Jo, už jsme zpět. Zdravotně jsem ten víkend přežil. Odjížděl jsem s velkou rýmou a nějakým tím ne zrovna ideálním stavem v krku. Přijel jsem s velkou rýmou a o trošku lepším stavem v krku.
V pátek jsme podle plánu vyrazili podle plánu ve třičtvrtě na sedm vlakem. Vlaky na sebe překvapivě dobře navazovaly (škoda jen toho narvanýho spěšňáku z Hradce) a tak jsme před desátou vystoupili na zastávce Hostinné, město. Přivítal nás Panter a dovedl nás do klubovny. Ráno jsme si zašli nakoupit proviant a do oběda jsme si ještě stihli prohlídnout okolní lomy a jezírka, kde nám průvodce dělal Rony. …Jednu poznámku si dovolím. Až budeš koukat na fotky (ty zasněžený), tak si všimni, že se všichni na všech fotkách z toho vejšlapu usmívaj. Jako by nám ta procházka dopomohla k ještě lepší náladě… Po poledních špagetách a krátké siestě jsme si udělali odpočinkový, povídavý a hrací odpoledne s místníma roverama a rangers. No a potom… Další krátká siesta. V osm jsme se dali na noční hru Hostinným. Úkolem bylo najít, „postřelit“ (uspat) a dát napít léku jednomu bláznovi. Takže jsme jako tříčlenný družstva šlapali s jedním místním „slepcem“ po městě, hospodách (sbírali jsme podpisy a razítka) a sídlištích. Nakonec se nám všem podařilo úkol splnit. A pak už jen spánek. Ráno jsme zabalili a vyrazili domů. V Hradci na nás čekalo zdržení v podobě sedmdesátiminutový sekyry. Prej nějaká nehoda na trati.
Stihli jsme toho ještě mnohem víc, parkrát se pohádat, parkrát se udobřit… Njn, s Vackem si netykám. To zvládli jiní. :cheers:
Ty úsměvy na fotkách a i ostatní fotky si můžeš prohlídnout na našem RS webu v GALERII Online, konkrétně pak v ve fotkách z týdle akce. Myslím, pokud se mi bude chtít, že sepíšu nějakej ten zápis, kde tenhle víkend popíšu podrobnějc.
Tak, pracovní týden pomalu končí. Já jsem si moc práce tenhle týden neužil. Od středy jsem doma. No a taky od středy jsem nějakej nachlazenej. Rýma, nějaký to škrábání v krku. Ted už je to mnohem lepší, jen ještě trochu rýmička zlobí. Celou středu jsem se pak mořil s registrací, protože když se řekne, že mám mít u sebe podklady do konce ledna, tak to neznamená do konce února. :furious: A to jsme ještě ve středu večer měli speciální radu ohledně svojsíkáče. No a ve čtvrtek pak řádnou okresní radu.
No a taky nám na nějakou dobu odjel Džouk za horším počasím a anglicky mluvícíma lidma. :bye:
Taky jsem včera zkoušel zas fotit nějaký to ptactvo, co nám lítá do krmítka. A povedlo se mi zatím nejlíp zachytit sýkoru modřinku. Přidal jsem tu fotku taky do alba Krmítko.
Jdu balit, jedeme přece do Hostinnýho. :up:
Tak jo, jsem zpět. Po týdnu. Ve středu jsme jako obvykle měli schůzku vlčat. No, nebylo nás mnoho. Tři vlčata. Přišli taky na výpomoc pomocníci, takže ve finále to bylo tři na tři. Zahráli jsme si spoustu her, zkusili rozdělat oheň, uvázat novej uzel a tak. Prostě příprava na závody. V pátek ještě pro jistotu obSMSkovávám rodiče a ptám se, zda jejich synátor pravdu na závody pojede. Z původních pěti (později čtyř) se rázem stali jen tři. A tak volám velkému šéfovi závodu, pak Pirátovi a tak nějak pořád dokola. Nakonec jsme se usnesli, že s těma třema vlčátkama zajedeme radši do bazénu než riskovat, že na závodech neseženeme další tři k sobě.
