26. 06. 2017 Doba čtení: 9 minut

Takže úplně na začátek: jsem zastánce ochrany přírody a je mi jasné, že když nás tu na Zemi je 7,5 miliardy, je potřeba se k planetě chovat šetrně, aby nám co nejdéle vydržela. Ale…

Na Skautské křižovatce (příloha zde) vyšel od Skautů Na Zemi další článek, tentokrát popisující zodpovědné cestování formou hry pro děti od 10 do 15 let – od dopravy, ubytování, programu až po nákup suvenýrů. Vše nejlépe tak, abychom za sebou zanechali co nejmenší ekologickou stopu a správným způsobem podpořili místní ekonomiku. Jako příklady jsou uvedeny cesty do Thajska, Austrálie, Å panělska a Broumovek. Autoři vždy v rámci hry vybrali/doporučují nejvhodnější variantu. Před pokračováním Ti doporučuji si článek přečíst a to včetně přílohy.

A protože je to aktivita pro děti od 10 do 15 let, zkusil jsem si představit, jak taková čtyřčlenná rodina (otec a matka 38 let, děti 10 a 14 let) cestuje a tráví zodpovědnou dovolenou. Tady je výsledek (modře jsem označil „správné“ odpovědi dle autorů):

Thajsko

• zvířata – projížďka pralesem na slonech vs návštěva záchranné stanice pro slony (bez projížďky)
  • já: souhlas, trápit zvířata se nemá
• suvenýry – nákup na hlavní třídě vs místní řemeslný šperkař
  • já: jako zase ok, sice to asi budu těžko poznávat, ale ok
• ubytování – klimatizovaný pokoj v 4 hvězdičkovém hotelu blízko centra vs rodinný penzion bez klimatizace
  • já: no… začíná přituhovat – jak si dopředu domluvím ubytování v tom rodinném penzionu? Má webovky, abych aspoň trochu věděl, kam jdu?
  • já: denní teplota se v Thajsku pohybuje od cca 30 do 35 st., v noci pak 20 až 26 st., vlhkost okolo 75 % – myslím, že mně, středoevropanovi, tam bude dost teplo a poteče ze mě
• doprava – pronajaté aut, skútr, hromadná doprava
  • já: doufám, že thajci umí anglicky a na zastávkách jsou jízdní řády taky v angličtině, jako chápu princip a v podstatě souhlasím, volba ale přinese komplikace a omezení (jsem svázán jízdními řády)
• dobrovolničení – nedobrovolničit, dobrovolničit týden v tamním dětském domově vs dát 200 dolarů prověřenému sirotčinci
  • já: mluví ty děti v dětském domově anglicky, abychom si rozuměli? Jak vypadá takový prověřený sirotčinec v Thajsku? Jak se pozná?

Shrnu-li Thajsko a „správné“ odpovědi, bude to náročnější, bude to o větším nepohodlí a o větších zdravotních rizicích (ubytování, MHD). Za mě tedy tak na 50 % reálné.

Španělsko

• doprava klimatizovaným autobusem (nebo letecky)
• Airbnb v pokoji na vesnici
• polopenze – k večeři vždy místní specialita
• návštěva vinohradu a ochutnávka v místní vinotéce (pro děti? 🙂 )
• sýry a sušená šunka jamón serrano z místního tržiště

Dovolená ve Španělsku by byla celkem v pohodě.

Týden v Broumovkách

• doprava vlakem
  • já: no, rodina se asi pak při přesunech dost projde
• ubytování na eko-farmě
• bez stravování – na místě je kuchyňka a je možné nakoupit lokální potraviny
• výlet za poznáním broumovských kostelů,  návštěva broumovského kláštera
  • já: jak dlouho tohle bude děti bavit?

Týden v Broumovkách? Krkolomnější nudná dovolená – ale proti gustu…

Austrálie – Sydney a Outback

• návštěva muzea a kulturního centra Aboriginců
• pokoj na farmě na kraji města bez klimatizace
• návštěva zoologické zahrady
• přesuny autobusem (další varianty bylo SUV nebo vůz Tesla)
• nákup kvasnicové pomazánky Vegemite a zbytek rozpočtu za suvenýry utratit v malém bistru u pláže
• doprava – 27hodinový let přes Spojené arabské emiráty vs 40denní plavba na nákladní lodi z Hamburku
  • já: jasně, 40 dní na nákladní lidi s jedním desetiletým a jedním pubertálním dítětem bude luxus, 40 dní cesta tam, 40 dní zpátky, čtrnáct dní na místě – chtěl bych také mít takového zaměstnavatele a děti moct omluvit na měsíc a půl ze školy
  • já: chápete to? 40 dní na nákladní lodi? WTF? Jo a cesta do Hamburku předpokládám vlakem?

Jak to nejdřív vypadalo s Austrálií celkem dobře, ta doprava to fakt zazdila.

A jaký je celkový výsledek? Španělsko a Broumovky by u mě prošly. Thajsko bych si trochu upravil a to s ohledem na zdraví a bezpečnost rodiny. Do Austrálie bych kvůli té cestě bohužel raději nejel. Když se na to podívám celkově zpátky, zas tak hrozivě to nevypadá a i pomocí své zodpovědné dovolené můžu chránit planetu a dát správným způsobem vydělat místním.

