25. 05. 2007 Doba čtení: 3 minut

Nějak se mi urodilo snů. Ze včerejška na dnešek a jeden také tuším z úterý na středu. Na některé už si nevzpomenu. Jen vím, že byly celkem čtyři. Dva z nich ti zkusím vylíčit.

Sen první

Zápletka jednoduchá. Å el jsem s bývalou kolegyní (jak jsem na ní přišel, když jsem jí tak dlouho neviděl?) do školy. Stáli jsme u paneláků (u silnice na Letohrad) a mířili do školy (do horní školy). A jak jinak – na zádech jsme si nesli aktovky. Podle tvaru aktovek a připravenosti do školy, bych tipoval tak třetí třídu. Jenže fyzický věk odpovídal tomu současnému… Měli jsme ale ještě asi patnáct minut čas než zazvoní a tak jsem navrhl, že bychom se mohli cestou stavit na „baráku“. Když jsme tam došli, v chodbě stál táta se „zedníkem“ a něco tam měli na práci okolo podlahy (ačkoliv dlažba už je v současné době dávno položená). Kolegyně mě překvapila tím, že si hned začala se „zedníkem“ tykat. A tím sen končil…

Sen druhý

Rovinka. Asfaltová silnice, mírně z kopce, do blízké vesnice. Å el jsem po krajnici vpravo. Předjel mě autobus. Nebyl to ten, do kterého jsem měl nastoupit. Ten pojede až za chvíli. Došel jsem do vesnice, možná městečka. Zástavba začala najednou a byla vysoká, takže vytvořila dojem užší ulice. Ulice končila asi po dvěstě metrech křižovatkou ve tvaru T – doleva, doprava. U křižovatky vpravo byla autobusová zastávka. Všude okolo (i na druhé straně ulice) pobíhaly děti různého věku (tak 8 – 17 let) a pohlaví (no tak to je snad jasné, ne?). Asi čekaly na autobus do školy. Na lavičce tam seděl Džouk (vlevo) a Anička (vpravo). Rozhlížel jsem se po své drahé polovičce. Marně, nebyla tam, i když tam měla být… Sedl jsem si na lavičku mezi Džouka a Aničku. Trošku mi udělaly místo.

Na konci ulice stála samoobsluha. Žlutá a měla rovný vchod opatřený velkými automatickými dveřmi. Přemýšlel jsem o tom, že si zajdu koupit něco k pití, jedu přeci do práce…

A dnes vyhrála písnička Big In Japan z roku 1984 od německé skupiny Alphaville. Zahráli mi ji cestou do práce. Asi jsem nějak zatížen na ta krásná (co se hudby týče) 80. léta.

4. 04. 2007 Doba čtení: 3 minut

Sen první
Tenhle sen se mi zdál už minulý týden. Večer jsem byl v nějakém velkém obchodním domě, který zavíral v 23 hodin. Stál jsem v jedné úzké uličce mezi vysokými regály se zbožím a koukal se na film, který promítali na zeď. Moc jsem z něj neměl, protože mi ve výhledu bránily ty regály – šířka mnou viděného filmu mohla být tak metr a půl (celková velikost „plátna“ byla asi tak 14 x 7 metrů). Okolo pořád někdo chodil a vyhazoval lidi po zavíračce, aby už šli domů. Má drahá polovička tu taky někde byla, tuším o regál nebo dva vedle. Spolu jsme pak šli k zadnímu východu, kde byla šatna a koupelna pro personál. Nikdo tam nebyl. Položil jsem drahou polovičku v koupelně na bledě-modře vykachlíkovanou podlahu na ručníky, kde jsme se pak milovali.

Sen druhý
Poušť, skály, písek, vojáci. Na sobě jsem měl „pouštní“ světlý maskáč a někoho jsme honili. Utekl před námi do malé dřevěné boudy stojící opodál. Vlezli jsme po žebříku dírou v podlaze do podzemí.Tam jsem se nějakým způsobem ocitl vleže v malé mezeře a kolem mne začali pobíhat takoví mal, asi 15cm, vysocí, človíčkové, kteří se mne snažili zatáhnout dál do té mezery.

