Snad už jste pomalu přivykli novému vzhledu, víte, kde co najít (ještě není stoprocentní). Vše ještě pomalu ladím a upravuji. I když už se blog snad chová trochu stabilně.
Jako obvykle, občas se mi zdají nějaké ty sny. Většinou bláznivé. Podobně tomu bylo i nedávno. V jednom z těch snů jsem pracoval v nějaké betonárce jako skladník někde u panelů. Nosil jsem bílou helmu. 8)
Včera to byl podobně krátký sen. Jen takový kratší záblesk. Vlak, koleje, tunel, displej, zvyšující se rychlost. A vědomí, že musíme nabrat určitou rychlost, abychom mohli… něco, někam správně dojet, přemístit se… Snad se nám to povedlo. 😮
Teď o víkendu se mi povedlo navštívit jedno filmové místo, které by mne nedávno ani nenapadlo.
A že netušíš co to je? Přemýšlej ještě chvíli a pak se třeba nech poddat. Místo se nachází překvapivě v Krkonoších místo filmově udávaných Beskyd.
A teď už jdu spát. I když jsem ještě chtěl psát o tom filmu. Zítra článek dopíšu.
Dopisuji zbytek.
Včera se mi nepovedlo doplnit poslední část článku. Po SRJ jsem přijel v půl desáté večer, pustil PC, kouknul na střediskový rozcestník… V tom zařval antivir a to hned dvakrát. Zkusím fórum – nejde – nějaká chyba. A oddílové stránky jsou nějaké divné – shora odsazené. Kouknu na soubory a do každého indexu vložen neviditelný rám. Super. Někdo se mám tam dostal. Nejdřív jsem to oznámil všem online lidem. Pak přišlo na řadu zjišťování škod. Asi o půl dvanácté jsem vše smazal a nahradil stránky zmínkou o dočasné nedostupnosti. Momentálně čekám na změnu hesel od providera.
Konečně jsem se prokousal k tomu filmu. Oním filmem je Řada nešťastných příhod. Prostě musíte vidět, aby jste pochopili jeho vtip.
PS: Krásná Tatra 603 a Sunny zakousnutá do stolu 😀
Ve filmu hraje spousta známých herců, doporučuji kliknout na stránku s filmem (název filmu), v dolní části stránky je obsazení – klikněte na jméno herce. Zobrazí se jejich fotka a filmografie. Jo, jen jim v tom seznamu chybí Dustin Hoffman – taky tam hraje.
Všem hrdinům, kteří raději mluví místo toho, aby konali. a kdo to odnese? Já? Ne. Vy, hrdinové? Ne.
V prvé řadě podotýkám, že nadpis tohoto článku myslím ironicky. Napadl mne včera večer a tak jsem ho dnes použil.
Dneska to bude o všem, o všem možném, co se za posledních čtrnáct dní událo. Spíš v obrazech než slovech.
Začátkem května jsem se účastnil jednoho menšího autosrazu. Xsarasrazu. Program výborný, počasí dobré a kolona nádherná. 22 aut dělá své. Příště by to mohlo být o kousek blíž a ne zrovna 230km.
Včera jsem s Evžou absolvoval jeden delší cyklovýlet zaměřený na lov kešek. Vše začalo deštěm ihned po tom, co jsme nastoupili do cyklobusu. Pak už šly věci jen lépe a lépe. Celkem 93km a 18 kešek.
Píše se rok 1921 a na jihu Španělska se král Alfons XIII prochází po nově zbudované stezce, aby si mohl prohlédnout právě dokončenou soustavu přehrad. Chlouba a pýcha španělského stavitelství… Caminito del Rey.
…úchvatná a nádherná příroda, průzračně čistá voda.
Spousta vody proteklo kaňonem El Chorro od té doby. A teď to tam vypadá takto:
A jeden odkaz pro více informací – ontherope.sweb.cz.
No a ještě navíc přidávám jednu hru (ve flashi) inspirovanou přímo tímto místem. Hurá na to!!!
https://www.gatogames.com/chasm-1010.html (web už nejede, sorry)
No a kdo z vás mi jako první pošle e-mail s popisem události, která se na konci hry stala posměvačnému ptákovi? (o gumídky – jako obvykle, ale protože je to jednoduché a je krize, tak jen jeden balíček na první tři)
V neděli odpoledne jsem se po čtyřech dnech vrátil ze střediskové výpravy na na Kaprálův mlýn. I když to nejprve vypadalo, že žádná výprava nebude, nakonec přeci jen byla. V osmi lidech začala výprava v Žamberku, v Brně už nás bylo devět a v pátek nakonec deset. Nevím, co tu k té výpravě mám psát. Program asi ne (hry, výpravy,…). Tak zážitky? Asi ano.
Důležitou součástí výpravy byla indulona, měsíčková, s propolisem, nehtíková. Prostě k namazání skoro všeho.
Dalším, aspoň pro někoho, důležitým prvkem bylo moje georazítko. Já… jen doplním k fotce, že jsem pouze logoval, nikoliv hledal kešku. 🙂 Žádné FTF.
