Začalo to tématem na střediskovém fóru a teď se zde pokouším myšlenku další cesty GALERIE posunout dál.

Pořád si pohrávám s myšlenkou, aby GALERII tvořilo více lidí. Každý by přispěl nějakým svým kouskem, ať by to již byly fotografie, komentáře k fotkám atd. To všechno se dá realizovat.

Když už jsme ale došli tak daleko, proč to neposunout ještě dál. V současné době potřebujete pro prohlížení DVD a zrovna, když potřebujete nějakou fotku, tak ho s sebou nemáte, je poškrábané nebo není aktuální.

Uvažuji tedy o tom, mít možnost prohlížet GALERII online na internetu. Narážím trochu na technické problémy, ale věřím, že dnes již nikdo nepoužívá modem a připojení k internetu je přeci jen svižnější. Ostatní věci jsou jen prkotiny, se kterými mi můžete pomoct (viz např. navýšení kapacity úložiště na internetu).

Takže otázka teď tedy zní:

[poll id=“8″]

A dále pak, pokud ano, měla by být přístupná všem nebo třeba jen registrovaným členům?

[poll id=“9″]

24. 05. 2011 Doba čtení: 3 minut

Jak už asi nejspíš víte, o víkendu se v Brandýse nad Orlicí konalo další Výjezdní zasedání.

Od začátku mi přišlo takové zvláštní – nemohli jsme se dohodnout, kdy pojedeme a kolik nás vlastně pojede. Nějak jsem nedokázal pochopit, proč tomu tak je, co se stalo, co se změnilo. Naštěstí to dopadlo dobře – na termínu jsme se shodli, stejně tak na místě.

Doprava na místo samé ale na druhou stranu byla trochu specifická. Někdo přijel autem. Někdo přijel na kole. Někdo přijel na bruslích. Někdo přijel vlakem. 🙂

Večer probíhala klasika. V první řadě to bylo vaření, tentokrát (skoro „jako obvykle“) buřty na pivu. Musím uznat, že se Kvakinovi povedli. Následovaly žolíky. Velký zápas, velké boje – ano, musím se pochválit – (jestli se dobře pamatuji) vyhrál jsem. 🙂 Následovala krátká procházka městem. No a někdy po jedné hodině se šlo spát.

Sobota pro mne byla trochu specifická. Ráno jsem vstal, potichu se oblékl a odjel do Hradce Králové. Na pozdní odpoledne jsem se vrátil, ochutnal špagety – mně chutnaly. Někteří ale měli připomínky. Něco o slepení a nedovařenosti říkali. 🙂 Chvíli jsem si odpočinul po jídelním výkonu a frčeli jsme s Rosem na brusle. Většinou jsem mu viděl záda a pomalu nestačil hasit tu jeho ohnivou čáru za ním. Projížďka to byla tak akorát – do Chocně a (po poháru) zpět. Ros se ještě jel projet kousek na Ústí.

O večeři se postaral Pirát s Rosem. Ano, uznávám, měli to těžké, přeci jen bez majoránky a vajíček se bramboráky dělají hůře. Ale přežili jsme, najedli se a vše bylo OK. A pak nás postihl kultůůůrní hlad. Opět jsme v jednu v noci vyrazili do města. Tentokrát až ke koupališti, kde si vzal Pirát s Kvakinem do parády Mauglího a stali se jeho učiteli disko tance. Je pravda, že celá výuka se nakonec vtěsnala do jedné věty: „Tanči jako kdyby do tebe někdo pustil 220 voltů.“ Ale jo, šlo mu to. 🙂

O půl třetí už jsme zase seděli v klubovně a většina hrála Osadníky.

Ráno bylo pozdnější, než jsme předpokládali. Ros chtěl o půl desáté vyjet na bruslích k domovu, ale v tu dobu se nám všem povedlo teprve vstávat. Následovala klasika – snídaně (chléb, salám, sýr, cibule), úklid, předání klubovny, společné foto a odjezd.

Teď už nezbývá nic jiného než se těšit na další Výjezdní zasedání a doufat, že jeho organizace zase proběhne ještě více v pohodě.

27. 12. 2010 Doba čtení: 2 minut

Před týdnem skončilo 21. Výjezdní zasedání. Bylo celkem netradiční. Ať už v přípravě a plánování, tak v ubytování i programu. Kdo tam nakonec nebyl, může teď jen tlouct hlavou do zdi a bědovat.

Ale od začátku. Neuvěřitelně dlouho nebylo jasné, kam se vlastně pojede. Nakonec, po spoustě komplikací, to dopadlo v Červené Vodě. Chalupa známá, leč přestavěná. Naposledy jsem zde byl tak před pěti lety. Takže co na tom bylo zvláštního?

Myslím, že jsme ještě nikdy neměli výjezdní se saunou, myčkou, kulečníkem a stolním fotbálkem. 🙂 To bylo jen drobné zařízení našeho zázemí… Venku na nás čekala nově otevřená sjezdovka, prý vyhřívaná (nehřála) čtyřsedačka a slečna s Redbullem. 🙂 A Bondy – ten to radši vzal na běžkách oklikou.

Prostě jedno z těch trochu jiných výjezdních. Myslím, že příště to bude laděno opět do sportovna a pohody, tak jako minulý týden.

A teď k těm snům. Ano, bude jich víc.

V prvním snu jsem měl jít s Blešákem na start štafetového orientačního běhu, který začínal někde u letiště v Žamberku. Jenže start byl v devět hodin a od desíti jsem se chtěl účastnit jakéhosi pochodu startujícího také někde v Žamberku. Navíc bylo celkem teplo a já byl na běh vybaven mými těžkými pracovními kalhotami. Na startu, trochu neorganizovaném, nějaká paní vybírala startovné – 40 Kč – platil jsem kovovou padesátkou. Potkali jsme zde také Mrkíva a ještě myslím někoho. 🙂

Druhý sen byl také zajímavý. Odehrával se někde na Vysočině, v zimě a na skautském setkání. Možná ObRoku. Od nás ze střediska tu bylo celkem pět lidí. Pamatuji si, že všude bylo spoustu sněhu a hodně to klouzalo. Tuším, že jedním z bodů programu bylo také hledání malého zachumeleného smrčku (jednoho na každý oddíl). Na něj každý oddíl přivázal cedulku se svými cíli. Sen končil tím, že přijela Káťa – spíš tedy odjížděla domů. Jela domů sama autem – tmavou felicií se středočeskou RZ a… volantem vpravo (pozůstatek z jednoho filmu z roku 1949, který jsem nedávno viděl).