Pak střih a viděl jsem to očima těch utíkajících. Když jsme do té dřevěné boudy, zahlédli jsme o kousek níž v poslední zatáčce první průzkumnou hlídku protivníka. „To bylo o fous“, říkal jsem si. Zase žebřík a šup otvorem do podzemí. A tímto způsobem asi tak o pět pater níž.

Sen třetí
Skautské závody a lezení po nějaké nízké budově – bunkru, vodojemu nebo tak něco. Soutěžili dvojice a mým partnerem byla má drahá polovička. Tu trať a stanoviště už jsem absolvoval podruhé a tak jsem nemohl drahé polovičce radit. Dvojic se nás tam sešlo víc a hledali jsme nějakou nástěnku s něčím. Nástěnku jsme „našli“ (já přece věděl kde je), jenže se mi zdála divná. Místo toho, co na ní mělo být (od minula a od přípravy závodů), tam byl jakýsi katalog digitálních fotoaparátů s jejich vyobrazením.

16. 03. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Zas další sen dneska. :zzz:
Mělo to něco společnýho s maturitou. Někde na terase stály po hloučkách tři maturitní třídy. Každá měla nějaký způsob prezentace – takový jako by živý tablo. První třídu si nepamatuju, druhá začala zpívat nějakou písničku od Nedvědů. Ostatní třídy se taky přidaly a i diváci zpívali. Zpěv to nebyl moc k poslouchání. Někdo neznal moc slova, jiní zas zpívali falešně (já možná oboje 😀 ). Třetí třída měla prezentaci ve formě tance. Začala hrát hudba a všichni jsme se jali tancovat. Prý to měl být quick-step, ale všichni se chytli a tančili jako když trsají tango. A ještě tam někdo do placu prohodil, že se nemáme houpat. Že se má houpat a točit jen štítek. :confused:

7. 03. 2007 Doba čtení: 2 minut

Rekonstrukce skončila. Zatím jsem ponechal původní vzhled. Během těch několika dní jsem zkoušel odladit CSS pro blog. Skončil jsem někde za půlkou a pak mě to možná už přestalo bavit. Řekl bych, že to není efektivní přestavba. A mně současný vzhled celkem vyhovuje. Takový hokus pokus to byl.

Jo a zdály se mi další sny. V tom jednom mě zastavila naše drahá policie a že prý jsem jel rychle – 64km/h v obci. Tuším, že to bylo někde v Potštějně. Pak jsem se ocitl v nějaký budově, kde to policajti vyřizovali. Byli jsme tam dva, který jeli stejně rychle, tuším nějak za sebou. Prostě se tam udělovali jak na běžícím páse. Tenhle sen se mi zdál z pondělí na úterý. V úterý jsem pak absolvoval jednu delší štreku (cca 150km) a tak jsem si dával na tyhle věci pozor. 🙂

Druhej sen se mi zdál ze včerejška na dnešek. Byl jsem ještě s několika dalšíma lidma na nějakým malým, rychlým člunu. Já řídil. Přidal jsem a někdo se na mě skácel, jak se neudržel na nohou. Pak jsme se někde u břehu vyklopili a já se začal topit. Když se mi podařilo se dostat na břeh, dolezl jsem na pláž po čtyřech. Když jsem vzhlédnul, stál tam táta v plavkách.

Taky jsem se si dal předsevzetí, že tady budu používat jen moje fotky a obrázky. Ano, přiznávám se, ne všechny jsou moje. 🙁 Tohle je můj další příspěvek k ochraně autorského práva.

V neděli se zrodila „konkurence“. Džouk si založila v dalekém Skotsku svůj blog (aktualizováno v 2015 – už je nedostupný). Dlouhé dny a klidné noci Tvému blogu…

12. 02. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Začátek nového týdne. Konec něčeho jiného.

Přijde mi takové fádní a ohrané povětšinou tady psát to, co se mi zdálo. Nevím čím to je, ale sny, které jsem schopen si zapamatovat, se mi zdají poměrně často. Většinou si pamatuju detaily. Oblečení, počasí, náladu a jiný emoce. Nejvíc mi pomáhá si hnedka po probuzení nahlas říct o čem sen byl. Pak už ho nezapomenu.

