Před týdnem skončilo 21. Výjezdní zasedání. Bylo celkem netradiční. Ať už v přípravě a plánování, tak v ubytování i programu. Kdo tam nakonec nebyl, může teď jen tlouct hlavou do zdi a bědovat.
Ale od začátku. Neuvěřitelně dlouho nebylo jasné, kam se vlastně pojede. Nakonec, po spoustě komplikací, to dopadlo v Červené Vodě. Chalupa známá, leč přestavěná. Naposledy jsem zde byl tak před pěti lety. Takže co na tom bylo zvláštního?
Myslím, že jsme ještě nikdy neměli výjezdní se saunou, myčkou, kulečníkem a stolním fotbálkem. 🙂 To bylo jen drobné zařízení našeho zázemí… Venku na nás čekala nově otevřená sjezdovka, prý vyhřívaná (nehřála) čtyřsedačka a slečna s Redbullem. 🙂 A Bondy – ten to radši vzal na běžkách oklikou.
Prostě jedno z těch trochu jiných výjezdních. Myslím, že příště to bude laděno opět do sportovna a pohody, tak jako minulý týden.
A teď k těm snům. Ano, bude jich víc.
V prvním snu jsem měl jít s Blešákem na start štafetového orientačního běhu, který začínal někde u letiště v Žamberku. Jenže start byl v devět hodin a od desíti jsem se chtěl účastnit jakéhosi pochodu startujícího také někde v Žamberku. Navíc bylo celkem teplo a já byl na běh vybaven mými těžkými pracovními kalhotami. Na startu, trochu neorganizovaném, nějaká paní vybírala startovné – 40 Kč – platil jsem kovovou padesátkou. Potkali jsme zde také Mrkíva a ještě myslím někoho. 🙂
Druhý sen byl také zajímavý. Odehrával se někde na Vysočině, v zimě a na skautském setkání. Možná ObRoku. Od nás ze střediska tu bylo celkem pět lidí. Pamatuji si, že všude bylo spoustu sněhu a hodně to klouzalo. Tuším, že jedním z bodů programu bylo také hledání malého zachumeleného smrčku (jednoho na každý oddíl). Na něj každý oddíl přivázal cedulku se svými cíli. Sen končil tím, že přijela Káťa – spíš tedy odjížděla domů. Jela domů sama autem – tmavou felicií se středočeskou RZ a… volantem vpravo (pozůstatek z jednoho filmu z roku 1949, který jsem nedávno viděl).