Ale co ty úlety tam? Především ta doprava nákladní lodí do Austrálie. Myslel jsem, že vrcholem v aktivitách Skautů Na Zemi bylo vytvoření facebookového profilu pro slepici. Nebylo.

Budu se opakovat – stále si myslím, že se Junák obecně tlačí směrem „pojďme si o tom popovídat“ (Skauti Na Zemi, Skautský institut) než „pojďme to udělat“. Moc praktického už nám toho ve skautu nezůstalo. Dřív byla moje představa o skautech taková, že si poradí v přírodě a jejich pobyt tam nebude znát. Že půjdou ven a rozdělají ten oheň ve 20 cm sněhu po dvou dnech deště. Ne že zůstane u slov.

Rád ve svém středisku podpořím globálně zodpovědné chování, ale nebude to dříve než z těchto aktivit zmizí takovéhle excesy. Někdy mám z podobných institucí pocit, že vlastně správně jsme žili maximálně ve středověku nebo v pravěku (i když nevím, co by říkaly na ubíjení mamutů kameny).

[views][ratings]

22. 06. 2017 Doba čtení: 3 minut

Nedávno jsem strávil noc v autě. Zjištění, že moje připravenost na ni týkající se výbavy není velká, mě donutila napsat tenhle příspěvek.

Tak tedy survival noční výbava do auta podle mého názoru:

1. Toaletní papír
Není nic horšího, když potřebuješ na velkou a nemáš si čím utřít zadek. Jako ano – je tu smrková větvička (dost škrábe), noviny (já tedy nechci mít černý zadek od tiskařské barvy) nebo lopuch (často se protrhává).

Navíc do toaleťáku se dá smrkat, hoří (hodí se na podpal), na utření něčeho rozlitého v autě, otření skla.

2. Deka
Bez pohybu člověk potřebuje alespoň 26 st. Celsia, aby mu nebyla zima. Takže, když je venku v noci 20 stupňů, bude Ti zima. Prakticky několikrát vyzkoušeno. Hotovo, konec.

Deka se také dá rozložit na zem mimo auto, složit jako polštářek, přehodit přes auto (aby do něj tolik nepralo slunce nebo jako maskování)…

3. Voda
No jasně – bude žízeň. Nemluvím ale třeba jen o slazené minerálce nebo šťávě. Jemně perlivá minerálka nebo čistá voda v autě vydrží celkem dlouho.

Dá se použít na umytí rukou nebo výše zmíněného zadku po neúspěšné operaci s lopuchem.

4. Palivo v nádrži
Budu-li si chtít v autě zatopit, potřebuji benzín/naftu/plyn. Tohle je důležité hlavně v zimě. Takže držet se minimálně na čtvrtce nádrže.

5. Nabitý telefon/nabíječka do auta
Když v noci nemůžu spát, sjedu twitter, instagram (FB,…). A jako, že spát celou noc nebudeš. Leda tak vzadu v tranzitu. Jinak to budou pokroucené polohy a mnohokrát přerušovaný spánek na sklopené sedačce.

Taky se hodí ke zjištění otvíracích dob okolních obchodů, polohy atp. Ano, k zavolání pomoci taky.

6. Lžička
Jíst jogurt nebo salát rohlíkem je opruz, chlebem ještě větší. Dá se s ní také něco vydlabat, zašroubovat atp.

Proč v seznamu chybí třeba nůž? No… co v autě s nožem? Salám ukoušu, chleba taky.

Na něco jsem zapomněl?

[views][ratings]

25. 04. 2016 Doba čtení: 2 minut

Ne, nejde o počet panáků, které jsem úspěšně zdolal v jednom dni. Tenhle rekord mám daleko menší. V sobotu jsem vyrazil po dlouhé době lovit kešky. Tentokrát odolával jeden power-trail (no… prostě cestička z kešek) u Semanína.

První kešku (ještě nepatřící do oné série) jsem našel poměrně rychle, zůstaly mi po ní ale hned po ránu mokré boty. Nic moc začátek. Vylepšila to semanínská prodejna s potravinami – Semanín, 600 obyvatel, malý Konzum a oni tam mají fair-trade čokoládu! (Dulka by měla radost.)

Dost omáčky, jde se lovit. Obecně to bylo pořád stejné – plastová podlouhlá keška pověšená někde na smrčku. Našly se i výjimky – např. umělá ptačí hnízda (ale i ta pravá), budky, kladka atp. Plán byl to obejít sám, ale asi ve třetina mě došel rselda, který přijel z Olomouce. No… a tak jsme šli spolu a povídali, teda spíš rselda. 🙂 Ne, že by mi to vadilo…

Jo a doufám, že mě za tenhle obrázek z geocaching.com nezavřou. 🙂

Power-trail u Semanína (zdroj: geocaching.com)

Závěrem byla finálka série, 53. v řadě. Trochu jsme si zašli, protože překvapivě i mapy od seznamu v tomhle místě nebyly přesné. No co, padesát metrů se, padesát metrů tam.