V sobotu dopoledne jsme si bazén pořádně užili. Plavání, tobogán (víš, že se dá v tobogánu předjíždět? – povedlo se mi předjet jedno vlče aniž bych se ho jakkoliv dotknul :yes: a to jsem dodržoval bezpečnej odstup), pára, potápění (mrkal jsem, jak vlčata vytáhli kroužek s klíčem z dvou metrů čtyřiceti :eyes: )…
Odpoledne jsem si trošku odpočal a okolo pátý jsem frčel pro Piráta a Bachy. S nima jsem pak pokračoval k Pedrovi na chalupu, kde Džouk pořádala takový malý mejdlo. Akce se, myslím, dobře rozjela. Spousta jídla :chef: , pití :drunk: a her jako například Jungle Speed (tam jsme s Pirátem perlili 😎 ), Mexiko a hlavně půlnoční fotbal. No, před fotbalem jsem ale něco posral a táhne se to se mnou doteď. Ráno jsme po devátý vstali, trošku poklidili a mazali domů.
Tak v noci na dnešek si mi zdály dva sny.
První byl celkem zajímavej. Hráli jsme někde na kraji lesa jednu bojovou hru. Les to byl poměrně vzrostlej, smíšenej, spíš borovicovej a celkem řídkej. Svítilo slunce a vypadalo to na prostředek léta. Mezi stromy, na takový plácku, byl kámen, co vypadal jako oltář. Dvakrát metr krát metr. A na něm byla připoutaná řetězama Bachy. Ruce od sebe, nohy od sebe – klasika. No je teda pravda, že toho na sobě moc neměla. :rolleyes: No a princip hry byl následující. Jeden tříčlenný tým bránil oltář a Bachy před… no prostě aby se k ní ostatní nedostali. Já byl v tom obranným týmu. Vždycky to byli tříčlenný týmy. Vzpomínám si jak jsem zaslechnul nějaký šustění z takový velký zakrslý borovice a pak tam odsud vyběhnul borec v modro-bílým pruhovaným tričku. A tak jsem šel po něm. K zneškodnění stačilo dotyčnýho plácnout. Víc si pamatuju. Celý to mohlo reálně trvat tak půl minuty.
Druhej sen byl asi tak stejně dlouhej. Byli jsme na oddílový výpravě, konkrétně u nás za barákem. Výprava už skoro končila. Chtěli jsme pokračovat západně k už skoro rozpadlý bažantnici (asi 40m za domem :yes: ). Nálada byla taková pokleslejší, že prý Koudy a Kvakin nepřipravili dostatečně dobrej program. 😀 A jak jsme chtěli pokračovat dál, zjistili jsme, že to asi nepůjde. V cestě nám stály dvě klícky, co vypadaly jako drátěný odpaďáky asi metr vysoký. V nich byli nějaký zvířátka. Něco mezi surikatou (ale větší) a jezevcem. To, že tam byli, ještě šlo. Jenže oni plivali do dálky nějakej jed či co. Asi tak na vzdálenost dvou metrů. Takže jsme nemohli vůbec projít. No a to je všechno z tohodle snu.
Dnešek byl celkem normální pracovní den. Od osmi do půl šestý. Ráno ale bylo důležitější. Posílal jsem na kraj granty do kategorie volnočasových aktivit. Celkem jsme žádali o 48000,- na všechno možný – na elektřinu, na barvy, na schody, na novej hangár. Snad to dopadne a alespoň nějaký prachy se nám podaří urvat.
Na některý lidi jsem si poslední dobou neudělal tolik času, kolik by si zasloužili. Na některý lidi jsem si zas udělal víc času než by si zasloužili. Zkusím to napravit. Snad ještě není pozdě.
Poslední týden jsem nějakej akolektivní. Některejm z vás jsem možná neodpověděl na smsku, jinýmu třeba na email. Tak nějak jsem pustil všechno okolo z hlavy a bylo to. Jsem bez nálady. I když ve středu odpoledne byla světlá chvilka. Snad se to příští týden zlepší.