Když už jsem u toho, tak dalším zážitkem bylo určitě logování skoro potmě u GC19KAQ. No ale úplně největším zážitkem byla určitě keš GCP8VN. Ono brodit se bosý dvaceti centimetry vody není jen tak. Ale stálo to za to. A díky Kvakinovi za jeho simultální překlad toho, co se děje v jeskyni.
Co ještě zmínit? Cuf(v)ky, megabrambory v polévce, u stropu plavající rybička, průjem, dvojitý průjem a zácpu a spoustu dalších věcí.
Ještě jsem zapomněl. Podle krokoměru jsem našel 55 608 kroků při 42,26 km a spálil 2527 kalorií za 9:55:56 hodin.
Příprava – 27. 12. v 15:30
Momentálně sedím u televize, přikrytý peřinou a akumuluji teplo na večer. Potřebuju ještě sbalit spacák, karimatku, deku, pravděpodobně termosku s čajem, rukavice, nějakého kulíška na hlavu, budík s teploměrem, baterku,…
Příprava – 27. 12. v 16:22
Vrátil jsem se z venku, kde mne čekala příprava na noc. Nalámat roští a drobnější klacky na oheň, vyčistit plochu, kde budu ležet, udělat závětří. Také jsem si dal ohřát boty do bytu.
Příprava – 27. 12. v 19:45
První problém. Zjistil jsem, že mi nesvítí baterka. Už od tábora, takže to bude bez baterky.
Noc – 27. 12. až 28. 12.
Nejprve jsem rozdělal oheň a trochu se vybalil. Pak už jen chvíle sezení u ohně, ohřívání se a sledování čísel na teploměru, které neustále klesaly. Před desátou večer jsem si připravil ležení v podobě karimatky a na třikrát složené deky. Spacák zatím zůstal v batohu.
Zatím mi zima nebyla. Mé oblečení se skládalo z:
Kousek po desáté jsem zalezl do spacáku. Zkrátím to. Noc to byla dlouhá, přerušovaná častým probouzením. Ráno před šestou jsem vstal a šel domů, dal si teplou koupel a vlezl do postele se trochu dospat.
Shrnutí
Dneska to bude snad o všem možném. O mém dalším snu, o plánu, o autu, o filmu, o wishlistu, o další GO,…
Ale postupně.
Jeden ze snů, které se mi dnes v noci zdály, se odehrával v noci v lese. Celkem řídký les, vzrostlé stromy. Bylo nás tu celkem asi šest. Okolo našeho nočního tábora hořelo asi pět ohňů. Jako ochrana před něčím, čeho jsme se báli, že v noci příjde (to asi to Stmívání za to může). Tábořiště leželo na rovině, na kraji kopce – spíš menšího srázu. V údolí klidně tekla teď už těžko znatelná řeka a… a hořel tam jeden malý oheň. Jeden jediný oheň? To nemůže v noci přežít. Jeden z nás se tam vypravil se podívat. Ostatní jsme čekali. V tom nás vyrušilo šustění listí a praskání větviček. Vlevo od nás. Otočili jsme se a uviděli nějakou dívku, jak se pomalu blíží do kopce k nám… Víc si nepamatuji.
O autu. Jak už víte, má původní škodovka už není, a tak mám nové vozítko. Aby se mě každý neptal, co je to zač, tak přidávám odkaz na katalog, kde najdeš popis auta. I fotky. To moje vypadá stejně jako ty stříbrné (5. – 7. obrázek).
O další GO. Tak tu jsem si na vás připravil na pátek 26. 12. na 0:00. To aby jste všichni věděli a mohli se na ní pořádně připravit. 🙂
O wishlistu. Prostě mi to nedalo. Musel jsem si ho pořídit. Odkaz na můj wishlist (akt. 2015 – není již aktuální) na Amazon.com najdeš také na stránce O Matesovi. 🙂
O plánu. Ačkoliv bych mohl s nadsázkou říct, že ve spacáku spím pomalu stejně často jako v posteli, rozhodl jsem se si vyzkoušet spát venku ve spacáku také v zimě. Zkusím to ze soboty 27. na neděli 28. hned za domem u ohniště. Hlásí pěkně. Pokud by měl zájem někdo to zkusit se mnou, přihlášky zde nebo kdekoliv jinde.
Rok zas v tahu, 1. srpen opět tu. V pátek večer jsem se vydal na Kralický Sněžník. Letos to nebylo s Blešákem a Mauglím jako loni, ale s Evžou. O půl šesté jsme vyrazili a ve čtvrt na sedm už auto parkovalo v Miedzygórze (Polsko – překvapivě 🙂 ). Nahoru nám to trvalo hodinu a třičtvrtě a tak v osm večer, ještě než zapadlo slunce, jsme dorazili nahoru a po chvíli zas mazali dolů. Cesta zpět trvala hodinu a čtvrt. Celkem tedy tři hodiny. Můj nový traťový rekord. Ano, opět alpským stylem. Převýšení asi 740 metrů. Nakonec jsme to úspěšně zvládli a o půl jedenácté jsme byli doma.