V noci na dnešek se mi zas zdály sny. Jeden veselejší (to když si mne chtěla má drahá půle vzít :heart: ) a druhej míň veselej o utíkání, schodech a boji na meče.

Jestli tady budu zaznamenávat všechny svý sny, tak to tu bude jen o snech.

Jo a ta fotka je ze srubu R-S-76 Lom :yes: . Zkus spočítat všechny ty schody. Ano, správně. Je jich 126.

4. 02. 2007 Doba čtení: 2 minut

Víkend pomalu končí. Celkem odpočinkovej. Dneska jsme byli ještě lyžovat. Dobrá to bylo. Spadnul jsem jen dvakrát aneb kdo nepadá, jezdí od svoje možnosti. V jednu jsme byli u vleku a ve čtyry jsme ho už zas opouštěli.

Taky se mi zas zdáli nějaký ty sny. Z pátku na sobotu se mi zdály celkem tři. Jeden jsem už zapomněl než se mi ho povedlo tady zapsat. Z druhýho si pamatuju jen málo, spíš takovej střep. No a ten třetí si pamatuju nejvíc. Asi proto, že byl nejdelší a nejhrozivější.
Společně se skauty jsme byli někde… vypadalo to tam jako v peklo… dole láva, ve skále jen malá cestička na které byl, na jednom konci, přidělána nějaká podesta – rozšíření. Na druhé straně průrvy (asi padesát metrů široká) stál tuším Kvakin a Koudy. Spojeni jsme byli dvouma řetězama (jako ne spoutáni, jen prostě jako lanem přes řeku). Potom někdo spadnul dolů (žádná jména). A za chvíli zas (opět žádná jména). Pak se Čenda zkusil zhoupnout na tom řetězu k nám na druhou stranu. Držel jsem ho já a ještě někdo. Zhoupnul se a švihnul sebou o stěnu pod námi. A spadnul taky dolů. Jenže potom se na nějaký kře vznes nahoru, stejně jako Many v Době ledové 1. Jenže pak zas klesnul dolů. Když pak stoupnul podruhý, tak už jsme byli připravený a hodli jsme mu ten řetěz. Chytnul se a všechno dopadlo dobře. Pak jsem se nějakým způsobem ocitnul pod tou podestou a ta se začala bortit a padat. Tak se zařval, ať tam odtud jdou pryč. A podesta přestala padat. No a víc si nepamatuju.

Míň takovejch snů…

22. 01. 2007 Doba čtení: ~1 minuta

Nedávno (o víkendu) se mi zdál jeden. Prodával jsem v autobuse jízdenky. Z takové té mašinky jak to tam těm řidičům leze. Řidič řídil a já prodával jízdenky. Byl to docela záhul. Musel jsem si pamatovat jak jdou za sebou jízdenky a tak dál. A pak se nám ta mašinka na lístky podělala. Na displeji se objevil nějaký „Memory error“ a bylo vymalováno. Tak ji vzal řidič do ruky a začal s ní klepat. Potom… začal zvonit Pirátovi budík na mobilu. 🙂 Takže nevím, jak to dopadlo.

Jo a včera jsem se dal do čtení knížky s názvem Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Vřele doporučuji.

25. 10. 2006 Doba čtení: ~1 minuta

To zas byly dneska sny.

No, chtěl jsem na tohle místo dopsat co se mi vlastně zdálo. Ale nějak už si nevzpomínám, co se mi vlastně zdálo :whistle: . Tak se aspoň můžeš pokochat pěkným obrázkem.

10. 05. 2006 Doba čtení: ~1 minuta

V noci na dnešek se mi zdál sen, který si pamatuju. Odehrával se ve městě, kde skautuju. V budově s nápisem Žid a spol. na atice byl hotel. Nechal jsem si u nedaleké herny zaparkovanou babetu. A někdo mi ji ukradnul. Tak jsem si došel pro pionýra a postavil ho zase tam. Ale jakmile jsem zašel dovnit, zas mi ho hnedka někdo ukradl… Ach jo… Pak se to stalo. Večer, už byla skoro tma, jsem našel babetu postavenou na stojánku uprostřed křižovatky. Pionýr nikde…. A pak jsem se probudil… 🙂

[views][ratings]

25. 04. 2006 Doba čtení: 4 minut

Dneska se mi zdály celkem tři sny. O dvou se zmíním.