Pak už zbývaly jen dvě kešky – jedna standardní u studánky a pak jen vyzvednout ještě jednu multinu. A cesta domů autobusem a stopem už byla jen třešničkou: Třebová – Hejnice za 3/4 hodiny.

Ještě přidávám svou statistiku za ten den (večer už jsem si jen kydnul do vany a pak do gauče. 🙂

[views][ratings]

12. 04. 2014 Doba čtení: ~1 minuta

Nadpis říká vše. První jarní příspěvek, první jarní kilometry na kole, první příspěvek psaný ve vaně z mobilu…

Před chvíli jsem se vrátil z první vyjíždky na kole. Ještě jsem ani nestačil kouknout, jak to bylo daleko (moc ne, ale o to horší bylo převýšení).

Tu fotku jsem udělal při návratu, skoro na konci cesty. No a tam někde vlevo za kopcem bydlím.

A ještě jedna perlička z cest. Na Žampachu povídá babička svému asi dvouletému vnukovi: „Jakoubku, tam nepůjdeme, tam je to celý posraný od špačků.“

15. 06. 2013 Doba čtení: ~1 minuta

Třetí největší lípa v České republice… Telecí u Poličky…

20. 11. 2011 Doba čtení: 5 minut

Že jsme ve světě celkem populární svými vynálezy mi asi nikdo nevyvrátí.

Většina jich je profláknutých, běžně používaných a dnes nám ani nepřijde, že bychom se bez nich mohli obejít. Ve svém životě používáme každý den kostkový cukr. Každý dům má svůj hromosvod. Každý viděl Titanic a jeho Resselův lodní šroub. To, že mám krevní skupinu B+ také vím díky Jánskému. A nebýt stavebnici Merkur mnozí z vás by neviděli a ženy by nemohly bez silonek do společnosti.

Ano, můžeme i za Semtex (neberte ho do ruky, když máte v plánu cestovat např. letadlem – prý se jeho částečky na rukou udrží 14 dní). Nobelovka za polarografii je také česká. Asimov by si se svými třemi zákony robotiky nevěděl rady, kdyby mu Čapek nepomohl s pojmenováním. Na Pastvinách ji sice nenajdete, ale ve spoustě přehrad se točí Kaplanova turbína.

Hlubotisk a další tiskařské techniky, oblouková lampa, buněčná struktura a kinesiskop (to ani pomalu nevím na co je), zákon dědičnosti, Machovo číslo, první železnice na evropském kontinentu – další z řady českých vynálezů.

Trochu v pozadí stojí třeba ruchadlo (kdo neví, najde si na Wikipedii – druh pluhu). Je jasné, že dneska už ho netahají koně, ale v upravené podobě třeba Massey Ferguson nebo John Deere. 🙂 Bratranci Veverkové ve své kovárně prostě nezaháleli.

To, že jsme jako národ, na prvních příčkách v pití piva a dalšího alkoholu na hlavu, s sebou nese i občasná negativa, kdy to trochu někdo přežene a skončí třeba na záchytce. A právě záchytka je další český vynález z roku 1951. Dokonce i v zakládací listině záchytky St. Louis je o té první pražské zmínka. 🙂

Dále jsme světovou špičkou v oblasti antivirotik, na čemž má velký podíl p. t. Antonín Holý a jeho tým. Stojí za nejúčinnějšími léky v boji s HIV/AIDS.

Z moderních technologií ještě za zmínku stojí také nanovlákna a materiály z nich (ne jejich objev, ale zpracování). Sterilní obvazy a náplasti z těchto materiálů se používají například při léčbě popálenin.

Co dneska také frčí, tak je plastická chirurgie. Český vynález z roku 1927. Žádná víčka, prsa nebo rty. Původně pouze popáleniny, rozštěpy atp.

V neposlední řadě také jeden velký objev, bez kterého si dnešní život ani neumíme představit – dvoudílné plavky… od Járy Cimrmana.

Na některé vynálezy zapomněl?

2. 10. 2011 Doba čtení: 2 minut

Občas jsem o tom od někoho slyšel, většinou je to předmětem humorných historek, kreslených vtipů a také námětem jednoho dílu v seriálu Simpsonovi.

Sranda je to jen do té doby, dokud se vám to nestane ve skutečnosti.

Kontrolka, signalizující docházející benzín, již nějakou tu chvíli svítila. Zase na druhou stranu, 793 km na nádrž není žádné maximum – najel jsem i 850 km… Musel jsem ale nejdřív ze Žamberka do Dlouhoňovic, abych zkontroloval vylepení plakátů na Toulavou botu. Plakáty jsou v pořádku na místě a já pokračuji k benzínové pumpě. Odbočuji na hlavní silnici, trochu přidám… A pak mi auto chcíplo. Rychle jsem stiskl spojku. Nastartovat znovu již nejde. Asi i došel benzín… Setrvačností dojíždím kam až to jde. Odbočuji k benzínce. Jenže je to k ní do kopce. Už skoro ani nejedu. A už stojím.