Pak se mi také od posledka zdálo několikero snů. Asi pět jich bylo. Jeden si pamatuju úplně celý. Vím, že jeden z těch nezapamatovaných byl o nějaké lékařské preventivní prohlídce, ve druhém pak vystupoval táta. a teď ten celý:
Na oddílové výpravě jsme navštívili nějakou velkou vesnickou stodolu nebo možná panský dům. Velký, několikapatrový, s ohromnou místností uprostřed a celý ze dřeva. V té místnosti se konala vesnická slavnost. Někteří menší skauti dostali nápad prozkoumat horní patra budovy a tak jsem šel s nimi. O patro výš bylo malé muzeum vesnického nářadí a strojů. Vedly odtud schody ještě o patro výš. Na schodech bylo vidět, že je tam připevněný řetízek, aby se tam nechodilo, ale když jsme tam byli, řetízek visel dolů – takže otevřeno. V posledním patře se nacházela půda. Prach, pavučiny a různé harampádí. Potřebovali jsme prozkoumat prostor za schody, jeden ze skautůse neváhal pustit jedním úzkým a nízkým průlezem do prostoru za schody. Já do něj (do toho prostoru) vlezl jen na půl. Tehdy se zase projevila moje hrůza z úzkých prostor (jen ve snech). Radši jsem tam zůstal tak, jak jsem byl a bylo.
A teď už jen novinky z blogu:
Trochu navážu na předchozí článek Poprvé. Tentokrát půjde o mé další krůčky v Ubuntu a také o vyřešení medvídků za GO2.
V předchozím příspěvku jsem popisoval své první zkušenosti s Ubuntu. Doba pokročila a už jsem si ho nainstaloval do noutbuku. Chvíli to trvalo, ale povedlo se, instalace proběhla bez problémů i když s nápovědou internetu. Teď z Ubuntu píšu tento článek. Zatím se jeví dobře, uvidím časem.
Dalším druhým krůčkem jsou dvě nalezené keše. Jednu jsem hledal s vlčaty na schůzce a druhou pak sám na malím malém výletu na kole. Zapsal jsem si je do deníčku 🙂 a plánuju hledání dalších. Sice už nejsou tak blízko, ale o to tady jde.
A poslední, neméně důležitá, informace se týká GO2. Na každého vítěze GO2 čeká zasloužená odměna. Jedno vítězství se rovná jednomu pytlíku medvídků. Budu se snažit je k vám vyexpedovat během následujících čtrnácti dnů. Pak budeme pokračovat dál, vzhůru k další desítce GO2.
Začnu zase popořádku. Minulý týden někteří z nás absolvovali 15. Výjezdní zasedání. Tentokrát v Hradci Králové. Víkend zase o jídle, hrách… a hamburgrech. 🙂 Na řadu přišel opět sport (a to hned dvakrát), kultura a nechyběla ani pravidelná procházka. Plány nám jen jen křížila schůze praskautů.
První poprvé
Vyzkoušel jsem linux (operační systém – prostě úplně jiné Windows). Poprvé jen z flashky a to kvůli vypalování cd, které se mi nedařilo na žádném z dvou počítačů. Program pořád hlásil nějakou chybu („Vypalování nelze zrušit“ a pod tím tlačítko OK, které zrušilo vypalování 🙂 ). Z flasky jsem spustil Slax a v interním programu cd vypálil.
Druhé poprvé
Tak to bylo přidání komentáře sem na blog z Ubuntu (jiný linux). Opět jen načteného z cd. Ale ještě tři dny a vyjde nová verze, kterou již nainstaluji na disk.
Třetí poprvé
Dneska jsem objevil svou první cache (ok, našla jí ona, ale já měl v ruce GPSku). Byla překvapivě blízko Hejnic a celkem přístupná. Dozvěděl jsem se o ní ze serveru Geochaching.com.
Seděl jsem tehdy ve svém pokoji jednoho hotelového pokoje v Harrachově, připojen k wifi, surfjíc. Až tam mne zavála moje služební cesta. Teď, když ty necelé tři dny hodnotím, tak to byla hlavně spousta lyžování na Čertově hoře, jídla a pití. A co hlavně – navazování nových kontaktů. 🙂 Což se od toho očekávalo. Jinak bych tam přeci nejel. 😉
Po prvním dnu mne bolely nohy tak, že jsem přemýšlel, jestli na ten záchod vůbec dojdu. Druhý den, už to bylo lepší a třetí ještě o kus lepší. Nemá asi cenu popisovat, jak jsem lyžoval, jaká byla sjezdovka a tak. Krom jiného, jsem si vedle v Rokytnici nechal nabrousit lyže. Mají tam nové servisní centrum. Musím říct, že to za ty peníze stálo.
Pro dnešek dost, jsem celkem unaven.