Byl jsem s někým, koho jsem dobře znal v lese, na kraji srázu vysokého asi 30 metrů a prali jsme se s nějakým starším pánem o kus nějaké vzácné látky (asi tak 5 x 5 metrů). Když jsme ho přeprali a on spadnul z té skály dolů, tak jsme taky museli dolů. Nevím proč, prostě museli. A tak jsme bafli každý dva rohy té látky a skočili dolů. Měl jsem strach, abych si něco nezlomil. Dopadlo to dobře, přistáli jsme na nějakým štěrku nebo písku či co… No a to bylo celý.

A teď ten další…
Bylo navečer. Léto. Společně se dvěma kamarády jsem byl někde u vlezu do podzemních chodeb bungru z 2. světové války. Asi 40 metrů od vlezu stál další dům jako zázemí. Všichni tři jsme šli do podzemí (dlouhého asi 1,5 km) s tím, že na druhé straně na nás čeká Pirát se svou drahou polovičkou a že půjdeme spát ven pod širák. Jako už po několikáté, nic neobvyklého. Vlezli jsme dovnitř s baterkama a po pár metrech jsme uvnitř našli chlapce. Asi tak deset let, oblečený byl v kalhotách a pruhovaném tričku, měl hnědé vlasy. Vrátili jsme se s ním na světlo, abychom (si) ho prohlédli. Začalo se stmívat. Všichni společně jsme se vrátili dovnitř a dali se znova do cesty. A jak tak jdeme spletí spíš místností než chodeb, posvítil jsem najednou do kouta, kde se něco pohlo. Chvíle strachu a napětí. S baterkou v ruce. Malou baterkou. Svítit někam do kouta. V koutě místnosti asi 4 x 4 metry tam seděl na zemi kluk asi mého věku. Vstal a šel s námi. Myslím, že se vůbec nemluvilo. Prostě šel s námi. U východu z té místnosti, kde jsme nalezli toho kluka ležely modré tenisky s bílými pruhy. Byly velké. Tak třináctky nebo čtrnáctky. Ta levá (blíž k nám) se najednou začala roztékat, prostě tavit. Nevím jestli jsem šahal na podlahu, ale nějak jsem zjistil, že ta podlaha (beton) je teplá. Ne horká, teplá… ale teniska se tavila. V tom mě zavolal jeden z mých dvou původních kamarádů, abych se podíval do chodby na zeď. Tam šikmo, tuším dolů, valila spousta mravenců v asi deseti centimetrovém pruhu. Po celé výšce stěny. Něco se děje, blesklo mi hlavou. Zvířata, příroda, zemětřesení, výbuch nebo něco takového. Mají na to čuch. „Rychle ven“, zakřičel jsem. Všech pět nás začalo utíkat ven. První byl venku ten malý kluk, druhý jsem, po asi metr širokých schodech, vybíhal já. Třetí a čtvrtý přibíhali ke schodům mí přátelé a poslední dole zůstal posledně nalezený kluk. Pořád jsem dolů za nima křičel: „Zavřete dole dveře!!! Zavřete dveře“. Pak jsem uviděl jak ten kluk, co jsme ho našli jako posledního, po někom nebo něčem dole pod schody šíleně střílí ze dvou pistolí a bokem couvá ke schodům. Vyběhl jsem ven, otočil se a uviděl toho malého kluka, jak sedí na zápraží toho vchodu a pije něco ze šálku. Vrtalo mi hlavo, kde ho sebral. Jestli už tu někdy byl, jestli byl tak drzej a vzal si ho tam nebo prostě něco mimo moje chápání. A ještě jedna věc … bylo ráno. Divný, moc divný… přitom to celý nemohlo trvat dýl něž půl hodiny.

[views][ratings]