3. 08. 2024 Doba čtení: 5 minut

Na internetu je spousta obecných návodů, jak správně a bezpečně prodat auto do zahraničí. Ty návody jsou super do té doby, než se vás to týká osobně, tj. dokud takto auto neprodáváte sami.

Já chci prodat, on chce koupit. To by měl být základ vztahu. A jako třeba při koupi domu, i zde se může stát, že chvíli bude mít jedna strana vztahu výhodu. Jak to tedy udělat rozumně?

  Číst dále

2. 10. 2018 Doba čtení: 8 minut

Čtete podmínky, za kterých užíváte nějaký software atp.? Já moc ne. U Googlu jsem to udělal. Dejte si taky tu práci. Hlavně část Váš obsah v našich službách.

Google – část podmínek Váš obsah v našich službách

Já jsem si řekl, že bych uvítal větší míru soukromí. Velkým nakopnutím pro mě bylo video na TEDu s Glennem Greenwaldem, kterého jako prvního novináře kontaktoval Edward Snowden. To video je fakt povinné. Číst dále

22. 12. 2016 Doba čtení: 2 minut

Nedá mi to, ale musím se podělit, jak funguje podpora k webové galerii ZenPhoto20. Vlastně už se tahle věc táhne trochu déle.

Koncem srpna jsem autora požádal o to, jestli by šlo, aby v nastavení galerie ZenPhoto20 bylo možné vypnout bezpečnostní otázky (takové ty nebezpečné otázky jako rodné příjmení matky atp.). Ta možnost už tam je a já nyní chtěl, aby se tyhle bezpečnostní otázky a odpovědi vůbec nezobrazovaly v profilu uživatele při jejich zakázání.

Před 22 hodinami

• Svoji lámanou angličtinou jsem o to požádal na GitHubu.
  

  ---

Před 16 hodinami

• Stephen Billard (autor) chtěl ještě upřesnění, protože mu to nebylo jasné.
  

  ---

Před 8 hodinami

• Lámanou angličtnou jsem to vysvětlil znovu a upřesnil + poslal printscreen.
  

  ---

Před 44 minutami

• Vydána nová verze 1.3.4.4, která automaticky skryje otázky při jejich zakázání.
  

  ---

A takhle je to pokaždé, už několik let. Požádám ho o něco, prodiskutujeme to, je vydána oprava nebo vylepšení – vše velmi rychle.

[views][ratings]

18. 10. 2016 Doba čtení: 4 minut

První věta pro úplně neznalé: pro alespoň hrubou orientaci si na Wikipedii prostudujte stránky operace Anthropoid, atentátu na Heydricha a boje v kostele svatých Cyrila a Metoděje.

Tenhle film jsem s žádnými ovacemi nevítal a nijak speciálně se na něj netěšil. Očekával jsem spíš americké pojetí válečného akčního filmu. A to se mi také splnilo – alespoň částečně. Dovolím si být tedy trochu kritický.

Na začátek odkaz na web, kde je porovnání herců a skutečných postav – alespoň, co se podoby týká.

Film se točil podle skutečné historické události, takže je jasné, jak skončí. Zaujmout musel zpracováním. Prvně je v angličtině s českými titulky. A pokud alespoň trochu vládnete anglicky, ta filmová angličtina, včetně výslovnosti českých jmen, Vás bude tahat za uši celý film. Na můj vkus je ve filmu také dost romantiky. Chápu, že to museli trochu osladit, ale tohle už bylo trochu moc. Dále pak skutečnost, že téměř na potkání každému říkají, co mají v plánu, mi opět nepřijde moc reálná.

Pokud od tohoto filmu očekáváte nějakou akci, po prvních deseti minutách si odejděte třeba na popcorn a vraťte se až za dalších padesát minut – první hodina je prostě nuda. Na druhou stranu, závěrečná bitva v kostele je mnohem lepší. Sice ve skutečnosti trvala několik hodin a ve filmu dostala pouze asi čtvrt hodiny, i tak je to patřičná ukázka oné surové situace.

Ještě k té surovosti. Oceňuji na filmu právě onu surovost, která se nejspíš aspoň trochu blíží tomu strachu, napětí a obavám během války. V tomhle filmu se i umírá. Většinou jednoduše, rychle… a svobodně.

Pro mě tenhle film byl hlavně připomínkou oněch události, kdy mi opět došlo, jak dobře se nyní máme. Prostě se na film podívejte, třeba to dojde i Vám.

O seskoku do Protektorátu zpívá také Epydemye (video mi osobně nepřijde moc zajímavé, byť se v něm odehrává de facto ten samý výsadkový děj, mnohem zajímavější je ale text, který popisuje cestu Adolfa Opálky do Británie a zpět).

Vždycky jsem si říkal – vojáci, trénovaní, vycvičení. Jenže… nejstaršímu padnuvšímu v kostele bylo 30 let, nejmladšímu 22 let. Jestli jste věkově někde mezi tímhle rozpětím, zkuste doma říct: “ Sorry, tati, mami, drahá přítelkyně, já musím jít bránit republiku, a nejspíš už se nevrátím.“ Pak si sbalte batoh a vydejte se přes Polsko do Francie a Británie. Já si to u sebe moc nedokážu představit.

