Pořád se mi nedaří dohnat tu táborovou mezeru. Zkouším to…

Včera jsem se rozhodl ořezat trošku borovici, co máme na zahradě. Měl jsem důvodné podezření, že mi brzdí internetové připojení. Jako obvykle jsem na ni vylezl a můj outsider-art začal. Nejdříve jsem, stejně jako loni, odřízl pár vrcholových větví. V tom se z okna vyklonila sousedka a prý jesli by nebylo lepší to vzít deset centimetrů nad zemí. A já řekl, že ano. Stejně by na ní brzy došlo. V tom se vyklonil i soused, prý jestli má dojít pro pilu.
Za chvilku už byla borovice dole a zůstal po ní jen pařez a pár pilin…

Ráno jsme se vrátili z nočního přepadu, který jsme šili na naše drahé skautky. Zúčastnili jsem se ho já, Pirát, Koudy a Mauglí. Odjeli jsme v devět ze Žamberka, cestou jsme museli ještě zastavit kvůli jednomu důležitému příchozímu hovoru. 😆 Ukempovali jsme se kousek od tábora a šli spát. Deset minut po půlnoci jsme vstali a dorozdělili kdo kam půjde a co tam provede. Pirát – malý hangár, Mates – první stan, Mauglí – nástěnka, Koudy – stožár. Šlo to dobře, byla tma a relativně teplo (ne Pirátovi, když spal jen pod celtou). Nejřív se povedlo splnit úkol mně. Potom společně Pirátovi a Mauglímu. Koudyho, jakožto člověka s nejtěžším úkolem, odhalili. Obětoval se a všechno popřel (jsem tu sám a na kole) a odvedl pozornost hlídky asi na dvacet minut do kuchyně. Pak jsme se všichni sešli u spacího místa. Poplach se nekonal a i přes drobné odhalení po nás zbylo v táboře dost věcí, které byly objeveny až ráno za světla. Prostě to myslím dopadlo velmi dobře.
No a ráno jsme demokraticky odhlasovali (2/1/1), že do tábora už nepůjdeme a mazali jsme domů.

Zítra o té mezeře tu – o táboru.

Dlouho jsem sem nic nepsal. Stalo se toho spoustu. Dobrý věci i ty horší.

V neděli odjíždíme na tábor, takže to tu bude delší dobu pusté. Zkusím ještě přidat další příspěvek zítra než odjedeme definitivně.

Má drahá partnerka si dneska dělala test jestli je dobrou partnerkou. Získala 41 ze 48 možných bodů. Vyšlo jí, že je skvělou partnerkou a že by se o ní muži měli prát. Zatím jsem se o ní nepral, ale co není může být. ⚔️ Ale i tak to není jen tak. Je to boj, zatím se nám to daří vyhrávat. Třeba nás opravdu čeká domek u vody, králíci a sad… 💝

Následující řádky jsem psal včera, ale v průběhu psaní přestal jít internet. Proto se na publikaci dostalo až dnes.

Před prázdninový shon začal. Už v pondělí.

To jsem doplňoval táborovou lékárnu. Celou jsem ji vykydal ven a přebral dle expirace. A protože byla špinavá tak jsem jí celou utřel a vytřel. Pak jsem všechno naskládal dovnitř. Při tom jsem použil tzv. "pytlíčkovou metodu" – všechno podobný do jednoho igeliťáku. Obinadla do jednoho. Obvazy a náplasti do druhýho. Sterilní věci do třetího. Každej igeliťák popsanej. A když už jsem to měl všechno venku, udělal jsem soupis.
Dneska jsem ještě doplnil půl litru peroxidu a nějaký ty sterilní čtverečky.

Taky jsme dneska s Pirátem sekali trávu okolo klubovny. Jo, tu, kterou neposekali traktorem, protože se do spousty míst nedostali kvůli bezům, viď Madlsone. 😈 A jinejm slabším dřevinám.

Zítra mě ještě čeká vyměnit duši u kola…

Zas bylo celý den teplo. Opravoval jsem v práci větrák, vrtuli u stropu. Při otáčení vydávala divný zvuky jak drhnul kryt o podhled. Řešením bylo dotáhnout kryt (chybné řešení – vrtělo se celé sádrokartonové pole) nebo kryt povolit a posunout ho níž (správné řešení).

Taky se nám opět někdo dostal do klubovny, vymlátil dvě pole v okenicích, rozbil dvě skla a bylo to.

Na duši se dneska nedostalo, nebyl čas. Musím to udělat zítra, aby bylo kolo na víkend fit. I když nevím jak to zvládnu – v takovém vedru, na mém kole a s mejma silama…

Konečně jsem se dostal zpátky k blogu. Byl jsem od pátku do neděle se skautama na jihu Moravského krasu. Přivezl jsem si zpět takovou pohodu a oproštěn od jistého druhu stresu jsem se opět vrhnul do nového týdne. Taky jsem si přivezl pěkný fotky – kvetoucí šeřík, odkvetlou pampelišku, šneka, ropuchu a Koudymu se podařilo vyfotit zvláštního slimáka (snad mu nebude moc vadit, že tu vystavím jeho fotku). Jo a taky ovečku.

Dneska navečer jsme prořezávali stromky. Sice trošku pozdějc, ale přeci. A taky jsem hnedka ty větve pálil. Nějak jsem jednou neodhadnul vzdálenost rukou od ohně a povedla se mi depilace obou mých předloktí. A jak to smrdělo!!!

Nakonec to myslím dopadlo lépe než tenkrát na předminulém Výjezdním zasedání, kde Tygr testoval beta verzi svého nového uměleckého stylu – outsider artu. Pravda, sice říkal, že podstata tohoto umění tkví v řezu motorovou pilou deset centimetrů nad zemí, avšak nakonec se prozatím přiklonil k jiné verzi. Možná taky proto, že to nebyly jeho stromky (a nebo to taky možná bylo všechno trochu jinak 😉).

Je po závodech. Moc jsem z nich fyzicky neměl. Mým výstupem v týhle akci byla spousta jedniček a nul. A ta se povedla. Stejně tak všem ostatním ty jejich výstupy. Pokud se někde vyskytnul problém, operativně jsme ho vyřešili. Myslím, že jsme naplnili skautské heslo „buď připraven“. Pár malých mušek se našlo. V porovnání s tím, jak katastroficky to mohlo skončit (počínaje počasím a nepřipraveností konče), to jsou opravdu jen malé mušky.

Všechno prostě šlapalo jako švýcary…

Najedl jsem se a hned je to lepší. Půlka pizzy a jedna topinka k tomu. Jo a ještě se chystám na čokoládové kuřátko, co mám před sebou. Taky ho ztrestám. 😉

Včera to byla samá práce. Dopoledne jsme hrabali listí okolo Remízku. Naplnili jsme celý kontejner (ušlapanej a s pěknou čepicí). Odpoledne jsem bílil koupelnu, vykopával a rozřezával hrušku. 🙂

Už jsem ztrestal to kuřátko. A jak jsem zjistil, i s kouskem alobalu. 🙁

Vlčácká schůzka už skončila. Dneska trénovala na závody. Pirát pro ně připravil trať s úkolama. Ani nevím jakou, protože jsem byl většinu času v klubovně a hrál s vlčatama, co nebyla na trati. Ale za to umím dokola říkat: Jednička je ruka nebo noha. Dvojka je hlava. Trojka je tělo. Čtyřka jsou oči. Pětka je nos. Šestka je pusa. A takhle pořád dokola. Házeli jsme kostkou a kreslili myšky. No spíš tak všechno možný.