Obyčejně dámská trička nereklamuji, vlastně ani nekupuji a už vůbec ne růžové. Co nadělám, v tomhle snu se mi to prostě stalo.
Bylo to na nějaké skautské/roverské akci. Překvapivě ale v nějakém obchodáku. Káťa si tam koupila tričko. Velikost L a barva… růžová – sytě, krásně růžová. Nepamatuji si to přesně, ale myslím, že jí to seklo. 🙂
A protože bohužel netrefila velikost, požádala mě, abych ho šel reklamovat a vyměnit za menší. Dala mi dokonce vyplněný reklamační protokol, kde bylo na jedné straně v rámečku napsané velké L, pak šipka doprava, a tam zase v rámečku velké S (Káti, fakt S?).
U prodejního pultu na mě čekala postarší, korpulentní paní prodavačka. Naše komunikace probíhala v angličtině, posunky a zvednutým obočím asi následovně.
Já: „Přišel jsem vrátit triko, potřeboval bych eSko místo eLka.“ (pokládám na pult vyplněný protokol)
Prodavačka: „A kde máte to tričko?“
Já: „No, na sobě.“ (svlékám ze sebe to tričko, jsem do půl těla svlečený)
Prodavačka si přebírá tričko. S údivem: „To běžně nosíte dámská růžová trika?“
Já: „Ne běžně. Občas.“
[views][ratings]