Stephen King: Právo nálezce

29. 08. 2017 - Doba čtení: 4 minut

Dobře, na začátek kousek oficiální textu:

„John Rothstein je věhlasný spisovatel, avšak léta už nic nepublikoval, a navíc se začal věnovat reklamě. A jeho věrný čtenář Morris Bellamy zuří. Spisovatele nakonec zabije a vyloupí mu sejf s rukopisy nevydaných knih. Kořist si ukryje, ale pak se ocitne ve vězení kvůli jinému zločinu. Po několika desítkách let najde schovaný lup malý chlapec, ale Morris Bellamy se pokladu za žádnou cenu nechce vzdát!“

A teď rovnou na to. Druhý ze tří dílů série Pan Mercedes mě celkem zklamal. V jedné recenzi jsem četl, že se děj táhne jako karamel. A mně nezbývá než souhlasit na 100 %.

Ale teď to lepší. Kniha vypráví úvodní scénu (náraz auta do fronty lidí) z pohledu jednoho člověka čekajícího na práci. A snad můžu prozradit, že třetí díl v tomhle jde ještě kousek dál a vypráví to samé z pohledu záchranářů, kteří přijedou na místo události jako první.

Dalším zajímavým znakem knihy je vlastně její název – Právo nálezce. Odkazuje se na morální dilema malého chlapce, který najde onen lup. Má nález odevzdat (a dostat třeba jen 10 % hodnoty) nebo si ho ponechat a využít jej k šlechetnému účelu? Druhý odkaz názvu je prozaičtější a souvisí přímo s Billem Hodgesem. [POZOR SPOILER] Jmenuje se tak jeho firma. [KONEC SPOILERU]

To je vše ke kladům knihy. Protože jestli se podařilo Nikolaji Arcelovi smrsknout osm dílů Temné věže do hodiny a půl, tak z téhle knihy by měl tak půl minutovou ukázku. Prostě… nic se tam neděje. Vážně. Prostě nic. Celé by se to dalo shrnout na 100 stranách. Všechno se to strašně vleče a táhne.

Celá kniha nikam neposouvá děj série, je to jen taková vata okolo. A právě proto, že jsem od Kinga zvyklý větší spád děje, tak mi tohle přišlo jako strašná nuda… a to nejslabší, co jsem od něj četl.

Mám za sebou i třetí díl. S opravdu jen o málo klidnějším srdcem můžu říct, že ten je zase trochu lepší a svižnější.

[wp-review]

[views][ratings]