Velké kulové 2007 se blíží. Práce pomalu finišují. Jestli to dneska dobře půjde, dáme s Robinem dohromady propozice.
Už jsem zpátky z dalšího Výjezdního zasedání. Tohle poslední bylo poměrně specifický počtem lidí, složením lidí a množstvím snědeného jídla. Na VZ byla jen Rada Starších Rozumných Starců, ze které chyběl Sršeň. Celkem nas tam tedy bylo sedm. Množství jídla bylo přímo neskutečné. Ke dvoum jídlům se snědlo deset litrů guláše (2,5kg masa, 1kg cibule, 1,5 kg buřtů), česnečky se snědlo asi 11 litrů, zbytek si vzal Tygr s sebou do školy. Taky jsme se ládovali makovejma koláčema – velkejma. V sobotu navečer jsem taky zdolali kůpu palačinek. A v sobotu o půlnoci nás Pirát dorazil dortem. Prostě hotovo. Jo a ještě jeden rekord držíme. Od pátku večera do neděle dopoledne jsme spotřebovali 3,5 role toaletního papíru. 😎
Táák… konečně jsem se dostal k tomu, abys trošku popsal události týkající se našeho tábora.
Poprvé za dlouhou dobu jsme se na tábor stěhovali na dvakrát. Většina materiálu jela v sobotu avií, stejně tak několik lidí, kteří postavili drtivou většinu tábora (hangár, stany, …). V neděli dojel zbytek. V pondělí jsme už jen dodělávali malinkaté nedodělky.
První týden proběhl celkem klidně – žádné programové, ani vážné zdravotní problémy (2x průjem nepočítám 😆 ). Robin tam první týden tak na půl byl a napůl nebyl (pracovní záležitosti). Skoro celý týden (bez jednoho dne) tam byl Pirát, dlouho tam byl také Parmesan a Blešák.
Další týden v pondělí jsme šli na výpravu. Na Zemskou bránu (přes Bartošovice) a zpět (po červené). Trošku sprchlo – jinak OK. V úterý přijel Pedro a skauti měli přednášku o hvězdopravě, večer potom procházku na Anenský vrch skouknout úplněk. Robin přijel až ve čtvrtek, s ním i Pedro. Večer, před slibovým ohněm, se objevil na kontrole Luky (Lukáš Nastoupil – předseda ORJ). Slib skládalo devět skautů a čtyři vlčata.
Předtím si ještě stačil Koudy vyvrknout kotník (chirurgie Rychnov) a Mišák se opařit (nemocnice Ústí). V sobotu jsme zbytek předali rodičům. Teda až na Mauglího (ten prý měl přijet až v neděli ). Ale i to dopadlo nakonec dobře.:lol:
Konečně jsem se dostal zpátky k blogu. Byl jsem od pátku do neděle se skautama na jihu Moravského krasu. Přivezl jsem si zpět takovou pohodu a oproštěn od jistého druhu stresu jsem se opět vrhnul do nového týdne. Taky jsem si přivezl pěkný fotky – kvetoucí šeřík, odkvetlou pampelišku, šneka, ropuchu a Koudymu se podařilo vyfotit zvláštního slimáka (snad mu nebude moc vadit, že tu vystavím jeho fotku). Jo a taky ovečku.
[views][ratings]
Je po závodech. Moc jsem z nich fyzicky neměl. Mým výstupem v týhle akci byla spousta jedniček a nul. A ta se povedla. Stejně tak všem ostatním ty jejich výstupy. Pokud se někde vyskytnul problém, operativně jsme ho vyřešili. Myslím, že jsme naplnili skautské heslo „buď připraven“. Pár malých mušek se našlo. V porovnání s tím, jak katastroficky to mohlo skončit (počínaje počasím a nepřipraveností konče), to jsou opravdu jen malé mušky.
Všechno prostě šlapalo jako švýcary…
[views][ratings]