V jedné věci mám ale jasno. Tohle byli hrdinové.

[views][ratings]

16. 08. 2016 Doba čtení: 2 minut

Na úvod: jsem na Twitteru, Instagramu, Pinterestu, Flickeru, Soundcloudu, Whatsupu, Google +, ICQ, Gmailu a mnoha dalších sociálních sítích a službách.

A budu tam tak často, jak já uznám za vhodné. A kdy odpovím (odpovím-li vůbec) na nějakou zprávu, je jen na mně. Podobné to může být i s SMS.

To, že jsem si zprávu přečetl a neodpověděl, může mít hned několik příčin. Budu v tomhle upřímný k sobě i k Vám.

• Zpráva mi nestojí za odpověď. I to se může stát. Zpráva je prostě debilní.
• Zpráva nepotřebuje odpověď. Vyhodnotil jsem, že není potřeba reagovat. Jestli chcete odpověď, tak si o ni napište („Co Ty na to?“…).
• Nemám čas odpovědět. Zprávu jsme si prostě přečetl ve špatný čas. A pak se může stát, že na ni zapomenu. Přeci jsem jen člověk.
• Nechci odpovědět (nechci, abyste znali odpověď). Jo, prostě neasertivně neodpovím.
• Nechci odpovědět (trucuji). Ano, i já jsem náladový. Někdy dost. A vydrží mi to i mnoho dní.

Každopádně můj vztah k nahoře zmiňovaným sítím a službám je:

Jsou tu pro mě, ne já pro ně.

A ještě jedno video. O samozřejmosti moderních technologií v dnešním světě. Pro lidi, kteří se narodili později a nepoznali již svět bez internetu.

[views][ratings]

27. 03. 2016 Doba čtení: ~1 minuta

Myslím, že Češi jsou takový krásný pomlouvačný národ. Když se jim něco nelíbí, tak to všude všechno pomluví, zanadávají si a mají na chvíli klid. Nejlépe v internetových diskuzích, a ještě lépe několikrát.

Zcela zde samozřejmě platí klasické pravidlo, že jednu špatnou referenci je potřeba vyvážit alespoň deseti kladnými.

Přemýšlel jsem, proč člověk obvykle na internetu nalezne hlavně záporné reference. Je to asi hlavně kvůli tomu, že tihle lidé si potřebují tu svoji frustraci z toho, že něco nebylo podle jejich představ (nezáleží na viníkovi), někde vybít. A internetové diskuze, povětšinou anonymní nebo zobrazující křestní jméno, jsou to pravé.

No a teď to jádro věci. Co v tu samou chvíli dělají lidé spokojení s nějakou službou nebo výrobkem? No… jsou si zaběhat, koukají na televizi, jsou s rodinou… Prostě cokoliv jiného.

A právě navzdor těm nespokojencům jsem se rozhodl si tu zařídit stránku s názvem Reference (v horním menu), kde si budu psát všechny ty své dobré zkušenosti s výrobky a službami.

[views][ratings]

19. 12. 2015 Doba čtení: ~1 minuta

Paul Edgecomb (Tom Hanks):
„Až budu stát před Bohem, při Posledním soudu, a on se zeptá, proč jsem zabil jeden z jeho zázraků, co já mu tam řeknu? Je to má práce? Nebo co?“

John Coffey (Michael Clarke Duncan):
„Řekněte Bohu Otci, byla to laskavost. Jste nešťastnej, trápíte se, já to cejtím, ale tím se netrapte, já už to všechno mít za sebou, chci… Jsem ztahanej, už nechci bejt pořad sám jako vrabec v dešti. Unavuje mě nemít nikoho k sobě, kdo by mi řekl kam jdeme, odkud a proč.“

…

Paul Edgecomb (Tom Hanks):
„Můj osud mi určil, že Vás přežiju. To je mé vykoupení. To je můj trest, že jsem nechal Johna popravit. Že jsem zabil boží zázrak. … Nedělám si iluze o nesmrtelnosti. Ale než mě smrt najde, dávno si ji budu přát. Už teď si ji moc přeju.“

[views][ratings]

6. 07. 2014 Doba čtení: ~1 minuta

… proč žít a umřít. Každý… 

24. 06. 2014 Doba čtení: ~1 minuta

If this is to end in fire
Then we shall all burn together
Watch the flames climb high
Into the night

…

Raise a glass of wine
For the last time

(Ed Sheeran – I see fire)

13. 11. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Čirou náhodou jsem přepnul odpoledne na MGM.

Dávali Dvanáct rozhněvaných mužů z roku 1997. Asi jsem si v poslední době oblíbil filmy z právnického prostředí. Zápletka tu byla jednoduchá. Zavřená porota v jedné místnosti a stav 11:1. Každopádně to stálo za to. Opět Jack Lemmon (jako porotce č. 8).

ČSFD – 79%, Kfilmu. net – 90,8%

Původně to byla divadelní hra,  která se svého nejslavnějšího zfilmování dočkala v roce 1957 (ČSFD 92%, Kfilmu.net 84,5%). A také asi slavnějšího obsazení – Henry Fonda a, možná překvapivě, Jiří Voskovec.

Rozhodně doporučuji vidět.